Téma práce: Futuristické stavby blízkého východu
Slohový útvar: Výklad
Přidal(a): Lucie Nejedlá
Blízký východ, oblast nám cizích kultur, náboženství, jídla, myšlení ale v posledních dvaceti letech také dějiště moderní architektury. Arabský poloostrov díky vysokým investicím do stavebnictví (například ve Spojených Arabských Emirátech byly za rok 2013 odhadovány na 38 miliard dolarů) obsadil několik prvních příček světových “nej”. Nejvyšší budova na světě Burj Khalifa s neuvěřitelnými 829,8 m postavená architektem Adrianem Smithem (který aktuálně pracuje na projektu Jeddah Tower, který má mít do výšky až 1 km), komplex v Mecce Abraj Al-Bait s nejvýše položenými hodinami, který je zároveň čtvrtou nejvyšší budovou světa, a dohromady 55 výškových budov nad 300 metrů včetně.
Historie megalomanské architektury v oblasti Perského zálivu a Egypta se začíná psát již před 4 tisíci lety, v době, kdy se stal Blízký východ kolébkou nejstarších lidských civilizací, egyptské v údolí řeky Nil a sumersko-akkadské u soutoku řek Eufrat a Tigris. Patřily jim čtyři ze Sedmi divů světa – Egyptské pyramidy v Gíze, Visuté zahrady Semiramidiny (dnešní Írák), Mauzoleum v Halikarnassu (Turecko) a Maják na ostrově Faru (Egypt). Snad je to jejich přirozenost a hrdost, že dodnes budují stavby, které svou velikostí a nápaditostí berou dech. Nebo jsou roztodivné mrakodrapy jen vliv západu?
I přesto, že jejich hlavní města už nejsou středem světového dění jako býval Veset, Alexandrie nebo Babylon, stále je vnímáme jako rušné bohaté metropole s rychle stoupajícím počtem obyvatel, moderními budovami, plné slunečních paprsků, zahalených žen a skrytého nebezpečí. Rychlý růst měst je zapříčiněn vysokým příjmem z těžby a prodeje ropy a zemního plynu (například Saudská Arábia měla tržbu za rok 2022 dle oilprice.com 326 miliard dolarů) a potřeby nalákat zahraniční investory, rozvíjet turistický ruch, vědu, výzkum a techniku s cílem se co nejvíce přiblížit západu. Otázkou však zůstává, zda tato nová identita moderních měst je jejich vlastní, nebo byla způsobena rychlými změnami ve světě, na které nebyly především arabské státy připravené a jimž se za chodu přizpůsobovali, což se odrazilo na jejich novém urbanistickém plánu měst, který rozhodně není tak striktní jako v Evropě.
Tento postup s sebou však přináší jak své pozitiva, tak i negativa. Mohou zde vznikat velké investiční projekty s téměř neomezeným rozpočtem sloužící k realizaci nápadů, které by v evropských státech měli takřka nulovou šanci na úspěch kromě financí i kvůli prostorům, protože by povětšinou byly příliš velkým zásahem do struktury města. Architekti běžně činí kompromisy mezi vizí a realizací, musí leckdy zajímavé idey zjednodušit a většina průkopnických projektů zůstane pouze na papíře. Zde ale vznikají nové plány, které tolika pravidly svázány nejsou, a navíc je místní vládnoucí strana často podporuje. Obrovské nekonvenční stavby, stejně jako dříve zlaté chrámy, pro ně reprezentují bohatství a moc země. Příkladem mohou být i dechberoucí futuristické fotbalové stadiony k MS 2022 za 100 miliard dolarů.
Jako úspěšný příklad moderní architektury bych uvedla Národní muzeum Kataru v Dauhá podobající se pouštní růži – minerálu ve tvaru květu. Nápad patřící francouzskému architektu Jeanu Nouvelovi spočívá v 539 různě velkých discích nahodile se proplétajících mezi sebou. Muzeum, v přepočtu za 10 miliard korun, nevyniká jen svou velikostí ale i svou architektonickou genialitou, která by se ještě před pár lety nebyla s to uskutečnit. Dle architekta je stavba zároveň symbolem celého Kataru – má vystihovat jeho modernitu a dynamiku a zároveň pouštní tradici. Muzeum své prostory propůjčuje k filmovým festivalům i výstavám špičkového moderního umění, čímž se snaží stát se větší součástí kulturního dění západu. K představení dalšího úspěšného projektu nemusíme chodit daleko, ve stejném městě se nachází i Muzeum islámského umění amerického architekta čínského původu I. M. Pei (jeden z nejúspěšnějších ve svém oboru, byla mu udělena Pritzkerova cena roku 1986), který ve svých 91 letech podnikl půlroční cestu po arabském poloostrově k čerpání inspirace k výstavbě muzea.
Kontrastem je ale mnoho bizarních kýčovitých komerčních staveb hyzdících celkový dojem města. Zda bude stavba schválena zde závisí většinou pouze na peněžních prostředcích a investorech. Jako ukázka slouží Ferrari World v Abu Dhabi financován, jak už název nasvědčuje, firmou Ferrari. Často je to ale věcí subjektivní a stále mohou některé mně se příčící projekty naleznout své stoupence. Pro většinu turistů je ale faktem, že návštěva Dubaje, Dauhá nebo jim podobných měst je největší zážitek poprvé a časem už ohromné stavby jedna trumfující druhou svou výškou a originalitou, kromě pár výjimek, skoro omrzí (narozdíl od návštěv měst plných kultury a památek).
