Běžný den – fejeton

Proč nejde kopírovat? 💾 Stáhnout materiálVIP členstvíNahlásit chybu/nízkou kvalitu

sloh

 

Jméno práce: Běžný den

Slohový útvar: Fejeton

Přidal(a): Matouš

 

Obsah:

  • Ranní vstávání
  • Cesta do zaměstnání
  • Vize krásného odpoledne
  • Klid a odpočinek

 

Běžný den

Budík zvoní, to opět znamená, že začíná další těžký a dlouhý den. Je 6 hodin ráno a první co vidím je můj hodný a roztomilý pes, který opět leží v mé posteli. Svým psím pohledem na mě kouká a přemlouvá mě, abych ještě nevstávala. Nechám se přemluvit a s radostí posouvám budík o dalších 15 minut později. Fuj, budík opět zvoní, nyní opouštím svůj pelech a odcházím do koupelny. Zvednu hlavu a leknu se. Seznamuji se s osobou, kterou vidím každé ráno v zrcadle. Ještě ospalá se snažím opláchnout si obličej šíleně studenou vodou, která teče z kohoutku. Mě to, ale připadá, že teče přímo ze studně. Vyčistím si zuby ocelovým kartáčkem a pálivou zubní pastou. Vytvořím si účes, který by nevypadal jako model z postele.  Proboha, vždyť je už půl sedmé, můj pejsek už stojí u dveří, kňourá a prosí, abychom šli ven. Rychle se mrknu do skříně a zoufale vybírám, co si dneska vezmu na sebe. Není to úkol vůbec lehký. Opět vyhraje pracovní tričko s logem firmy a tmavé dlouhé kalhoty. Ještě najít tenisky a pořádně teplou bundu. Hurá, můžeme vyrazit do parku. Pejsek jako každý den dovádí s kamarády v parku. Nechce se mu vůbec domu. Moc dobře tuší, že ho opět čeká samotka, než panička přijde z práce. Bohužel už je čas, nedá se nic dělat. Dveře se zavírají a já musím rychle odejít.

Běžím, běžím na vlak, bojím se, že nemám šanci to stihnout. Přebíhám silnici, přeskočím schody a přebrodím potok. Stihla jsem to, na nástupiště zrovna přijíždí můj vlak. Co to slyším, vlak bude mít 5 minut zpoždění, zpocená, uhnaná a hroucená po svém běžeckém výkonu usednu do prvního vagónu, připravím si svůj lístek a vybalím si svoji snídani. Při prvním kousnutí do rohlíku mě osloví průvodčí. Říká, lístek prosím. Vlak se rozjíždí, pomalu se vydává na svoji trasu. Po dlouhé a strasti plné cestě, která trvala přibližně 15 minut, už jsem skoro v práci. Ať žijí české dráhy.

Vlítnu do prodejny a hned na mě všichni koukají vražedným pohledem. Opět jdu pozdě. Vezmu si šálek kávy a pomalu se chystám na své pracoviště.  Cítím se tam jako ryba ve vodě, protože práce mi jde jak po másle. Ovšem práce se táhne jak smrad z lesa, ale jak se říká, co se vleče, neuteče. Je totiž známo, že bez práce nejsou koláče a taky žádné peníze. Už je to tady, prodejna konečně zavírá. Jsem nervózní jako Kamzík na rovině a nakonec se vypařím jako pára nad hrncem.

Otvírám dveře od baráku a z dálky slyším. Haf, haf, haf. Co to asi znamená. Pes se mi snaží říci, jak se mu po mě stýská. Nestihnu si ani sundat bundu a psa mám až za krkem. Nastává čas líbání a výčitků z dlouhého čekání. Po chvilce, jsem zcela vyčerpána. Moje divoká šelma opět kňourá a prosí, že chce jít ven. Procházíme se společně parkem. Přemýšlíme a mlčíme, nad tím jaký asi bude náš další společný den.

 

Hodnocení: 1 = výborně