Téma práce: Temná noc
Slohový útvar: Vypravování
Přidal(a): žádné
Temná noc
Hodiny odbily půlnoc. Hluboké temné kouty starého hradu ještě více ztemněly. Ticho okolních hvozdů náhle proťalo vytí vlků, jež dolehlo i do hradního sklepení. Stará rakev, stojící zde už několik století, se opět chystala vydat světu svůj tajemný obsah. Víko rakve se lehce nadzdvihlo, posunulo se a s rachotem dopadlo na kamennou podlahu. Měsíc skryly mraky, vlci ztichli. V rakvi se cosi pohnulo.
Zpanikařil jsem a vykřikl: „Je tu někdo?“ Nikdo se ale neozval. Měl jsem strach, a tak jsem co nejrychleji utekl ze sklepení a šel najít ostatní. V tu chvíli jsem začal přemýšlet, jestli byl dobrý nápad jít prozkoumávat starý opuštěný hrad, ještě k tomu v noci.
Vyběhl jsem schody a před sebou uviděl dlouhou temnou chodbu, na jejímž konci svítilo bílé světlo baterky. Rychle jsem se za ním vydal. Na konci chodby stáli tři členové naší party Michal, Bára a Eliška. Chyběl už jen David.
„Kde jsi proboha byl?“ řekl Michal. „Musíme vypadnout lidi, a to hned mám z tohohle místa špatný pocit. Byl jsem ve sklepení a stála tam rakev, ve které se něco pohnulo!“ Musím uznat, že jsem si připadal paranoidní. „A David je kde?“ zeptala se Bára. Jako na zavolanou se ozval křik z místnosti, která musela být blízko.
Jakmile jsme vběhli do prostoru, spatřili jsme Davida a nedaleko něj ohavnou stvůru, která měla kůži bílou jako sníh, ale působila temně. Měl jsem pocit, jako bych už nikdy neměl cítit radost. „Já jsem mocný upír Marcius, strážím tento hrad už po staletí. Vy jste narušili můj spánek a za to někdo musí zaplatit!“ Srdce mi bušilo jako o závod. Vypadalo to, jako by si Marcius vybíral svou oběť, nebo spíš jako by chtěl zabít nás všechny.
V ten moment vtrhl do místnosti můj starší bratr a probodl toho netvora ze sklepení dřevěným kůlem.
Všichni jsme byli v šoku. Nikdo z nás se na nic neptal jen jsme následovali mého bratra, který pospíchal ven z opuštěného hradu. Došli jsem až do města, kde jsme se rozloučili a každý z nás se vydal směrem domů. Nechápal jsem, jak nás bratr objevil, ani proč u sebe měl dřevěný kůl, tak jsem se ho na to zeptal. „Věděl jsem, kde jsi. Slyšel jsem, jak se bavíte o tom, že půjdete hrad prozkoumat,“ odpověděl. Potom chvíli mlčel a pokračoval. „Ten starý hrad skrývá mnoho tajemství, o kterých nemáš ani ponětí.“
Hodnocení: 1 = výborně
