Antisemitismus v současnosti – esej

literatura

 

Jméno práce: Antisemitismus v současnosti

Slohový útvar: Esej, Úvahová práce

Přidal(a): nesera navalto

 

 

Antisemitismus v současnosti

Antisemitismus nezačal, ale ani neskončil holokaustem. Kdy se objevily první projevy antisemitismu není jasné a zůstává to předmětem mnoha vědeckých debat. Existují dvě formy antisemitismu, a to antisemitismus náboženský a antisemitismus rasový. Náboženský vychází z rozporu mezi křesťanstvím a judaismem, nebo islámem a judaismem. Zatímco antisemitismus rasový nahradil nenávist k judaistickému náboženství přesvědčením, že samotní židé jsou bez ohledu na náboženské vyznání rasově oddělenou skupinou a jako takoví jsou nižší rasou hodnou pohrdání. Podle názoru mnoha analytiků a židovských skupin se na konci 20. století objevila odlišná forma antisemitismu, spojovaná s extrémní levicovou, pravicovou a islamistickou politikou. Projevem nového antisemitismu je vytváření dvojích standardů či zpochybňování existence státu Izrael.

V průběhu dějin se antisemitismus různě stupňoval a vyvíjel, velkým skandálem byla Dreyfusova aféra ve Francii. Ale jednoznačně nejstrašnějším projevem rasového antisemitismu byl holokaust, ke kterému došlo za druhé světové války, kdy bylo cíleně vyvražděno přibližně 6 milionů evropských židů, z toho 1,5 milionu dětí.

 

„Židé jsou nepochybně rasa, ale nejsou to lidé.“  

 Adolf Hitler

 

Dle mého názoru se převážná část naší společnosti domnívá, že se zánikem nacistického Německa zanikl také evropský antisemitismus. Pravda je ale na míle vzdálená a jen malá část lidí si uvědomuje, že se kolem nás opět děje něco, co by nemělo uniknout naši pozornosti.

Dnešní svět, včetně české společnosti, se stále vyznačuje konzervativními názory a nedůvěrou ve vše cizí. Myšlení českého člověka je hodně ovlivněno xenofobními a izolacionistickými tendencemi. Podstatná část naší společnosti, dle mého názoru, stále nedokáže zaujmout vstřícný postoj k problémovým vlastním i cizineckým komunitám (např. uprchlíci), ale také vůči stigmatizovaným skupinám (např.homosexuálové a ostatní skupiny, které se nějakým způsobem odlišují od většinové společnosti). Stále převažuje zdůrazňování rizikovosti těchto skupin, ať už se jedná o parazitování na české solidaritě nebo o bezpečnostní rizika v podobě kriminality. A v tomto prostředí mezi námi žijí i Židé.

 

Násilné projevy proti židovské komunitě jsou ale v Česku od roku 1989 ojedinělé. Jednak židovské společenství nedosahuje ani jednoho promile celkové populace, ale především je komunita historicky velmi dobře integrována do české společnosti, což se odráží i ve vysoké míře smíšených manželství, které již před válkou předstovaly v Čechách více než čtvrtinu uzavřených manželství. Antisemitismus se projevuje poškozováním hřbitovů a synagog, ale přesto jde v porovnání s jinými zeměmi Evropy o projevy, které jsou v naší zemi ojedinělé. Souvisí to se stavem domácí extremistické scény a velmi malou muslimskou komunitou.

Poslední desítky let jsme měli to štěstí, že antisemitismus nebyl na Západě velké politické téma. V posledních několika letech se ale začínáme potýkat s událostmi, které připomínají, že antisemitismus je v Evropě stále přítomen. Následující incidenty jsou jen výčtem a ukázkou, jak se v dnešním světě projevuje antisemitismus, ale zdaleka nejsou úplným seznamem všech událostí.

 

V roce 2011 byl v Kosově zničen židovský hřbitov, náhrobní desky byly pokresleny hákovými kříži. V roce 2013 zavraždil alžírský antisemita v Toulouse sedm lidí, včetně tří malých dětí ze židovské školky. V roce 2014 bylo poškozeno židovské muzeum v Bruselu, přičemž zahynuli čtyři lidé. V roce 2015 napadli muslimští extremisté kosher supermarket ve Francii, zemřeli přitom čtyři Židé. V roce 2018 v Paříži demonstrovaly tisíce lidí kvůli vraždě Mireille Knollové, 85leté ženy, která přežila holokaust a podle prezidenta Macrona „byla zavražděna, protože byla Židovka“.

V témže roce se demonstrovalo v Londýně kvůli propagaci antisemitismu v Labouristické straně. V Maďarsku byl premiérem opět zvolen Viktor Orbán, kterému antisemitismus není vzdálený. V Řecku vznikla politická strana Zlatý úsvit – řecká krajně pravicová extrémistická politická strana. V Maďarsku vznikla strana Hnutí za lepší Maďarsko-zkráceně Jobbik- maďarská nacionalistická strana.