Ač to může být považováno za pokrytectví, že by z peněz z fosilních paliv mohly být financovány ekologicky udržitelné budovy, v oblasti Perského zálivu je to realita. Místní města jdou spolu s celosvětovým trendem udržitelnosti a ekologie a snaží se zmírnit svou ohromnou uhlíkovou stopu (Katar dokonce v roce 2020 nejvyšší na světě – 37 metrických tun na obyvatele, následován Kuvajtem – 20,83 metrických tun a Saudskou Arábií – 17,97 metrických tun). Spojené Arabské Emiráty mají vlastní institut Emirates Green Building Council a přes 869 “zelených” budov, což je staví na 14. místo na světě, co se týče koncentrace. Ostatní státy sice neobsazují přední příčky, ale počet udržitelných budov značně roste. MENA (Middle East and North Africa) má přes 2000 zelených budov s akreditací LEED (hodnocení energetické náročnosti budovy dle evropských norem a zvyklostí).
Nejúspěšnější zatím nedokončený projekt je Masdar City, první soběstačné město nedaleko Abu Dhabi, jehož stavba byla zahájena roku 2008 s rozpočtem 22 miliard dolarů a po dokončení se má rozprostírat na ploše 6km2. Je považováno za předlohu pro udržitelný rozvoj měst, nejsou zde žádné vypínače ani kohoutky na vodu, vše je řízeno senzory s cílem udržet spotřebu energie a vody na minimu. Elektrická energie je dodávána solární elektrárnou z 90 000 panelů na střechách budov o výkonu 10MW a veškeré stavby mají certifikát LEED zlaté úrovně. Město funguje jako takzvaná živá laboratoř, hostí mnoho vědců z celého světa a vznikají zde další projekty pro boj s klimatickou krizí.
Další ukázkou je první progresivní univerzita KAUST (Technická a přírodovědecká univerzita krále Abdalláha) založená roku 2009 v Saudské Arábii. Univerzita získala akreditaci LEED platinové úrovně i přesto, že se nachází v poušti, a v době certifikace šlo o největší komplex vůbec, který certifikaci získal. KAUST se zajímá především o udržitelný rozvoj a energii, k čemuž jim slouží nejmodernější laboratoře a podporuje i studium žen (aktuálně 40 % studentů).
Udržitelný turismus? Čtvrť Msheireb Downtown Doha v Kataru v posledních letech prošla zdařilou rekonstrukcí za 5,5 miliard dolarů, pod akcí Katarské národní vize 2030. Nově přezdívané “srdce Dohy” se transformovalo v postmoderní futuristickou čtvrť, jejíž všechny budovy získaly certifikaci LEED minimálně zlaté úrovně, některé i platinové. Architekti se snažili zachovat původní a klasické prvky čtvrti a přetvořit je v moderní, zároveň chytře pracovali s využitím větru, slunečních paprsků a materiálu, aby příhodně položená okna a silné zdi nevpouštěly do budov zbytečné teplo a vítr profukoval ulicemi a ochlazoval. Projekt měl za cíl rozvinout vztah mezi kulturním dědictvím a turismem, navrátit původní katarské obyvatele, kteří byli vytlačení, zpět do čtvrti, a obecně zvelebit Msheireb (například omezením dopravy, kolonádami, přírodními prvky). Získal ocenění RIBA International Awards for Excellence 2021.
Jako poslední projekt bych představila The Line, lineární utopistický megaměsto budované saúdskoarabským královstvím, které má protnout poušť pouze 200 m širokou, 500 m vysokou ale 170 km dlouhou strukturou. Společnost Ot Sky již drony zachytila začínající práce na stavbě. Město bude využívat 100 % obnovitelnou solární energii ze slunečních paprsků dopadajících na zdi města a 95% půdy by mělo být věnováno rostlinám. Mělo by pojmout až 9 milionů lidí a dopravu z jednoho konce na druhý by zajišťovaly odhlučněné rychlovlaky za 20 minut. Proti zahájení stavby protestovali tři muži z kmene Huwaitat, kteří byli následně odsouzeni k smrti (dle organizace pro lidská práva ALQST).
The Line má být jen první ze tří částí projektu The Neom Smart City (další jsou Oxygon a Trojena) saúdského korunního prince Muhammada bin Salmána. The Neom má přinést 380 tisíc nových pracovních míst, 48 biliónu dolarů k hrubému domácímu produktu Saudské Arábie a dokázat, že lze efektivně obydlet pustou poušť. Cena projektu se odhaduje na 500 miliard dolarů.
I přes dnešní kontroverzní pohled na politické systémy států blízkého východu, války, diskriminaci žen a teroristické skupiny, velké finanční obnosy plynoucí z ropného bohatství umožňují arabským státu realizovat projekty, jejichž prosazení by u nás bylo téměř nemožné. Díky podpoře vědy a výzkumu přicházejí s novými nápady, které by v budoucnu mohli být i vzorem pro nás. Již teď staví většina velkoměst nové budovy do výšky, aby pojaly všechny obyvatele a ušetřili místo, a v horizontu desítek let se tento trend jen znásobí. Pokud bychom se inspirovali udržitelnými budovami blízkého východu, které jsou “zelené” i přes vysoké denní teploty zdejšího klimatu a nutnosti klimatizace, mohli bychom se přiblížit k plnění našich závazků plynoucích z Pařížské dohody a Greendealu a lépe bojovat s klimatickou krizí.
Hodnocení: 1 = výborně
