Téma práce: Colours of Ostrava z jiného pohledu
Slohový útvar: Reportáž
Přidal(a): Anonym
Během letních prázdnin jsem se zúčastnila evropsky proslulého festivalu Colours of Ostrava, který se jako každým rokem uskutečnil v areálů Dolních Vítkovic v Ostravě, v oblasti památkově chráněných bývalých hutí, dolů a železáren. Tentokrát jsem se nezúčastnila jako divák, ale jako brigádník. Mým úkolem bylo společně s mými novými kamarády zajišťovat plynulý vstup osob do areálů.
Když jsem poprvé dorazila do obrovského areálů, kde jsem v pozadí viděla staré železárny, scény a velké množství stánků s jídlem a pitím, trošičku jsem se začala bát. „Co když to nezvládnu? “vrtalo mi pořád v hlavě. Na pohovoru s zaměstnavatelem nás šéfové varovali před obtížnostmi práce s lidmi, oznámili nám, že tato práce není určena pro slabší povahy. Pár lidi schůzku opustilo, protože věděli, že nezvládnou blbé kecy vymalovaných pipinek a přiblblé poznámky namyšlených, sebestředných machrů, co sežrali všechen rozum světa. „Možná jsem taky přecenila své síly? “ slyšela jsem zase hlásek ve své hlavě. No nic, teď stejně je už pozdě nad tím přemýšlet, musím to zvládnout – řekla jsem si. Dostala jsem do rukou můj pracovní přístroj – PDA (pedáčko – osobní digitální pomocník). Moje práce spočívala v načtení kódu vstupenky na náramek návštěvníka, aby mohl později vycházet a vcházet do areálů bez omezení. Vedoucí nás strašili, že v nejrušnějších hodinách se může vytvořit fronta 6000 lidí, a že musíme být připraveni. Bála jsem se, že to nezvládnu. Naštěstí jsem se to s mým pedeáčkem naučila během hodiny a moje obavy byly zcela zbytečné.
První den utekl docela rychle a bez větších potíží. Hlavním hudebním interpretem byla americká skupina Twenty One Pilots oblíbená mezi všemi věkovými skupinami. Pracovala jsem u hlavního vstupu, kde jsme velmi dobře slyšeli a viděli hlavní scénu, co bylo obrovskou výhodou. Nebylo to tak úžasné jako skákání a trsání pod scénou, ale přesto jsme mohli na vlastní kůži zažít atmosféru koncertů světových hudebních skupin.
Druhý a třetí den začínaly být náročnější a náročnější. Lidé byli nepříjemní, hádali se s námi a nerespektovali naše příkazy. Šichty od rána do večera se projevovaly na našich organismech a pocítili jsme bolesti nohou a celého těla. Při naší práci jsme totiž stáli na místě několik hodin v kuse. Večer pršelo a bylo opravdu chladno, bohužel většina z nás neměla teplé oblečení, a tak jsme toužili jít co nejrychleji domů.
Čtvrtý den jsem přijela v dobré náladě, byla jsem šťastná, že to je poslední den a těšila jsem se až si dopřeju více spánku, protože jsem v noci spala 5 hodin. Prvních pár hodin bylo úžasných, protože jsme si povídali a dělali blbosti s jinými brigádníky, takže čas hrozně rychle utíkal. Večer vystupoval slavný, hlavně mezi mládeži, DJ Martin Garrix, takže k večeru se nahrnulo velké množství fanoušků. Dostali jsme pokyn od vedoucích a policie kontrolovat náramky, protože lidé začali podvádět a sešívali si levně koupené, použité vstupenky na ruce. Bála jsem se, že nějaký opilý chlap může být agresivní, když mu nebudu chtít dovolit vstoupit na jeho vysněný koncert. Opravdu se stalo, že kamarádovi zůstal náramek v ruce, když za něho lehce zatáhl a paní se chovala hrozně sprostě a vulgárně. Museli jsme zavolat ochranku. V té době, jsem již moc dobře chápala, proč to není práce pro citlivější povahy. Otravné a nepříjemné kecy rekreačních alkoholiku bylo třeba pustit ven z hlavy a nebrat si k srdci, jinak by se člověk z toho zvencnul. I když jsme tam všichni byli jeden tým, bránili jsme se navzájem, dělali jsme si srandu z nějakých poznámek, únava na nás dolehla a všichni jsme se těšili domů do tiché, měkké postele kde si odpočineme od hluku a ,,rypáků”.
Ze svého hlediska musím říct, že tato brigáda byla fajn zkušenost. Poznala jsem mnoho supr lidí, zkusila jsi jinou formu brigády a hlavně zjistila, že práce s lidmi je opravdu těžká a vyčerpávající a obdivuji všechny, kteří toto dělají celý svůj život. Jsem vděčná, že jsem mohla zdarma poslechnout známé světové hudební skupiny a poznat atmosféru tohoto obrovského a magického festivalu. Nevím, zda se na tuto pozici přihlásím i v příštím roce, ale určitě nelituji toho, že jsem to zkusila.
Hodnocení: 2 = chvalitebně
