Jméno: Syntax – souvětí z knihy Zvlčení
Zařazení: Současný ČJ, Rozbor textu
Přidal(a): Dana
—————————————————————————–
Pátého dne krátce před půlnocí, poté co uběhli dalších dvacet kilometrů a dosáhli vrcholu hraničního hřebene, za nímž tušili možný konec cesty, zaslechli hlasy přicházející zepředu. Dělilo je od nich sotva dvě stě metrů vysokého porostu, který o kus dál prudce klesal k lesní cestě. Zároveň slyšeli úprk. Ve zmrzlém sněhu chrupal. Nasáli do čenichů směs lidských pachů, ale ta neobsahovala žádnou panovačnost; nesla vyčerpanost, strach a taky odhodlání. Dráždivé aroma. Nemít lidský rozměr, vybídlo by vlky k útoku.
—————————————————————————–
Na tučně vytištěné větě a souvětí z knihy Zvlčení (romaneto o vlcích, lidech a úkazech), spisovatele a publicisty Antonína Bajaji, mne zaujal infinitivní tvar slovesa „nemít“. Autor v romanetu sleduje souběžně osudy rodiny lidské a rodiny vlčí, až dojde k jejich tajemnému prolnutí. Tato paralela je přímo esenciálně obsažena v této větě. Domnívám se, že právě díky zmíněnému infinitivu. Přiměje nás zamyslet se nad tím, co je ještě lidské, co vlčí …, a proč.
Podívejme se na jednotlivé části souvětí spolu s předcházející větou blíže:
„ Dráždivé aroma.“ – zde je první téma, kauzátor děje a podmět, k němuž se vztahuje celé další souvětí. Absencí přísudku, který je patrný z kontextu, autor dosahuje zvýraznění přívlastku, především však zvýrazní podmět.
„Nemít lidský rozměr, ….“ – věta nese první réma, kauzu – příčinu problému. Jádro problému zastaví druhé téma s předpokládaným druhým rématem. Infinitiv „nemít“ poněkud kondenzuje, ale hlavně má varovací komunikační funkci. Důležité je to, co působí mimoděk, jak o tom budu ještě pojednávat dále.
„ … vybídlo by vlky k útoku.“ – tady najdeme zmiňované druhé (průběžné) téma a druhé réma, ale především jsou tady označeni recipienti děje – vlci.
Infinitivní tvar slovesa „nemít“ ( řekněme infinitivní kondenzátor) totiž využívá možnosti nabídnout v rámci větného vztahu i další vztahy. Nejen potencionální patiens (skupinku lidí – objekt zasažený dějem) ale nabízí se zde byť jen v náznaku druhý výklad – možnost dalšího podmětu, nevyjádřeného kauzátora – a to lidský rozměr vlčího jednání. Není pro to logické opodstatnění, vytknutí podmětu do samostatné věty je platné pro následující větu. Pokud se však schválně přestanu orientovat, evokuje mi i následující význam: „Kdyby (vlčí jednání – nikoli dráždivé aroma) nemělo lidský rozměr, vybídlo by vlky k útoku.“ Přesto bych vnímala komunikační funkci výpovědi daného textu jako interogativní. Ačkoli kontext přece jen bezpečně dovede velmi všímavého čtenáře k prvnímu logickému výkladu, mysl zde může malinko zakolísat. Domnívám se, že právě toto byl autorův záměr.
Vlastní názor
Líbí se mi toto drobné souvětí, při četbě knihy jsem se u něho zastavila a zahloubala. Je logické, správné, formálně v pořádku. Ovšem ten infinitiv nám vnukne myšlenku na lidskou a „vlčí“ duši. , zachycuje i to, co bychom nazvali nepostižitelné. To je právě na literatuře nádherné – touha obsáhnout i tento rozměr. Je to pro čtenáře lákavá nabídka. Chceš-li – pojď!
Zdroje:
- Bajaja, Antonín: Zvlčení (romaneto vlcích a lidech)
- Slovník cizích slov
- Grepl, Miroslav; Karlík, Petr: Skladba češtiny
- Výpisky z přednášky a semináře Současný český jazyk – syntax, zimní semestr
