Téma práce: Když les procitá
Slohový útvar: Líčení
Přidal(a): Michaela
Téma: Když les procitá…
Začíná chladné podzimní ráno. První sluneční paprsky se snaží proniknout skrz husté koruny listnatých stromů. Ozařují tím tak jejich všemožně zabarvené listy, které společně tvoří úžasnou harmonii barev. Každou chvíli lze zpozorovat, jak nějaký z listů opustí svoji větev a spustí se pomalu dolů k zemi, kde už na něho čeká spousta jeho sourozenců. Všechny listy pak dohromady vytvářejí pestrou peřinu, která uchrání většinu menších rostlinných zástupců lesa před nadcházejícími mrazy, jež s sebou jistě přinesou i sněhovou přikrývku.
Chladné počasí se pojí i s ranní mlhou, která zahalila celý les. Také s ní slunce bojuje, ale marně. Její hustota nám dovolí nahlédnout do hlubokého lesa sotva na vzdálenost deseti metrů. Při procházení lesem můžeme pocítit chlad nejen ze vzduchu, ale také od země. Na každém stonku trávy totiž najdeme díky kouzelnici zvané vlhkost rozesetou rosu v podobě malých kapek připomínajících blyštící se perly. Spolu s vůní lesa je vlhkost, které se po ránu v lese vyskytuje opravdu velké množství, pro náš čich velice příjemná a uklidňující.
Stejně na nás působí i zpěv ptáků, kteří se zrovna vzbudili. Svým hlasem pějí píseň, jíž dávají všem v hvozdu najevo svoji přítomnost. Ostatní obyvatele lesa je poněkud složitější zastihnout, jelikož se jedná o převážně plachá zvířata. Ale čas od času je možné zahlédnout například veverku, která šplhá po stromě tak hbitě a rychle, až se může zdát, že má neomezené množství sil.
Procházka ranním, až kouzelně působícím podzimním lesem, je po shrnutí všech faktorů příjemným způsobem dobití energie. Zpěv přírody rozléhající se mezi kmeny stromů je pastvou pro uši a čerstvý vzduch, který nás obklopuje a naplňuje naše plíce, je jednou z věcí, které už pomalu nikde jinde v dnešním znečištěném světe nenajdeme. Proto bychom si měli lesů velice vážit a co nejvíce je využívat pro naše fyzické, ale i duševní zdraví.
Hodnocení: neuvedeno
