Jméno práce: Feminita a architektura
Slohový útvar: Úvaha
Přidal(a): M. El hamoui
Feminita a architektura
Nedávno jsem byla součástí rozhovoru, kde mi byla položena otázka, zda si myslím, že může žena být úspěšnou architektkou. Tato otázka zcela jasně narážela na fakt, že oblasti architektury jako takové nejčastěji vévodí muži. A tak to bylo již od úplného počátku. Historie architektury by mohla být shrnuta a také často je bez jakýchkoli zmínek o ženských architektkách. Podle studie provedené ve Velké Británii bylo napočítáno 38 % kvalifikovaných architektek, ale pouze 14 % bylo nějakým způsobem aktivní.
Zajisté jsem to vše brala v potaz, ale i tak byla má odpověď na položenou otázku: „Ano.“ Proč by nemohla? To, že v architektuře převládají mužští představitelé, přeci nemůže znamenat, že by žena nemohla mít šanci probojovat se a dostat se na takovou úroveň jako kdejaký z úspěšných architektů a ještě mnohem výš.
Mohla bych mou odpověď podložit aktualitou, kdy Julia Morgan získala Zlatou medaili AIA 2014 a to je žena, která se věnovala architektuře na přelomu 19. a 20. století. Jejíž rozsáhlý soubor prací už přes generace slouží jako inspirace ženám pohybujícím se v tomto oboru. Byla to první žena, která byla přijata na prestižní školu Ecoles des Beaux-Arts v Paříži, byla aktivní přibližně 50 let a navrhla více než 700 staveb. Julia Morgan patří bezpochyby k největším architektům Ameriky.
Nebo také ZahaMohammadHadid, britská architektka iráckého původu a významná představitelka dekonstruktivismu. Roku 2004 se stala první ženou, která získala Pritzkerovu cenu a Stirlingovu cenu za muzeum MAXXI v roce 2010 a také 2011 a mnoho dalších ocenění. Pamatuji si, že když jsem poprvé viděla a procházela všechny její návrhy, byla jsem velice překvapená. A její jedinečný způsob a díla jsem si zapamatovala více než nespočet návrhů některých architektů. Je nápaditá, originální a nekonvenční. Vytvořila si svůj vlastní styl a nenásledovala slepě stádo jako 99% architektů.
Jak je tedy možné, že se ženy stále vyskytují ve stínu? Nenašla jsem logické vysvětlení proč například roku 1991, když měla být udělená Pritzkerova cena Denise Scott Brownové a Robertovi Venturimu, manželské dvojici, která se už třicet let chlubila nemálo úspěšnou kariérou, byl korunován pouze její manžel, Robert Venturi. Spolu přeci založili studio VenturiScott Brown &Associates. Jako rovnocennýpár vytvořili řadu projektů, společně vyučovali a společně také napsali velice úspěšné publikace. Rozhodnutím komise byla takto nepostradatelné role Scott Brownové v projekční i teoretické činnosti byla neprávem zcela ignorována a odsunuta na vedlejší kolej. Podobně byla komise Pritzkerovi ceny kritizována za ocenění architekta WangShu. I v tomto případě LuWenyu, spoluzakladatelka AmateurArchitecture Studio, zůstala ve stínu svého manžela a bez veřejného vyznamenání.
Takže v této doméně, u které si asociujeme ihned muže a je jimi dominována, začaly ženy bojovat o své místo, i když musím uznat, že málokteré se to podaří. Ale někde se přeci začít musí.
Alice Shure a JaniceStanton, zakladatelky AmiciProduction LLC, začaly pracovat na novém projektu. Projekt s názvem „Makingspace“ se soustředí na pět vycházejících hvězd v tomto oboru a na sledování jejich vývoje a kariéry během následujících let. Patří tam AnabellSeldorf, FarshidMoussavi, OdileDecq, MarianneMcKenn a KathyrynGustafson. Tento seznam se jmenuje „Pět žen, které mění tvář architektury“ Je to všechno sice moc pěkné a určitě je dobré, že se někdo takhle snaží soustředit na ženy a místo pro ně, ale já stále čekám na ten den, kdy bude seznam o pěti ženách a o jejich kariéře s podtitulem „Architekti, kteří mění tvář architektury“.
Hodnocení: 1 = výborně
