Téma práce: Válka na Ukrajině
Slohový útvar: Esej
Přidal(a): Steven
Nešlo si tak úplně nevšimnout toho, co se ve světě děje. Respektive mezi Ukrajinou a Ruskem. Nejeden člověk se mě ptal, co si o tom myslím… budete se divit, ale neberu to nijak chaoticky. Soucítím s lidmi, jež si procházeli či nadále procházejí nejspíše svou nejtěžší životní lekcí, však… to je život… Lépe žíti životem, jehož cesta je trnitá, pro zbarvení pravé podstaty povahy nežli si libovat v luxusu a býti tak slabým neotrkaným jedincem. Vše zlé je pro něco dobré a pokud se to odehrává přímo v našich životech, chce nás situace něco naučit.
Navíc… pevně si stojím za tím, že daný problém si vytvořili lidé samotní a že je tento spor zcela zbytečný a bezvýznamný. To mi nikdo nevyvrátí. Kdyby společnost nebyla tak nenasytná a netoužila po moci či území, mohlo se předejít nejenom tomuto konfliktu. Stěžujeme si na válku, bolest, nespravedlnost, a přitom s tím neděláme vůbec nic… největší síla tkví v nás samých. Kdyby nebyl Putin tak egoisticky založený, vystačil by si s tím, co má a mohl by myslet na větší rozkvět vlasti. Místo toho se dočkal oslabení. Nenávidíme bolest, ovšem proč jí tedy společnost produkuje? Proč existuje tolik násilí a nenávisti?
Mrzí mě i ta omáčka kolem… vlajky, koncerty, výhody apod. Chápu, že se lidé snaží býti solidární, však takto to působí spíše jako by se jednalo o fenomén. Nač býti ovce, nač hlásat, že jsme pomohli, nač se zviditelňovat, abychom vypadali jako hrdinové… skutečný hrdina, skutečný charakter pomůže v tichosti s hřejivým pocitem, že má čisté svědomí a pomohl bez přebytečných svědků.
Zajímavý je i fakt, že co začal tento konflikt, odsunul se ten dlouho táhnoucí problém, zvaný Covid, na druhou kolej. V době, kdy byla vzniklá válka novinkou, nemluvilo se o Covidu vůbec. Přijde mi, jako by byla společnost padlá na hlavu… všechno to drama, všechna ta nenávist je naprosto zbytečná… a zajisté nejsem jediný, kdo si to uvědomuje.
Hodnocení: 2 = chvalitebně
