Kniha: Je to naprosto jisté
Autor: Hans Christian Andersen
Přidal(a): Jana Plecháčová
Hans Christian Andersen (1805 – 1875)
- dánský spisovatel
- pohádky, a to ty nejslavnější
- verše, romány, básnické sbírky a divadelní hry – to byla další tvorba
- jeho život byl odmalička chudý, co se týká majetku
- ani v dospělosti neměl na růžích ustláno, potýkal se s jinakostí, kterou dával do pohádek
- milovník všech knih, mimo jiné i Shakespeara
- Andersenova sexuální orientace dodnes nemá jasných obrysů
- Jeho diagnóza autismu je pouze spekulativní; autismus je vrozená neurovývojová porucha, nikoli nemoc.
- necítil se jako dobrý pohádkář
Díla:
- Pohádky:
-
- Cínový vojáček
- Císařovy nové šaty
- Čarovná truhlice
- Křesadlo
- Malá mořská víla
- Děvčátko se sirkami
Zařazení do doby:
- první knihu napsal v roce 1822
- úspěchy s pohádkami se dostavily až v roce 1845
Rozbor díla: Je to naprosto jisté
- Literární žánr: pohádka – vypravěč v er-formě popisuje, jak se mezi zvířaty šíří a zveličuje fáma
- Literární druh: epika
- Námět: kritika šíření fám, pomluv a zkreslování informací; ukázka toho, jak se z nepatrné události může stát obrovská lež.
Okolnosti vzniku díla:
- V roce 1833 se vydal na cesty po Evropě – Paříž, Řím, Neapol, Vídeň. Poté vydal první sbírku pohádek. V té napsal jak pohádky, které znal z dětství, tak přidal i svou vlastní tvorbu. Podle historiků se i v pohádkách objevuje jeho utrpení z odlišnosti.
Obsah:
- Příběh začíná ztrátou jediného pírka jedné ze slepic, která událost v žertu okomentuje, že jí pročišťování sluší.
- Tato nevinná poznámka je zaslechnuta a postupně předávána dál mezi dalšími zvířaty (sousední slepice, sovy, holubi, netopýr).
- S každým předáním je informace více a více zkreslená a zveličená, až se z ní stane tragická fáma.
Motivy:
- Čistě pohádkové, hlavními hrdiny jsou samá zvířata.
Kompozice:
- Pohádka je psaná chronologicky a její kompozice je řetězová. Děj je postaven na postupném předávání a zkreslování informace od jedné postavy ke druhé (slepice → sovy → holubi → netopýr → zpět na dvorek).
Jazyk:
- Klasická, ale i moderní forma.
Jazykové prostředky:
- pohádkové symboly
- v některých verzích je uvedená přímá řeč
- ironie – původní slepice v žertu pronese poznámku, která je ostatními brána vážně a zcela překroucena
- gradace – postupné zveličování fámy při jejím šíření od jednoho zvířete k druhému
- vyprávění – ptáci si předávají dále všechno, co o tomhle příběhu slyšeli
Časoprostor
- Čas: není určen
- Místo: Vesnice – dvůr
Hlavní postavy:
- Slepice – při čištění peří ztratí jedno pírko a v žertu to okomentuje. Nevědomky tak spustí fámu, která se k ní na konci vrátí ve znetvořené podobě a ona ji potvrdí.
- Ostatní zvířata (sousední slepice, sovy, holubi, netopýr) – postupně si předávají zprávu, přičemž každý ji dále zkreslí a zveličí.
- Ostatní slepice – pasivní postavy na dvorku, které se do šíření fámy nezapojují.
- Kohout – ve fámě se stane nevědomým objektem údajné nešťastné lásky slepic.
- Ostatní zvířata – sovy, holubi, netopýři – nesou příběh slepice vypravěčky mezi sebou.
Obsah:
Byla jedna slepice a ta hrůzou vyletěla z kurníku a musela povědět všem o tom, co strašného se přihodilo mezi nimi nosnicemi. Nemohla si to nechat pro sebe, tak to bylo hrozné. Tak tedy – v jedné jiné vesnici vyšla z kurníku slepice. Ta si čistila pírka, když tu najednou jí jedno vypadlo. Poznamenala, že čím víc pírek jí vypadne, tím bude krásnější. To bylo proneseno samozřejmě v žertu, ale bohužel se toho chytili ostatní slepice a nastala mela. Začaly si úmyslně trhat peří, až byly některé úplně holé. Bohužel pro slepice to nedopadlo slavně. Jednoho rána kohout vpadnul do kurníku a budil slepice, ale třem už nebylo pomoci, protože zahynuly. Chtěly se líbit kohoutovi a tak to všechno dopadlo. Sovy, holubi a netopýři si tento příběh předávali mezi sebou.
Inspirace daným literárním dílem a přijetí díla:
- Vliv na dané dílo: Inspirace přišla z dětství, ale jen u některých pohádek. Většina byla jeho vlastní tvorba.
- Inspirace dílem: Žádné filmové či animované verze, pouze audio verze.
Reakce na dílo:
- Uvádí se, že byla přeložena do více než 125 jazyků, tak jako ostatní pohádky autora. Nejsou známy kritiky na pohádku, je vcelku méně známá.
