Kniha: Hoši od Bobří řeky
Autor: Jaroslav Foglar
Přidal(a): tCZ
Jaroslav Foglar a literární kontext
Jaroslav Foglar (1907–1999), známý pod skautskou přezdívkou Jestřáb, byl jedním z nejvýznamnějších českých spisovatelů literatury pro mládež. Celý svůj život zasvětil práci s mládeží a skautingu, což se silně promítlo do jeho tvorby. Jeho knihy se vyznačují důrazem na morální hodnoty, jako jsou čestnost, přátelství, odvaha a láska k přírodě. Dílo Hoši od Bobří řeky, poprvé vydané v roce 1937, vzniklo v období první republiky, kdy byly myšlenky skautingu a woodcraftu (lesní moudrosti) velmi populární. Kniha je silně ovlivněna ideály těchto hnutí, které založili Robert Baden-Powell (skauting) a Ernest Thompson Seton (woodcraft).
Rozbor díla: Hoši od Bobří řeky
Literární druh a žánr
Jedná se o epické dílo psané prózou. Žánrově jde o dobrodružný román pro mládež s výraznými výchovnými prvky. Kniha je často vnímána jako kronika chlapeckého oddílu a manuál správného skautského života.
Kompozice
Dílo má chronologickou kompozici, děj postupuje v čase bez retrospektivních odboček. Vyprávění je vedeno v er-formě. Kniha je strukturována do kapitol, které popisují jednotlivé události a výpravy chlapeckého oddílu v průběhu jednoho roku, s hlavním zaměřením na letní tábor.
Jazyk a styl
Jazyk je spisovný, jednoduchý a snadno srozumitelný cílové skupině, tedy mládeži. Autor hojně využívá přímou řeč a dialogy, které oživují děj. Charakteristické je použití specifické terminologie spojené s tábořením a skautskými ideály, jako jsou přezdívky postav, systém „třinácti bobříků“ nebo pojem „stejnokroj“. Styl je idealizující a má silný výchovný záměr – ukázat chlapcům správnou cestu životem.
Děj díla
Hlavními hrdiny oblíbeného románu pro mládežníky jsou chlapci Vilík a Jiřík a samozřejmě taky Rikitán, se kterým se jednoho dne oba chlapci seznámí. Rikitán je studentem vysoké školy a svým vyprávěním a lákáním k neobvyklým zážitkům vzbudí v chlapcích takovou zvědavost a touhu, že zcela podléhají jeho plánům. Rikitán se pro ně stává obrovským vzorem správného chlapce a plnohodnotného prožití chlapeckých let, po kterém tak moc touží.
S Rikitánem a dalšími kamarády se pak konečně vypravují na první společnou výpravu do přírody. Na jejich celodenní výpravě objeví rokli, kde se rozhodnout založit spolek, kde bude mít každý svou přezdívku a budou nosit společný stejnokroj. Hoši si postupně vyslouží přezdívky dle svých zásluh a dovedností a na přání Rikitána si také našetří na vlastní stany. Ještě ale netuší, co je čeká, ale jsou si jisti, že to bude něco velkého. A skutečně. Rikitan chlapce pozve na celoprázdninový výlet. Hoši se tedy vybaví vším potřebným a vyrazí na cestu do divočiny.
Právě na výpravě získávají chlapci další inspiraci. Vyslechnou příběh o indiánu Royovi a chtějí být jako on. Takovým udatným chlapcem se ale mohou stát jen když získají třináct bobříků za splnění třinácti podobných úkolů, jaké musel splnit Roy. Chlapci poctivě během léta plnili bobříky dle svých možností, radostně tábořili a věděli, že jsou to ty nejlepší prázdniny. Setkali se i s mnoha nebezpečími, třeba při plnění jednoho z úkolů, kdy museli jít sami v noci k močálu. Úkoly to vskutku nebyly jednoduché a hoši si často sáhli na dno svých sil, aby získali vytoužené bobříky.
Prázdniny se pomalu chýlily ke konci a stejně tak i získávání bobříků. Toho nejcennějšího bobříka za čestnost a spravedlnost získal Luděk, kterého od počátku všichni hoši obdivovali pro jeho povahu, jež mohla být vzorem pro všechny Hochy od Bobří řeky. Nastalo také smutné loučení se Sluneční zátokou, v níž chlapci strávili dva nejúžasnější měsíce, na které do smrti nezapomenou. Chlapci byli Rikitánovi vděční nejen za neuvěřitelné zážitky, ale za celkovou změnu jejich života, za změnu v myšlení a snahu být čestným a správným mužem. Hoši se naučili, jak využít svůj volný čas k prospěchu, namísto lumpáren, které byly pro ně dříve tak důležité. Jejich změna pak pokračovala i v jejich běžných životech a už se nemohli dočkat až další prázdniny zase vyrazí za dobrodružstvím.
