Jméno práce: Dokážeme se chytit za ruku?
Slohový útvar: Esej
Přidal(a): M. H.
Jsem ignorant, jestliže řeším své problémy na úkor ostatních? Pokud se ponoříme do chladné vody a proud mě i mého přítele strhává pryč, je lidským instinktem dostat se ke břehu, zachránit sebe a jeho nechat plavat. Co když se ale já topím a on hoří? Jak se zachovat, pokud on sám se uhasit nedokáže?
Vážení přátelé, doba není jednoduchá. My, jakožto Česká republika, ale i m(M)y jako svět se nacházíme v druhé vlně pandemie nemoci, která už zabila přes milion lidí. Ano, jsou to těžké časy pro nás všechny. Každý den slýcháme o eskapádách, kterými oplývají naši politici, díváme se zas a znovu na analýzy dat nově nakažených, po očku a s prosebnou myšlenkou kontrolujeme reprodukční číslo R a přejeme si, aby se snížilo a tahle etapa našich životů už konečně zmizela někam pryč. Naše nemocnice se plní pacienty s kritickým průběhem a nejeden člověk má děsivé noční běsy o smrti své rodiny a přátel. Bojíme se o své zdraví – fyzické, ale i duševní. Nejeden člověk si sám symptomy vsugeroval a dostal se tak do potíží, mnozí se utápí v depresi a vsadím se klidně o pár svých nejlepších bot, že medici spí jen pár hodin denně, protože nestíhají svou dvanáctihodinovou službu v nemocnici a zkoušku z fyziologie zároveň. Ve vzduchu je cítit obrovské napětí. Sedíme doma, koukáme, co se děje za oknem a uvnitř ve své mysli zabraňujeme všemu, co by nám mohlo ještě více podtrhnout už tak vratkou stabilitu a vachrlatou jistotu zítřka na tomto světě. Nejvíce ze všeho se soustředíme na sebe, své blízké, rodinu. Jsme zaplaveni všemi těmito informacemi, událostmi, strachy a možná se, s troškou nadsázky, topíme. A bez jedné důležité vlastnosti dozajista i utoneme.
Tím klíčovým rysem, který bychom v sobě měli hledat, najít a udržet, je zodpovědnost, ruku v ruce jdoucí s odpovědností. Odpovědný je ten, kdo za něco ručí, a zodpovědný je ten, kdo za to fakticky nese následky. Pokud slova označují charakterovou vlastnost, je odpovědný ten, kdo se chová, jako by za věc ručil, a zodpovědný ten, kdo se chová, jako by musel za danou věc nést následky. V poslední době se se slovem zodpovědnost setkáváme v různých podobách na každém rohu a stále více mne překvapuje, kolik lidí vlastně neví, co znamená a jak s ním naložit. Právě kvůli tomu přehlcení dat jsme jeho význam zúžili na COVID-19, nošení roušek, dezinfekci rukou a udržování rozestupů. Lze ale omezit tento pojem jen na aktuální situaci? Můžeme si to jako obyvatelé planety na chvilku zjednodušit a ohlížet se jen na zdraví, nebo jsou tu i další významy tohoto slova, které bychom měli brát v potaz dnem i nocí?
První, který mě napadá, je důležitý a snad ho někdy pocítí každý z nás, je zodpovědnost/odpovědnost rodičovská. Vyroste v nás nenadále, ale je nekonečná. Nemusí ovšem jít o živou bytost. Podobný vztah můžeme mít k autu, svému bytu, oblíbené knížce nebo k sobě, a hlavně při té poslední bychom měli být velmi obezřetní a pečliví.
Dalším důležitým aspektem je i demokratická zodpovědnost. Demokratický způsob vedení státu je křehká věc, na které musíme všichni neustále pracovat, zdokonalovat ji. Jak už říkával Tomáš Garrigue Masaryk: „Demokracie má své chyby, protože občané mají své chyby. Jaký pán, takový krám.“ 1 V tomto státním zřízením pánem není prezident, premiér, vláda nebo parlament. Jsme jím my všichni. Každý z nás nese na bedrech tíhu zodpovědnosti, jež přichází s plnoletostí a už nikdy nezmizí. Lid, občané státu, má moc to vše změnit, de facto hlasovat o své budoucnosti. Mohou beztrestně vést dialog, ptát se na nesrovnalosti. Problémem není ani shromažďovat se na demonstracích, kde můžeme svobodně vyjádřit svůj nesouhlas vůči situaci, politikovi nebo třeba chystaném kroku vlády. Jen si vzpomeňme na protesty, které se u nás uskutečnili pod vedením spolku Milion chvilek pro demokracii – vždy byly spořádané a poklidné. V neposlední řadě tu máme i opozici, další „páku“ lidu, která už v Parlamentu vyjadřuje svoje nesouhlasy, pozměňující návrhy k zákonům a stojí naproti vládě, ale ne vždy dozajista proti ní, a za lidmi, kteří jim důvěřují. A to vše nám umožňuje demokracie.
