Jméno práce: Hon na myš
Slohový útvar: Fejeton
Přidal(a): MercySeven
Hon na myš
Znáte to, člověk si chce odpočinout, jet si jen tak na chalupu. Prostě pryč z města, daleko od toho bláznovství a lidí. Venkov, domov přírody, stromů a zvěře. Zvířata jsou krásná stvoření, která si každý chatař snaží držet, co nejdál od těla. Pro všechny nezvané návštěvníky zamyká dveře, zatarasuje díry v plotě, ničí všechny cesty dovnitř. Tolik marné snahy. Žádné z těchto opatření neplatí na ty pištivé stvoření, zvané myši. Chataři je nesnášejí, to naopak kočky jsou vynášeny až do nebes, získávají starou zašlou slávu z egyptských dob. Někdy lituju, že žádnou kočku nemám.
Dveře nestačí, najde se skulinka do opevněného útočiště. Myšičky si pak libovolně mohou pochutnávat na zásobách nás lidí. Zatímco si jedna z nich hověla v kyblíku s právě sesbíranými jablky, nevšimla si, že si ji odvážím domů. Chtěla jsem jen klid a jablka! Když jsem se vrátila do známého blázince města, zpět do bytu, nechala jsem věci z chalupy volně na chodbě. Myš se s plným bachorem nějakým zázrakem vyšplhala ven. Toho, že mám v bytě vetřelce, jsem si všimla pozdě. Měla jsem zrovna tehdy chuť na křížaly, ale v kyblíku, kde se měla nacházet hlavní přísada, byly jen ohryzky a několik výkalů. Okamžitě začala hra na kočku a myš. Všude možně po bytě jsem naskládala pastičky. Toho kousavého hlodavce snad nebude tak těžké chytit?
Uplynulo už pár dní, ta potvora se ještě nechytla. Na internetu jsem dokonce našla, co za delikatesy mám servírovat mé vzácné návštěvě, salám a ořechy (lískové ořechy, samozřejmě loupané s největší péčí). Salám jsem po nějaké době musela vyhodit, nebyl to dobrý nápad. Jedinou mou nadějí byly už jen ořechy.
Shánění pastí byl oříšek. V obchodech nabízeli všemožné pastičky různých tvarů a velikostí. Nikde jsem prosím nemohla najít ty obyčejné. Popadla jsem tedy dva kusy nějakých plastových, černých, futuristických pastí. Jak tomu osud chtěl, doma jsem našla i dvě obyčejné pasti. Alespoň teď můžu zkusit, který typ je lepší a který je horší (určitě ten, za který jsem zbytečně utratila peníze a ani za mák nevěřím, že bude fungovat). Skóre je zatím 0 : -1 v prospěch domácích obyčejných pastiček. Myši se povedlo vyrvat ořech z útrob plastové pasti. Vystopovat ten ořech bude těžké, už ho asi nedostanu zpátky.
Po nějakém čase, když jsem si tak vařila kašičku na zeleném rendlíčku, jsem potřebovala cibuli ze spíže. Kromě cibule jsem našla i pohřešovaný ořech. Byl vcelku, té vybíravé mrše nechutnal. Nebo to možná byla stará myš se slabými zuby. Neměla bych dělat ukvapené závěry a soudit. Každopádně jsem konečně věděla, kde by se myš mohla nacházet. Nastražila jsem lepší obyčejnou past s kešu ořechem, kterého jsem do pasti vložila zlomek, protože jsem se bála, že ten chytrák bude okusovat zboku.
Uslyšela jsem lahodný zvuk sklapnutí chřtánu pasti. Dobře, zas tak lahodný ten zvuk nebyl, málem jsem vyletěla z kůže, jak jsem se lekla. Otevřela jsem dveře do spíže, zkontrolovala jsem… a ano, je tam! Nebyla větší než můj ukazovák. Zašla jsem si pro rukavice, vzala past s myší. Kam s tím? Do odpadkového koše ji nedám, ten smrad ještě přitáhne další havěť! A mám vyhodit i tu past? Má šetřivá nátura mi našeptávala, ať si past nechám a jen ji umyju a dezinfikuju. Moje rozhodnutí o osudu pasti vám nesdělím, možná byste nesouhlasili. Vynesla jsem myš ven a hodila ji do kontejneru. Ucítila jsem velkou úlevu a klid v duši, už žádní škůdci. Vrátila jsem se do bytu a uslyšela za skříní skřípání. To ne.
Hodnocení: 1 = výborně
