Jméno: Dialog
Zařazení: Literární pojem
Přidal(a): David Hampl
Pojmem dialog označujeme rozhovor dvou či více postav. Základním smyslem dialogu je výměna informací, a dialog tak patří mezi základní formy mezilidské komunikace. Dialogy ale nejsou typické jen pro běžnou komunikaci, setkáme se s nimi i v literárních dílech, dramatických i prozaických.
Základní znaky dialogu
Základní podmínkou dialogu je účast alespoň dvou osob, které se střídají v aktivní roli mluvčího a pasivní roli posluchače. Při spontánním rozhovoru se role mezi mluvčím a posluchačem střídají pravidelně a bez větších problémů. Pokud je účastníků dialogu více, může být střídání obtížnější a někdy může dojít i ke vzniku a křížení více dialogů současně. Obecně můžeme říci, že počet účastníků dialogu má velký vliv na jeho průběh a dynamiku. Pro rozhovor více než dvou postav se někdy můžeme setkat s pojmem polylog. Dalším znakem dialogu je, že v naprosté většině případů do něj účastníci vstupují s určitým cílem, kterého chtějí v rozhovoru dosáhnout. Slovo dialog pochází z řečtiny a znamená rozhovor či rozmluvu. Opakem dialogu je samozřejmě monolog, na rozdíl od monologů je naprostá většina dialogů spontánních, tedy předem nepřipravených.
Typy dialogu
Na základě různých kritérií lze rozlišit některé specifické typy dialogu. Jedním z nich je řízený dialog, kdy průběh i trvání dialogu probíhá podle připraveného plánu. Tento typ dialogu je typický pro komunikaci mezi učitelem a žáky, někdy se v této souvislosti používá pojem sokratovská metoda dialogu, kdy učitel žákům pokládá předem promyšlené otázky, na základě jichž si žáci vytváří vlastní poznatky. Prostřednictvím dialogu učitel nejen vysvětluje nové učivo, ale také ověřuje dosavadní získané vědomosti a dovednosti žáků. Opakem dialogu řízeného je dialog spontánní, kdy se jedná o přirozeně vzniklé rozhovory, většinou mezi blízkými osobami. Speciálním typem dialogu je i tak zvaný dialog institucionální, který je řízen určitými pravidly, patří sem například rozhovory na úřadech, u soudu, pracovní pohovory či rozhovory u lékaře.
Dialog v literatuře
V literatuře dialog souvisí zejména s dramatickou tvorbou, komedie i tragédie jsou založeny na rozhovorech vystupujících postav. S dialogem se lze ale setkat také v próze či dílech filozofických, kde dialog často slouží ke hledání pravdy a smyslu věcí. Dialogy postav jsou často nosnou součástí povídek, novel a románů, která příběh posouvá dále a zároveň slouží k určité charakteristice postav, kdy na základě promluv postavy si čtenář o dané postavě může vytvořit určitý názor. Obecně se dá říci, že moderní literatura dvacátého století obsahuje mnohem více dialogů postav, než jak tomu bylo u literatury starší, například u realistické literatury druhé poloviny devatenáctého století, kdy byla v díle velmi důležitá role vševědoucího vypravěče. V době antiky, středověku a renesance byl navíc dialog i specifickým literárním žánrem, například v díle Platóna, svatého Augustina či Jana z Rabštejna.