 

Obavám čelí především židovské menšiny ve Francii, Belgii a Maďarsku. Každý rok se tisíce židovských rodin stěhují do Izraele, protože se ve svých domovech necítí bezpečně. Úřad Evropské unie pro potírání rasismu provedl  průzkum mezi židovskou minoritou a zjistli, že téměř polovina respondentů má obavy z urážek, zatímco 33 procent žije ve strachu z fyzického napadení. Čtvrtina dotázaných se vyhýbá židovským institucím či objektům nebo společenským událostem, protože si tam nepřipadají bezpečně. Útoky na Židy a jejich majetek souvisejí v drtivé většině s islámským extremismem, ale v Evropě se o tom kvůli politické korektnosti nehovoří. Málokdo si také všímá mimořádně intenzivních antisemitských kampaní na internetu, kde se poslední roky rozšířil vznik extremistických webů. Studie Varšavské univerzity z roku 2016 zjistila, že 37% dotázaných Poláků má negativní postoj k Židům, 56% by si nepřálo mít Žida v rodině a 32% by nechtělo mít Žida za souseda. Obavy v židovské komunitě jsou natolik silné, že Světový židovský kongres zprovoznil speciální internetovou stránku s instrukcemi pro případ útoků a jiných forem rasové a náboženské nenávisti.

 

Vracíme se tedy do 30. let? To určitě ne. Současný antisemitismus sice obsahuje ozvěny minulosti: například myšlenku, že Židé vytvářejí mezinárodní vlivové sítě, ale větším problémem je nevraživost mezi Palestinou a Izraelem. Častým předmětem urážek a nenávisti je také popírání existence, rozsahu a  způsobu provedení genocidy Židů německými nacisty během 2. světové války, nebo dokonce obviňování Židů, či státu Izrael z vymyšlení holocaustu.

 

Já osobně nedokážu pochopit, jak někdo může popírat, zlehčovat či zpochybňovat něco, jako je holokaust. Tito lidé usilují o zdiskreditování holokaustu jako uznávaného historického faktu a nejen, že tím naprosto zneucťují památku obětí šoa, ale zároveň se nesmyslně snaží usvědčit Židy ze záměrného lhaní, vydírání a zneužívání důvěry ostatních k ovlivňování veřejného mínění. V některých zemích jako je například Německo nebo Rakousko hrozí za popírání holokaustu až pět let vězení. Ve mně osobně ti, kdo popírají holokaust, vzbuzují opovržení nebo lítost v tom smyslu, že vůbec někdo takový může existovat. Nejsou to pro mě partneři k diskuzi a s někým takovým si nemůžu vyměňovat argumenty. Měla jsem možnost hovořit s pánem, jehož otec přežil Osvětim a dle jeho slov je nejsmutnější, jak málo mladých lidí se o toto téma zajímá, čte příslušnou literaturu a dohledává si informace nad rámec školní výuky.

V nevědomosti společnosti je podle mě hlavní problém a dle mého názoru se dá proti tomuto ,,fenoménu” zpochybňování holokaustu bojovat tresty i osvětou. Existuje řada výborných knih na toto téma jak od zahraničních, tak českých autorů a já zastávám názor, že po přečtení několika z nich nemůže inteligentní člověk nic zpochybňovat. Překvapil mě například fakt, že v Německu platí, že každý školák v průběhu sebekratší akademické dráhy navštíví alespoň dva koncentrační nebo vyhlazovací tábory. Studenti o svých zážitcích pak píší seminární práce, vystupují s referáty a debatují s pamětníky. To je podle mě správná cesta.

 

Proč tedy v posledních letech nastal takový nárůst antisemitismu v Evropě? Rozhodně nemůžeme říct, že by někdy úplně vymizel, ale přece jenom statistiky jasně dokazují, že počet antisemitských trestných činů za poslední roky prudce narůstá.

 

Podle mého názoru je třeba jednu z příčin hledat v roce 2015, kdy Evropu zasáhla migrační krize. Mediální obraz nekontrolovaného přílivu běženců, strach z neznámého, pocit ohrožení, teroristické útoky a další problémy vedly k celkovému nárůstu xenofobie a šovinismu. S tím pak souvisí nárůst populistických krajně pravicových stran, které svůj program staví na strachu z migrace. Tyto strany oživují radikální pravici, tradičního nositele antisemitismu v zemích východní Evropy. Druhým velkým důvodem je vliv radikálního islámu, kde je antisemitismus primárně spojen s blízkovýchodním konfliktem a problémem Izraele.

Já osobně nedokáži říct, zda se opravdu zvýšil počet lidí s antisemitskými názory, ale je podle mě rozhodně společensky akceptovatelnější tyto názory veřejně prezentovat, zejména v online prostředí je vidět nárůst ochoty akceptovat věci, které dřív nebylo možné veřejně říct.

A je jenom chyba veřejnosti, že tyto názory nechává volně plynout a nezaráží se nad nimi. Antisemitismus jako současný problém vnímá pouze polovina Evropanů. Výrazně nad průměrem je Švédsko, kde jeho výskyt považují za problém čtyři lidé z pěti.

Jediným možným řešením je dle mého názoru zajímat se o okolní svět, chápat souvislosti a znát historii, protože jedině tak jsme potom schopni posuzovat přítomnost a zabránit stejným chybám.

 

,,Historie tím, že lidi zpravuje o minulosti, umožňuje jim soudit přítomnost.”

Thomas Jefferson

 

Hodnocení: 1 = výborně





Další podobné materiály na webu: