Kniha: Jatka č. 5, aneb Křížová výprava dětí – povinný tanec se smrtí
Autor: Kurt Vonnegut
Přidal(a): Honza FM
Jatka č. 5 je autobiografický vědeckofantastický román, který je inspirován 2. Světovou válkou, zejména událostí, při níž byly bombardovány Drážďany. Hlavním hrdinou je cestovatel v čase Billy Pilgrim (česky znamená poutník), který prožívá všechny okamžiky svého života najednou, a to 2. Světovou válku, únos mimozemšťany na planetu Trafalmador, válku ve Vietnamu, které se však neúčastní on sám, nýbrž jeho syn. Na Trafalmadoru, pochopí, že smrt je nevyhnutelná součást života, nad kterou nemá cenu truchlit.
„Nejdůležitější, co jsem se na Tralfamadoru dověděl, je poznání, že když člověk zemře, mrtvým se pouze jeví. V minulosti je stále živý ažaž, takže plakat na pohřbu je vlastně hloupost. Veškeré okamžiky života, minulost, přítomnost i budoucnost vždycky existovaly, budou existovat navždy. Tralfamadořané mohou současně přehlédnout veškeré okamžiky života stejně snadno, jako my přehlížíme celé pásmo Skalnatých hor. Vidí, jak trvalé jsou všechny okamžiky, a mohou si prohlédnout každý, který je zajímá. Je pouhá iluze, když si tady na Zemi myslíme, že jeden okamžik následuje za druhým jako korálky na šňůře, a že je okamžik navždy ztracen, jakmile pomine.
Když Tralfamadořan vidí mrtvolu, pomyslí si jen, že dotyčný mrtvý se právě nachází ve špatném stavu, ale že táž osoba se má báječně ve spoustě okamžiků jiných. Já když dneska slyším, že někdo zemřel, pokrčím prosté rameny a říkám to, co o mrtvých říkají Tralfamadořané, to jest: ‚Tak to chodí’.
V textu se objevuje fráze „Tak to chodí“ (v originále „So itgoes“), která je významným aspektem vyprávění. Často je užita v kontextu, kdy se mluví o smrti jako snaha posunout vyprávění k jinému tématu, nebo vysvětlení nevysvětlitelného. V románu se objevuje celkově 106x .
V první kapitole knihy autor říká, proč se rozhodl napsat Jatka č. 5, zároveň se omlouvá, že kniha je tak krátká a zmatená, jelikož „O masakru se nic inteligentního říct nedá. Předpokládá se, že všichni jsou mrtvi, že už nikdy nic neřeknou, že už nikdy nebudou nic chtít. Předpokládá se, že po masakru se rozhostí hluboké ticho, a taky tomu tak vždycky je“.
Děj:
S Billym Pilgrimem cestujeme jeho životem, jehož fragmenty postupně zapadají do jakési mozaiky, která odkrývá události v jeho životě rozhodující.
V knize se prolíná několik dějových linií. V jedné se objevuje příběh, ve kterém Billy dorazí na frontu, jeho pluk je chvíli na to zmasakrován Němci. On však přežije, uprchne do lesa a tam je zajat německými vojáky a odvezen do zajateckého tábora, poté do Drážďan. S ostatními zajatci je ubytován v budově místních jatek. Budova má číslo 5. Němečí strážní i zajatci se schovají ve sklepení, kde přečkají bombardování. Poté se vydávají prozkoumat zničené město a zjišťují, že téměř nikdo nepřežil.
Billy se neustále pohybuje v čase, prožívá tak události z minulosti a budoucnosti mimo chronologické pořadí, z nichž se některé i opakují. Je údajně unesen mimozemšťany z Tralfamadoru na jejich planetu, kde je v zoo vystavován s pornoherečkou Montanou Wildhackovou, která má být jeho družkou.
Tím, že Billy cestuje časem tam i zpět, zažívá znova jednotlivé události svého života, které jsou i skutečné i neskutečné. V jednu chvíli se ocitá na Tralfamadoru, poté zase v Drážďanech, ve svém životě po válce, a nakonec je zabit Paulem Lazzarem, který to slíbil Rolandu Wearymu, s nímž se Billy seznámil těsně před svým zajetím. Němci jim sebrali boty, a po dlouhém pochodování dostal Weary gangrénu, na kterou následně umírá Lazzarovi v náručí. Ten slibuje, že jej pomstí.
Billy díky tomu, že cestuje v čase přesně ví, kdy bude zabit, a je s tím naprosto smířen. Je střelen laserovou pistolí po svém projevu o létajících talířích a pravé povaze času před velkým publikem v Chicagu dne 13. února 1976.
Zdroj:
- Kurt Vonnegut – Jatka č. 5, aneb Křížová výprava dětí – povinný tanec se smrtí
- www.wikipedie.cz