Ne všude ale lidé mají tuto možnost zodpovědnosti. V zemi, která nám není tak daleko, před pár lety začal plápolat oheň. Všichni doufali, že je ještě pod kontrolou, ale vzápětí se rozmohl do všech stran. Stal se z něj požár a naši přátelé z Evropy hoří. Dmitrij Drozd, historik, publicista a básník v rozhovoru pro Aktuálně.cz uvedl: „Od nástupu Alexandra Lukašenka do funkce prezidenta v roce 1994 se v Bělorusku žádné mezinárodně uznávané, svobodné a spravedlivé volby nekonaly. Dvacet šest let nám vládne jeden a ten samý prezident, jenž v ústavě zrušil omezení počtu volebních období, po která může tuto funkci vykonávat. Procenta během voleb se píší taková, jaká si určí Lukašenko, a on sám se k tomu i veřejně přiznává.“ 2 Stejná fakta ve své zpovědi uvádí i Nikita Teliženko, ruský reportér pro server Znak, který byl v Minsku zatčen a vypustil do médií děsivé zprávy o tom, jak vážná situace tam opravdu panuje: „Lidi tam leželi na zemi v krvi a my jsme je museli překračovat.“ „Ani zvířata nedělají to, co dělali oni.“3 Jsou to děsivé zprávy o tom, kolik lidskosti se v nich vytratilo. Informace, které nám přibližují kondici tamních lidských práv. Občanům Běloruska vzal Lukašenko něco, čehož si mnozí naši spoluobčané neváží. Vzal jim možnost volby.
Není to ale jednou věcí, která byla odebrána těmto lidem. Mnohé zdroje uvádějí neakceptovatelné násilí ze strany policistů směrem k táboru protestujících vůči Lukašenkova režimu a zmanipulování voleb. „Podle pozorovatelů zásahy proti demonstrantům se stupňují a jejich tvrdost v noci na dnešek (12.8. 2020) ještě předčila brutalitu policistů z předchozích dvou večerů. Opět se objevily snímky zachycující mlácení protestujících obušky a jejich zatýkání.“4 Berou jim nejen svobodu slova, ale i tu osobní. A to nejenom protestujícím na ulicích. Především se odebrání svobod vztahuje na běloruskou opozici. Tím Lukašenko zbavuje stát jedné velké zodpovědnosti – demokratické. A to hlavně proto, že odstraňuje ve své zemi demokracii jako takovou.
V moderním světě, kde právě ona hraje velkou roli, je to pro Bělorusko, ale i okolí, velikým problémem. Vzpomeňme si na doby, kdy Česká republika, potažmo Československo, o svou svobodu a demokracii přišlo. V dnešní době to považujeme za doby temna, strachu a snažíme se zpět už nespadnout, neocitnout se v podobné situaci. Chyběly nám zásadní hodnoty, o které v tento moment bojují možná i miliony lidí. Kvality, které pohání moderní svět a doufám, že ještě nějakou dobu budou. Ovšem ne ve všech státech se hraje čistá demokratická hra. A právě tyto státy, hlavně jeden, jsou pro Bělorusko, které odbočuje ze západního směru smýšlení, velkou hrozbou. Rusko má podobnou tendenci, co se státního fungování týče, a s Běloruskem jsou v úzkém ekonomickém, ale i kulturním vztahu. Bělorusko je závislé na dovozu právě z Ruska. Můžeme se jen domnívat, jestli by státy v budoucnu fungovaly jako partneři, nebo by se snad opakovala historie?
Ještě jsem ovšem zapomněla na jeden druh zodpovědnosti. Ten, který bohužel opomíná i značná část obyvatelstva. A tou je ta lidská, empatická. Ta, jež nám za žádných okolností neumožní odejít od chodce sraženého autem nebo ujet od dopravní nehody kvůli strachu z postihu. Nedovolí nám nepostarat se o své blízké, přehlížet války, strachy a hrozby, které se ve světě dějí. Nutí nás starat se, zajímat a nepodlehnout jen tíze našich osobních problémů. Kdyby mohla, tak by vzala svoje neexistující nohy a kopanci nás donutila zvednout se a zavolat kamarádům, abychom se zeptali, jak se mají, nebo třeba jen proto, abychom jim udělali radost. Uvědomíme-li si, že i tuto zodpovědnost nosíme na svých bedrech, už nás nikdy neopustí a my sami si nedovolíme, aby to udělala. Víme, že zajímat se je důležitá věc, která pomáhá ostatním. A to nejen lidem. Tím, že se interesujeme, můžeme zachránit stovky životů! Hmyzu, živočichů v oceánu i deštném pralese, stromů, lidí a ten jeden, bez kterého žít nemůžeme – planety. Tato vlastnost je velmi důležitá, protože nás dělá lepšími. Nás všechny. Představte si, kdyby ji nikdo neměl. Jak by asi svět vypadal? Čím bychom se dostali z válek, kdyby nikomu nezáleželo na druhých? Jen těžce dokáži vůbec takový svět ve své hlavě vykreslit. Je prázdný, černobílý a smutný.
