Téma práce: A. Moravia: Hříčky vedra
Slohový útvar: Výklad
Přidal(a): Simonvasut
Hříčky vedra je jedna z neorealistických povídek od italského spisovatele Alberta Moravii, který patří mezi významné představitele neorealismu (20. století). V jeho dílech se objevují výrazné ženské postavy různého věku, vlastností a sociálního postavení, které nesou na svých bedrech různé těžkosti života. Tato povídka není výjimkou, přestože hlavní postavou je mladý ženatý muž Ernesto, nikoli žena.
Jedná se o krátké epické dílo rozdělené do několika odstavců. Děj je chronologický a odehrává se někde v Římě a jeho okolí. V textu se vyskytuje přímá řeč a nespisovné výrazy, které poukazují na sociální úroveň hlavní postavy. Jde o vyprávění, které autor kombinuje s popisem, ve kterém autor dbal na detaily a dokumentárnost. Zároveň se v textu objevují střihy, kdy na “scénu” vejde nová postava, či dojde ke změně místa děje. Nová postava či místo je detailně popisováno, jako by se jednalo o záběr kamery. Děj je také velmi realistický, tudíž se tento příběh mohl klidně stát. Tyto prvky text sbližují s filmem, což je pro neorealistickou prózu typické.
Povídka začíná, prologem hlavní postavy, která mluví o rozdílech mezi životem chudých a bohatých v horkých letních dnech. Hlavní postavou je výše zmíněný Ernesto, muž z chudších poměrů, který se po rodinné hádce rozhodne utéci z domu. Dojde až do jakési pustiny na okraji Říma, kde na něj začne volat ze starého domu malá holčička. Ernesto vkročí k ní do polorozpadlého domu, v domnění, že jde pomoci nemocné matce malé holčičky. Následně matka holčičky, Elvíra, začne na Ernesta křičet, že je její manžel, který ji a dceru opustil. Ernesta to nečekaně velmi zarazí a zmate. Přestože ví, že to není jeho žena, tak si uvědomuje, že má také ženu a dceru, od kterých utekl. V tu chvíli do domu vejde hubená žena, jež Ernestovi vysvětlí, že Elvíra říká každému muži, že je její manžel, který je ve skutečnosti mrtvý. Holčička se mu mezitím směje, že jí a matce uvěřil, jelikož viděla zaražení v Ernestově obličeji. Následně se Ernesto vrací domů, protože si uvědomuje, jak se má dobře a že nechce, aby jeho žena dopadla jako Elvíra. Doma se poté usmíří se se svou ženou. V závěru se snaží najít dům holčičky, které by rád pomohl, ale dům nikdy nenajde. Povídka končí tím, že Ernestova žena řekne, že si Ernesto tuto historku s holčičkou vymyslel, jelikož ho “hryzalo” svědomí, že ji a dceru chtěl opustit, a my zjišťujeme, že Ernestovo setkání s holčičkou byla pravděpodobně jen halucinace.
Na závěr bych zmínil hlavní myšlenku povídky, kterou je poukázání na možné tragické osudy matek samoživitelek z chudších sociálních poměrů ve 20. století. Přestože od vydání knihy uplynulo několik desetiletí, tak problém tragických osudů opuštěných žen s dětmi je stále aktuální. Zároveň také Moravia poukázal na některé z rozdílů mezi chudými a bohatými lidmi v tehdejší Itálii.
Hodnocení: 1 = výborně
