Jméno: Anakreón
Zařazení: Spisovatelé
Přidal(a): David Hampl
Anakreón byl řecký lyrický básník, pozoruhodný svými písněmi, kostelními písněmi a osobními básněmi oslavujícími světlejší stránku života. Pozoruhodné je jeho zpracování osobních záležitostí čerpaných ze života, v kontrastu k převážně mytologické a historické poezii, která dominovala většině starověké řecké literatury.
Život
Anakreón se narodil 570 př. n. l. v Teosu a zemřel 485 př. n. l. v tomtéž jónském městečku na pobřeží Malé Asie. Je pravděpodobné, že Anakreón uprchl do exilu s masou svých spoluobčanů, kteří se plavili na Thrákii, když na jejich domovinu zaútočili Peršané. Tam založili kolonii v Abdéře. Zdá se, že se Anakreón účastnil bojů, ale podle svého vlastního přiznání se v bitvě nějak výrazně neangažoval.
Z Thrákie se přestěhoval na Polykratův dvůr, krále ostrova Samos. Říká se, že zde působil jako Polykratův učitel a těšil se velké králově oblibě. Z díla Herodota se dozvídáme, že básník seděl v královské komnatě, zatímco bylo publikováno perské heraldické publikum. Na oplátku za jeho laskavost a ochranu napsal básník na téma svého patrona mnoho příspěvků.
Po Polykratově smrti se vlády ujal Hipparchus, který byl u moci také v Aténách a zdědil literární vkus svého otce Peisistrata. Rozhodl se, že básníka přiveze do Atén a vyslal za ním velikou loď o padesáti veslech. V Aténách se básník setkal s mnohými členy brilantního kruhu, který kolem sebe král Hipparchus soustředil. Tento kruh umělců se ale rozpadl poté, co byl spáchán atentát na krále.
Úryvky z života Anakreóna po této události nejsou příliš známé, ale zdá se, že se tento básník navrátil do svého rodného města, kde – podle metrického epitafu připisovaného svému příteli Simonidovi – zemřel a byl pohřben.
Za svého pobytu v Aténách získal velkou popularitu. Jeho sochu bylo možné vidět na Akropoli společně se sochou jeho přítele Xanthippuse, otce Perikla. Je zastoupen také na několika mincích Teosu, když drží v ruce lyru, někdy sedí, někdy stojí.
Dílo
Ačkoli do současnosti přežily pouze fragmenty díla tohoto autora, je zřejmé, že byl velmi vlivnou postavou díky jeho zařazení do skupiny devíti kanonických básníků starověkého Řecka pozdějšími vědci. Anakreón byl znovuobjeven až v 16. století, kdy byla jeho přežívající díla sestavena, přeložena a publikována ve Francii a Anglii. Tento autor, stejně jako ostatní básníci starověkého Řecka, měl značný vliv na vývoj klasicistické poezie v 16., 17. a 18. století v celé Evropě; jeho příspěvek k pokroku západní literatury přetrvává, i když jeho díla jsou téměř úplně ztracena.
Poezie
Anakreón napsal celou svou poezii ve starém jónském dialektu. Stejně jako všechny rané lyrické poezie, byla složena tak, aby byla zpívána nebo recitována za doprovodu hudby, obvykle lyry. Básníkovy verše byly složeny tak, aby byly přednášeny jediným hlasem, nikoli sborem. V souladu s řeckou poetickou tradicí se jeho poezie spoléhala na metrickou strukturu. Řecký jazyk je zvláště vhodný pro tento metrický styl poezie, ale zvuky veršů se nesnadno převádí do jiných jazyků.
Tématem básní je láska, pobouření, zklamání, oslavy, večírky, festivaly a pozorování světských lidí a jejich života. Anakreón měl pověst skladatele hymnů. Mezi jeho několika nespornými pozůstatky stojí první krátké hymny k bohyni Artemis a k Dionýsovi, které se skládají z osmi a jedenácti řádků. Sbírka básní četných anonymních napodobitelů byla dlouho považována za díla samotného básníka.
Anakreontika
Anakreontika či Anakreontská poezie je druhem poezie, který vzniknul na základě básnění tohoto umělce. Jejím hlavním smyslem jsou oslavy – ne zřídka v nich jde o oslavování ženy, vína i zpěvu.
