Jméno práce: V hlavní roli příroda
Slohový útvar: Vypravování
Přidal(a): Kristynka
V hlavní roli příroda
Sluneční paprsky mě hřály a já se vyhřívala v období prázdnin na zahradě. Bylo období voleb, všude bylo rušno a spousta lidí byla ve stresu. K tomu se začalo řešit klima, které bylo v létě obrovským problémem. „Už jsi vysála?“ ptala se mě mamka, která vařila oběd v kuchyni. „Zatím ne mami,“ řekla jsem, „ale po obědě to udělám, neboj!“ Bydlela jsem na okraji města, kde nebyl takový hluk a byl zde slyšet tok řeky, zpěv ptáků a bylo zde čistší prostředí než v centru města.
Volby ovšem nebyly jediné, které se dnes konaly. Byla to také konference pana Browseho, který se zabýval problematikou globálního oteplování, ovšem ne v pozitivním smyslu. V každých zprávách jsou jen nadávky, jak naše Země není v pořádku, že za to nemohou lidé. Chce nechat vykácet největší park a les na našem území a postavit zde obchodní a sportovní centrum. „Mami, chápeš to?“ zeptala jsem se rozčílená mamky na situaci, která zde panuje. „Nechápu miláčku, je to až k neuvěření,“ se vzdycháním mi odpovídá z kuchyně, „ovšem, my s tím nic nejspíš neuděláme.“ Jsem opravdu zklamaná, jak dnešní lidé a politici uvažují.
Rozhodla jsem se, že se dnes půjdu podívat na konferenci, protože mě zajímají jejich postupy a myšlenkové mapy. Cink. Cink. Někdo je u dveří. Stojí u nich moje nejlepší kamarádka Lucy a nadšeně zvolá: „Ahoj! Tak co, jaký je náš dnešní plán? Vyrazíme někam?“ „Jasně, zajdeme na tu konferenci, ne?“ Lucy s úšklebkem přikývne a já jí pozvu dál.
Po pár hodinách u televize jsme se rozhodly, že zajdeme do podporného centra pro zvířata. Milujeme zvířata a také přírodu, útulky navštěvujeme opravdu často a dělá mi velikou radost pomáhat druhým. „Dobrý den, pane Milsey, co se dnes děje?“ zděšeně se dívám kolem. Psi skákali jak pobláznění a vítr foukal velmi silně, sluníčko zalezlo a objevily se tmavé mraky. „Netuším,“ řekl ustaraně majitel, „opravdu jsem nečekal, že se takhle změní počasí. Asi to pejskům vadí.“ „Hmm, to je zvláštní,“ řekla jsem si sama pro sebe, „snad se to zlepší!“
Při příchodu na konferenci jsem cítila vcelku chlad a strach. Lidé zde působili špatným dojmem, ale i přesto jsem usedla v přístřešku na židli a poslouchala. „Příroda je to, co tu nechceme! Chceme větší nákupní střediska, více moderní techniky, na co stromy? Obchody jsou důležitější!‘“ řval pan Browse. Nemohla jsem to poslouchat. „Vážně? To je to, co chcete?“ postavila jsem se před něj a silně zařvala. „Ovšem! Nic není důležitějšího jak moderní technika!“ V ten moment začala hádka. Lidé po sobě začali pořvávat, já se začala hádat s panem Browsem. Celý venkovní přístřešek byl v naprostém neklidu. „Jste blázen!‘“ ozval se další hlas. „VYPADNĚTE!“ „NE!“ Hádka gradovala, lidé šíleli, házeli po sobě židle. „NECHTE TOHO!“ ozvou se další členové rady. Situace začíná být napjatá. Řev. Strach. Vrrrrrrr. Pod nohama cítím vibrace. Vrr. Zase. „POZOR!“ Země se začala třást, silný vítr, padají větve, vítr ničí vše, co mu přijde do cesty. Pak Browse padá do velké díry, která vznikla zemětřesením. „Pomoc!!!!“ Bum. Rána.
Najednou vše utichlo. Nikde ani hlásky. V ten moment se všichni rozběhli kdíře. „Pan Browse je mrtvý! Volejte někdo záchranku!“ Tato situace všem účastníkům otevřela oči, protože příroda udeřila v hlavní roli.
Hodnocení: 1 = výborně