Co je nám ale tedy do Běloruska? Proč bychom měli vlastně pomáhat tomu příteli, který hoří, když my sami se začínáme topit? A měli bychom vůbec? Na tu poslední otázku pro vás mám naprosto jednoduchou odpověď. Ano. Už jen tou zodpovědností bychom měli. Oni jsou taky lidé, a to, že je neznáme všechny vlastním jménem a mají trochu odlišnou kulturu, neznamená jejich méněcennost. Dalším velkým protože je i známé: „Chovej se tak, jak by sis přál, aby se ostatní chovali k tobě.“ Když zvažuji svoje další kroky životem, často se řídím těmito slovy. Myslím, že je to věc, kterou by měl každý člověk občas vytáhnout ze své mysli a trošku nad ní popřemýšlet. Ať už se bavíme o nás jedincích, nebo o nás jako státu, v obou případech potřebujeme a budeme potřebovat pomoc. V posledních týdnech státy EU vyjádřili solidaritu zapůjčením zdravotnického vybavení pro náš zatížený systém a jsme za to obrovsky vděční. Nebo bychom minimálně být měli. Rozhodneme se i s touto motivací být příště oporou my?
Teď na vás možná, stejně jako na mě, znovu vyskočí ona otázka ze začátku. Máme vůbec možnost pomoci, když jsme sami cílem podpory okolních států? Prvním bodem, který si v této chvíli musíme uvědomit, je obrovský rozdíl mezi našimi problémy. Jak už jsem uvedla na začátku, přirovnala bych to k tonutí a upalování se. Naše situace není nejlepší. Umírají lidé, ostatní jsou zmatení z nařízení vlády, ale jsem natolik velkým optimistou abych si troufla tvrdit, že to s nějakou menší pomocí zvládneme. Už na jaře v první vlně pandemie jsme potvrdili naši národní sílu a schopnost se semknout. A ačkoliv to teď vypadá všelijak, zvládneme to. V Bělorusku je to ovšem jiné. Národní síla tam sice taky funguje, můžeme ji vidět na demonstracích, ale jak jsem již uvedla výše, není jim to věru platné. Protesty jsou násilně potlačovány, opozice zavírána do věznic nebo nucena k exilu. Občané to sami ukočírovat nedokáží. Probíhají tam krvavé protesty světu před očima a jediné, co já vidím, je zoufalý křik SOS. Dalším rozdílem jsou i důsledky v těchto situacích. Z topení se se dokážeme vzpamatovat poměrně brzo, ale s popáleninami je to mnohem horší. Na těle vám po nich nadosmrti zůstanou jizvy, jež onu událost připomínají. Trvá měsíce, než se pokožka po střetu s ohněm zhojí – pokud vůbec. Stejně je tomu tak i v Bělorusku. Bude trvat dlouho, než se situace vyřeší. Protesty tam mohou být potlačeny natolik, že se do dalších nikdo neodváží a proti Lukašenkovi už nebude nikdo stát v cestě. A tak bude mít volnou cestu ke zničení všeho, o co se lidé v moderním státě z bývalého východního bloku snažili. Dovolíme to? Necháme je uhořet, nebo tou vodou uhasíme jejich požár?
Na to, abychom záchranu ale dokázali, se potřebujeme nejprve dostat z té řeky a ledového proudu strhávajícího nás pryč. Řešíme-li přednostně svoje problémy před otázkami mezinárodní pomoci, ignoranty se nazývat nemůžeme. Pokud ale úplně zapomeneme na to, že takové problémy existují, dozajista se jimi staneme. Pojďme o tom alespoň mluvit. Šiřme dál nejen úspěchy našeho státu, ale poukazujme i na problémy, které máme a na ty, jež řeší naše široké okolí. Dokažme míru i válkám z minulého století, že přes všechny kulturní rozdíly dokážeme pomoci jeden druhému, spojit své síly a chytnout se za ruce.
Zdroje:
- Demokracie. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 2001- [cit. 2020-10-30]. Dostupné z: https://cs.wikipedia.org/wiki/Demokracie
- Historik: Už 26 let má Bělorusko jen Lukašenka, vězní i manžela své soupeřky. Aktuálně.cz [online]. Česká republika: Economia, 2020 [cit. 2020-10-30]. Dostupné z: https://zpravy.aktualne.cz/zahranici/historik-uz-26-let-ma-belorusko-jen-lukasenka-vezni-i-manzel/r~fa5521f4d59111eab0f60cc47ab5f122/
- Lukašenkův režim mučí tisíce osob. Britské listy: skutečnost je vždy složitější [online]. Česká republika: Občanské sdružení britské listy, 2020 [cit. 2020-10-30]. Dostupné z: https://blisty.cz/art/100776-lukasenkuv-rezim-muci-tisice-osob.html
- Na demonstrace podle Lukašenka chodí nezaměstnaní kriminálníci. České noviny [online]. Česká republika: ČTK, 2020 [cit. 2020-10-30]. Dostupné z: https://www.ceskenoviny.cz/zpravy/na-demonstrace-podle-lukasenka-chodi-nezamestnani-kriminalnici/1921032
Hodnocení: 1 = výborně
