Dobrodružství s piráty – vyprávění

 

Jméno práce: Dobrodružství s piráty

Slohový útvar: Vyprávění

Přidal(a): OT

 

 

Dobrodružství s piráty

31. července 1651

Jmenuji se Marco Ricci a jsem obyčejný obchodník z Janova. Už je to pět dní, co jsem se nalodil na Černého orla. Kromě mě a posádky je na palubě ještě bohatý francouzský markýz Louis de Rohan, ten ale tráví většinu času v kajutě.

Po včerejší bouři je moře stále neklidné. Kapitán, vysoký snědý hromotluk, právě spočítal ztráty. Zpřelámaný hlavní stěžeň, poškozené kormidlo. Náhle někdo vykřikl: “Loď na obzoru!” Když jsem rozeznal její vlajku, krve by se ve mně nedořezal. Byla celá černá, z té černě ale na dálku svítily zkřížené hnáty.

 

Všechny na palubě okamžitě pohltil strach a nejistota. Kapitána se však nedalo překvapit, ihned udělal pořádek a během minuty se loď začala otáčet. Celá posádka stála v pozoru na palubě a doufala že včerejší bouře naši loď neponičila natolik abychom nemohli uplout pirátské lodi která se za ten krátký čas nebezpečně přiblížila. Avšak to jsme ještě nevěděli že tento den se nám všem vryje do paměti na zbytek života.

Po několika hodinách na útěku se stalo to v co jsme doufali, že se nestane, pirátská loď byla tak blízko že jsme byly schopní rozpoznat posádku jenž plula pod černou vlajkou a v tu chvíli jsem ho uviděl. Černé vlasy klesající až na ramena, pod nosem a na bradě tenký knírek ze kterého ještě kapal rum a ve tváři úsměv hodný maniaka. Byl to on, od první chvíle jsem nepochyboval, François l’Olonnais, jeden z nejobávanějších pirátů. Nikdy jsem nečekal že ho potkám, avšak moje nejhorší představa se stala skutečností již na první plavbě Černého orla. Okamžitě jsem to musel říct kapitánovi. Když jsem došel do kapitánovy kajuty a sdělil mu jméno našeho pronásledovatele, zbělal a kolena se mu lehce podlomila. Nikdy jsem neviděl že by zaváhal natož aby byl v takto špatném stavu. Tok mých myšlenek však rychle přerušil křik posádky, která už také zjistila, s kým máme tu čest. Nebyla jiná možnost než se vzdát, naše loď nebyla po včerejší bouři schopná uplavat a bránit se znamenalo smrt.

Když se posádka pirátské lodi nalodila na tu naši dali jsme ihned najevo že nemáme jediný důvod se bránit. Poté co nás všechny svázaly se otevřely dveře kapitánské kajuty na pirátské lodi. S každým krokem, který udělal mi zamrzla krev v žilách, takto blízko byly vidět jeho šrámy po těle a fleky krve na jeho oblečení. Nikdo ani nemukl, a zatímco se stále přibližoval k nám začal jsem počítat kolik z nás se radši dalo na pospas žralokům než pirátům. Ať jsem počítal, jak jsem chtěl, zjistil jsem, že osm členů posádky chybí, avšak ještě horší zjištění bylo, že mezi nimi byl i markýz. Když konečně vstoupil na naši palubu, slunce jako by nikdy neexistovalo, vítr byl studenější a myšlenky černější. Letmým pohledem si prošel všechny svázané a zastavil se u kapitána, který byl uvázán na konci řady. “Odvažte ho, přece nejsme barbaři” zvolal na svoji posádku a kapitána odvedl stranou. Nikdo neviděl, co se tam děje, avšak všichni jsme slyšely smích a zpěv pirátské posádky která se rozhodla zkonzumovat všechny naše zásoby jídla a pití. Všechen ten smích a křik však přestal, když se z kapitánské kajuty ozval výstřel. Ven vyšel François l’Olonnais a nabíjel si další střelu a v tu chvíli ve mě něco cvaklo.

Když padla noc, vzbudil jsem jednoho z naší posádky a vysvětlil mu co hodlám udělat, nejdříve se mě snažil zastavil, avšak když jsem mu vysvětlil, že buďto umřeme při vzpouře nebo jako kapitán, souhlasil. Během chvilky byla celá naše posádka vzhůru a věděla můj plán. Když se pak noční hlídka přiblížila, aby nás zkontrolovala zaútočili jsme. Ještě alkoholem omámený pirát se zapotácel a dříve, než stihl bez jediného výkřiku spadnou do vody se jednomu z nás podařilo mu ukrást šavli. Toto byla ta chvíle. Postupně jsme ve stínů noci přepadali jednoho piráta po druhém, kradly šavle a zbraně, než jsme vyčistily celou horní palubu. Bez váhání jsme ozbrojení a posílení jídlem a pitím které jsme neviděli od včerejšího poledne vtrhli do kapitánovy kajuty. Nikdo z nás však nečekal že kromě kapitána pirátů tam najdeme i našeho kapitána a v tu chvíli mi to došlo, celá tato plavba byla past, jak zajmout markýze bez jediného podezření, nikdy jsme neviděly kapitánovo tělo, neslyšely jeho výkřik o pomoc nebo sténání, jak umírá, jelikož nikdy postřelen nebyl. V žilách se mi teď vařila krev, vytáhl jsem pistoli a dříve, než jsem stihl cokoliv udělat z poza mých zad se ozval výstřel. Byl to náš markýz, skupinka, která se od nás rozdělila ho našla schovaného v nejvzdálenějším koutu skladu, ozbrojili ho a on jim řekl co všechno slyšel. Jeho střela zabila našeho kapitána, avšak kapitán pirátské lodi se prorval posádkou Černého orla, která se ještě vzpamatovávala z ohlušujícího výstřelu. Rychle jsem za ním vyběhl ale marně. Už stál u kormidla své lodi, která se začala vzdalovat od té naší.

Když jsme se další ráno probrali posádka mě jmenovala kapitánem za moji statečnost a záchranu jejich životů. S naším polorozpadlým korábem jsme se vrátili do nejbližšího města, kde jsem za záchranu života našeho markýze byl štědře odměněn a koupil jsem novou, větší, pevnější loď, a hlavně teď měla posádka kapitána, kterého si zaslouží.

 

Hodnocení: 1 = výborně





Další podobné materiály na webu: