Bolest – rozbor díla k maturitě

rozbor-díla

 

Kniha: Bolest (Douleur)

Autor: Marguerite Durasová

Přidal(a): Petra

 

 

Autor: Marguerite Durasová

  • 1914-1996
  • Francouzská spisovatelka, dramatička, režisérka a scénáristka
  • Nejznámější dílo: Milenec, Moderato Cantabile

 

Rozbor díla: Bolest

  • Literární druh: lyricko-epický
  • Literární žánr: novela
  • Jedná se o psychologický text
  • Novela = je žánr kratšího či delšího rozsahu jako povídka. Liší se tím, že má jen jeden poutavý a napínavý příběh. Tomu se věnuje dramaticky až do dějového zvratu – má konečnou pointu

 

Bolest je deníkový záznam. Vyprávění připomíná mozaiku drobných útržků skutečností, z nichž nakonec vyrůstá celkový obraz nenaplněných životů a předem přijaté rezignace. Vypravěčka (autorka) prožívá úzkostné stavy beznaděje, oddělené od zbytku světa. Text obsahuje historické události válečných hrůz. Snaží se zachytit hrůzy, kdy lidé prožívají bezedná muka nejistoty a strachu o milovanou osobu.

Celý příběh vypráví vypravěčka v přítomném čase. Občas se zde objevuje přímá řeč. Věty jsou krátké – dodávají dynamičnost a napínavost. Používá zkratky jmen (např. D., M.)- aby zobecnila, že se to netýká jen jí, ale i jiných lidí. Občasné francouzské názvy (časopisy a tak). Příběh se odehrává v Paříži za 2. světové války.

 

Obsah díla:

Příběh vypráví o ženě, která čeká na svého muže, až se vrátí z koncentračního tábora. (měla s ním dítě, které umřelo) Snaží se vydržet utrpení a bolest, kterou sebou čekání nese. Přežívá pouze z naděje, že se navrátí zpět. Užírá se myšlenkami, že již zemře – hladový a sám. Spojenecká vojska postupují vpřed na všech frontách. Na Německo se pomalu valí armády.

Žena pracuje ve středisku na nádraží Orsay, kde sepisují všechny přijíždějící zajatce, politické vězně, lidi, co se vracejí z války. Sama pracuje v jednom časopise, ve kterém vychází seznam přeživších. Na nádraží zjišťuje nejnovější informace, snaží se zjistit i něco o Robertovi L.

O ní se celou dobu stará její přítel D. Válka se pomalu chýlí ke konci. Jednou z rána se rozezvoní telefon, ve kterém se dozvědí, že Robert žije – byl viděn spoluvězni dva dny zpátky. Hrozně jí to vezme, není schopna jediného slova. Nemůže uvěřit, že opravdu žil či žije? Dále žije v nejistotě, ještě více se trýzní a blouzní. Setká se s D. Robertovými spoluvězni. Sami moc nevědí, jsou slabí. Shodnou se jen nad tím, že žije. Pokusil se o útěk, který R. nepovedl a zbili ho. Přichází okupace Berlína. O R. se stále neví více informací. Vždycky se objeví nová naděje, že je naživu, která jen prohlubuje bolest a utrpení.

V květnu se ozývá Francois z Německa – má informace o tom, že Robert opravdu žije. Nachází se v Dachau na pokraji smrti v oddělení pro beznadějné případy. Oficiální cestou by nestihli nalezence přivést zpátky do Francie. Proto se D. s Beauchampem vydají do Německa ve francouzských uniformách, aby ho R. odvedli z oddělení pro beznadějné případy. Navlékli ho do uniformy a propašovali kolem vojáků z USA, kteří všechno kontrolovali, kvůli tyfu. R. jim musel povědět, vše co zažil, protože si byl jist, že cestu do Francie nepřežije. Ona na něj doma čekala.

Začíná nové šílenství plné bolesti. Když se vrátí domů, stačí jediný pohled na něho, aby se zděsila, nebyla na něj schopna pohlédnout, tolik utrpení a bolesti. Byl to hrozný pohled.

Uložili ho na pohovku, kterou vystlali polštáři, když přišel doktor, zděsil se. Zakázal jim ho krmit, protože by to nemusel přežít. Dostal vysoké teploty, bojoval se smrtí. Krmili ho pouze troškami kaše. Začal nový boj o jeho život. Nakonec mu teploty začali klesat. K jídlu mu podávali dále masovou šťávu v malých dávkách, poté přešli k tuhé potravě. Měl hrozný hlad, jediné na co čekal, bylo jídlo, až se nají. Nevnímal okolí, neviděl, jak to ostatní děsí, měl radost. Začaly se mu navracet síly, dále ale navštěvovali zotavovnu pro bývalé vězně. Jenže Robert L. už není ten muž, kterého milovala. „Lidé se míjejí, milují a uzavírají do skořápek vlastních bolů.“ Čím dál jasněji si uvědomovala, že se nenávratně změnil. Už nikdy s ním nebude mít dítě. Nakonec ho opouští se slovy: „Nezemřel v koncentračním táboře.“ A myslím tím, že si zachránil život, ale pro ni vlastně zemřel. Chtěla pořídit dítě s D. Také mu pravila, že i kdyby D. neexistoval, nevrátila by se k němu zpět.

 

Můj názor:

Kniha se mi moc líbila. Přišla mi hodně zajímavá a díky její dynamičnosti jsem se dokázala vžít do celého příběhu, který jsem prožívala společně s autorkou. Zaujalo mě také, jak je vše zasazené do opravdových světových dějin a jak popisuje celý průběh boje spojeneckých vojsk, jak z pohledu vojáka, tak z pohledu všedních občanů.

Člověk si dokázal vše živě představit, když se Robert L. vrátil domů. Poutavě a zajímavě napsané.

Napsat komentář

error: Stahujte 15 000 materiálů v rámci našeho členství nebo v online kurzech.