Téma: To se nemělo nikdy stát
Slohový útvar: Vypravování
Přidal(a): Kateřina
Dnešní den je pro mě velmi speciální. Nervozita se ve mně drží už od chvíle, co mě probudil hlasitý zvuk kostelních zvonů. Se slepenýma očima, tříštící hlavou a třesoucími se koleny procházím mezi patrovými postelemi v přeplněné místnosti.
Vzpomínám na onen večer a Jacka. Jacka, který mě spolu s mou naivitou dostal až sem. Jack byl bláznivý chlápek, se kterým jsem se seznámil v baru Eledaro v Miami. Měl jsem tehdá problémy a chtěl si užít. S Jackem jsme se dali do řeči, rozuměli si a měl jsem pocit, že ho nic netíží. Po chvilce seznamování a zajímavé konverzaci mě odvedl do zadní části baru. „Pojď, chtěl bych ti něco ukázat.“ Vešli jsme do místnosti přeplněné lidmi. Hned ve dveřích mi do nosu narazil odporný smrad marihuany. Byli zfetovaní. Všichni. Do jednoho. První myšlenky se točily kolem rychlého úniku. Jack mě ale zastavil. „Dáme si. Sjedem se. Zapomeneš na problémy, trochu si užiješ a večer se vrátíš na hotel.“ Po chvilce přemlouvání jsem to zkusil. Dal jsem si celou lajnu kokainu. Od té doby jsem v tom jel. Každý den. Nešlo to zastavit. Peníze jsem si vydělával prodejem drog, velkou část z nich jsem utratil právě na kokainu pro sebe. Byl jsem bohatý. Kupoval rodině drahé dárky a pozýval je do luxusních restaurací. Nikdo kromě Jacka a mých podřízených neměl o obchodu ani tucha. Vykresloval jsem jim fiktivní pozici manažera úspěšné zahraniční firmy a nikdo se tak nezajímal odkud peníze pramení ani proč tak často cestuji. Trvalo to skoro dva roky. Cítil jsem se jako Bůh. „Nemají šanci mě chytit,“ říkal jsem si. Chytli mě.
Jsem ve vězení druhý den a mým úkolem je zavolat rodině a odhalit pravdu. Tohle se nemělo nikdy stát. Mám strach, ale doufám, že to po čase pochopí…
Hodnocení ze školy: 1 = výborně
