Jméno práce: Výrok Thomase Jeffersona
Slohový útvar: Esej
Přidal(a): Šimon S.
„Vláda dost velká na to, aby vám dala všechno, co chcete, je také dost velká i na to, aby vám vzala všechno, co máte.“ – Thomas Jefferson
Na titulní výrok, jež je ústředním bodem každé formy skepticismu, je možné pohlížet ze dvou základních rovin – materiální a ideové. Ty se protínají v pomyslné průsečnici. Abychom tento trefný výrok pochopili, je nutné na každou z rovin pohlédnout z pravého úhlu.
Z hlediska roviny materialistické se jedná o snahu stvořit tzv. welfare state, neboli „stát blahobytu“, jež by každého zabezpečil. Objevuje se ovšem věčný problém – kde na to vzít? V 19. století se vynořila snadná odpověď: legální krádež – tedy zestátnění cizího majetku. A co socialistický stát schvátí, už jen tak nenavrátí. Socialistická vláda je totiž jako straka zlodějka, co jen krade majetek a shromažďuje ho v nedosažitelném hnízdě, ale nijak jej nerozvíjí, tudíž ten ztrácí na hodnotě. Jenže stejně jako se nádherný květ musí opylovat, aby vynášel plody, tak i podniky se musí něčím platit. Kde však vzít na pyl? Jedině znárodněním majetku, a to i těch, kteří tuto vládu zvolili s očekáváním, že něco dostanou. Jak trefně poznamenala M. Thatcherová: „(Labouristé) pro socialismus mají v úmyslu (vaše peníze) získat. Dejte je do banky – a oni ji znárodní. Dáte-li si své peníze třeba do ponožky, tak (…) znárodní ponožky.“ [1] Suma sumárum: voliči volili takovou vládu, která by jim dala všechno, co chtěli, ale ta jim nakonec vzala vše, co měli, ale nedala jim to, co doopravdy chtěli. K této praktice se uchylovaly a uchylují vlády mnoha zemí. Důsledky jako z dramatu apokalyptického nám představila historie: devastace ekonomiky, zničení životního prostředí, nefunkční veřejné služby a úpadek společnosti či občanská válka. Jinou metodou, jak dát lidem „všechno co chtějí“, je zadlužování, tedy život na dluh. Důsledky takového jednání můžeme vidět i dnes např. v Řecku: strmý propad životní úrovně, infrastruktura vlastněná Číňany, celospolečenská frustrace. Tudíž nejen vláda, ale i dluh dost velký na to, aby vám (okamžitě) dal všechno, co chcete, je také dost velký i na to, aby vám vzal všechno, co máte. Žel bohu se k tomuto „bezplatnému“ politickému pozlátku uchyluje mnoho zemí zejména z EU. Jako by jejich vlády neslyšely vlastní varování vlastním občanům, jak špatné je nepracovat a na dluh žít.
Aby stát mohl jak hodný samaritán dále rozdávat, musí stále více „legálně“ krást. Proto potřebuje neustále navyšovat svou moc. Budování státu blahobytu proto musí nutně skončit tyranií. Likvidace ekonomické svobody bude pokračovat omezováním dalších svobod, až nakonec bude země celkově nesvobodná a lidé nedostanou nic z toho, co chtěli. Na druhou stranu, vláda bude lidu říkat, že naplňuje ty krásné ideály, po nichž volali a které chtěli. Zde se dostáváme do roviny ideové, tedy v podstatě k jakobinismu, kdy se vláda snaží lidem dát „dokonalý, ideální stát“, který tolik chtějí. Pokud má ale někdo jiný ideál, nutně se dostane do střetu s vládou, jenže bude proti Goliášovi jak David bez praku. Dokonalý ideál je totiž jeden a je tudíž nedělitelný jako jeden křesťanský bůh. Nikdy není od věci připomenout, co to ve výsledku způsobí – tisíce až milióny mrtvých během různých terorů a někdy dokonce občanská válka a rozvrat státu. Kéž by to bývalo vše u Jakobínů osmnáctého století skončilo. Lidská historie se ale neperiodicky opakuje jako nevyzpytatelné počasí. Jakobíni, kteří slibovali dát lidstvu dokonalý řád, se ve dvacátém století vrací. V.I. Lenin – bolševické impérium – 21 000 000 mrtvých, Adolf Hitler – nacistické Německo – 17 000 000 mrtvých, Mao Ce-Tung – komunistická Čína – přes 80 000 000 mrtvých, Pol Pot – Kambodža – 2 000 000 mrtvých, Fidel Castro – komunistická Kuba – 73 000 mrtvých, Slobodan Miloševič – „Velké Srbsko“ – přes 200 000 mrtvých. Výčet by mohl být nekonečný jak plynoucí čas. Tyto režimy spojuje několik věcí – teror, legitimita odvozená od voleb či „lidové revoluce“ a diktát ideálu, jejž každý musí bezmezně přijmout jako vytoužené království nebeské (není-li revanšista, kontrarevolucionář atp.). Co nám z zbude po této vládě „dost velké na to, aby nám dala všechno, co chceme“? Jen pohroma, protože nám „vezme všechno, co máme“ – i naše životy.
Co je tedy ta výsledná průsečnice těch rovin? Nic, neb jsou tyto roviny totožné. Dává tedy vůbec dějinný smysl snažit se takovou vládu vytvořit? Odpověď je jednoznačná: NE. Bohužel, sémě Adamovo je nepoučitelné a nechá se snadno svést jako padlí Andělové. Začne-li tedy nějaká vláda bobtnat a nadýmat se, je nutné ji všemi prostředky svrhnout ještě v kuropění, než bude pozdě!
Hodnocení: 1 = výborně
Bibliografie
- Buchholz, K. (nedatováno). 17 Million Fell Victim to the Nazi Regime. Načteno z Statista: https://www.statista.com/chart/24024/number-of-victims-nazi-regime/
- CommunistCrimes. (nedatováno). Communist Dictatorship in China (1949-present). Načteno z Communist Crimes: https://communistcrimes.org/en/countries/china
- Red ink: The high human cost of the Cuban revolution. (nedatováno). Načteno z miami herald: https://www.miamiherald.com/news/nation-world/world/americas/cuba/article118282148.html
- Smale, M. S. (nedatováno). Slobodan Milosevic, 64, Former Yugoslav Leader Accused of War Crimes, Dies. Načteno z nytimes: https://www.nytimes.com/2006/03/12/world/europe/slobodan-milosevic-64-former-yugoslav-leader-accused-of-war.html
- Thatcher, M. (1993). Roky na Downing street. Naše vojsko.
- wikipedie. (nedatováno). Cambodian genocide. Načteno z wikipedie: https://en.wikipedia.org/wiki/Cambodian_genocide
- wikipedie. (nedatováno). The Black Book of Communism. Načteno z wikipedie: https://en.wikipedia.org/wiki/The_Black_Book_of_Communism
[1] (Thatcher, 1993, str. 206)
