Jméno: Expresivní výrazy (expresiva)
Zařazení: Literární pojem
Přidal(a): David Hampl
Expresiva neboli expresivní výrazy jsou slova, kterými se v jazyce vyjadřuje citový vztah k výpovědi. Jde tak o citově zabarvená slova, která v sobě nesou postoj, rozpoložení či vztah mluvčího k dané skutečnosti. Jejich použití je do velké míry subjektivní záležitostí.
Základní znaky expresivních výrazů
Slovo expresivita má svůj původ v latinském „expressio“, což znamená „výraz“. Expresivita se projevuje v jazykové výstavbě výpovědi výběrem a organizací určitých specifických výrazových prostředků. Jde o výrazové prostředky, které kromě složky pojmové neboli věcné obsahují i složku pragmatickou, kterou právě vyjadřují citový a hodnotící vztah mluvčího ke sdělované skutečnosti. Jejich opakem jsou slova expresivně neutrální, která tuto pragmatickou složku nemají, jsou tvořena jen složkou věcnou. Pokud tedy chceme nějaké slovo označit za expresivní, musí v jazyce existovat i slovo neutrální, které vyjadřuje tentýž obsah bez expresivního příznaku, přičemž platí, že tyto neutrální a expresivní výrazy jsou částečnými synonymy. S pojmem expresivita úzce souvisí také pojem emocionálnost, která se ale obvykle vztahuje pouze k vyjádření kladných či záporných emocí. Platí tedy, že to, co je emocionální, je současně i expresivní, ale ne vše, co je expresivní, je zároveň také emocionální. Emocionálnost je užší pojem než expresivita.
Expresivní prostředky se často svou formou odlišují od prostředků neutrálních. Z hlediska hláskosloví jsou nositeli této exprese často různé odchylky od klasické fonetické normy či některé skupiny souhlásek. Expresivita vzniká velmi často při slovotvorném procesu a jejími nositeli jsou pak nejrůzněji předpony či přípony, například -or (vědátor × vědec), -ačka (smiřovačka × smíření).
Členění expresivních výrazů
Expresiva se většinou dělí do dvou základních skupin, na slova s expresivním příznakem kladným a na slova s expresivním příznakem záporným. Do kladně zabarvených slov poté patří slova lichotná neboli familiární (miláček, beruška), dětská slova (ham, paci paci), slova zdrobnělá neboli deminutiva (kytička, medvídek), obměny domácích jmen neboli hypokoristika (Pepča, Honzík) a eufemismy (zesnout, odebrat se na věčnost). Do slov záporně zabarvených řadíme zejména slova vulgární a hrubá neboli vulgarismy (huba, ksicht), slova hanlivá neboli pejorativa (dědek, bába), slova zveličelá neboli augmentativa (psisko, chlapisko) a dysfemismy (chcípnout, natáhnout bačkory).
Kromě tohoto členění se lze setkat ještě s expresivy inherentními, adherentními a kontextovými. Inherentní expresiva jsou na první pohled patrná svou hláskovou či slovotvornou formou. Adherentní expresiva jsou slova, jejichž základní význam je neutrální, věcný, expresivitu získávají až přenesením významu. Posledním typem jsou expresiva kontextová, kdy slovo nemění svůj význam, ale přesto je nápadné, působí expresivně, neboť se vyskytuje v okolí jazykových prostředků jiné stylové vrstvy.
