Epika

Proč je zakázané kopírování? 💾 Stáhnout materiálVIP členstvíNahlásit chybu

literatura

 

Jméno: Epika

Zařazení: Literární pojem

Přidal(a): David Hampl

 

Literární teorie rozlišuje tři základní literární druhy, kterým se jinými slovy říká někdy tři základní způsoby existence literárního díla, a to lyriku, epiku a drama. Tyto literární druhy se liší z hlediska obsahového i formálního.

 

Epika a její základní znaky

Epika je literární druh, který je založený na ději neboli na vyprávění určitého příběhu. V tomto příběhu vystupují postavy a je zakotven z hlediska času a prostoru. Obvykle jsou epická díla tvořena dvěma složkami, řečí vypravěče a promluvami jednotlivých postav. Vypravěčem příběhu může být buď jakýsi nadosobní vševědoucí vypravěč, v tomto případě je dílo vyprávěno v er-formě neboli třetí osobě jednotného číslo, druhou možností je, když je dílo vyprávěno v ich-formě neboli první osobě jednotného číslo, v tomto případě je často vypravěčem jedna z postav.

Bývá často považována za protiklad lyriky, která na rozdíl od ní němá děj, slouží k vyjádření pocitů, nálady, citových i duševních stavů. Drama je sice také založeno na ději, ale tento děj je v něm inscenovaný, v epice jde oproti tomu vždy o děj vyprávěný. Z hlediska svého rozsahu se dělí na velkou, jejímž příkladem jsou například epos, kronika či román, střední, kam patří novela, povídka, pohádka či pověst, a drobnou, jako je bajka.

Všechny události v epickém příběhu jsou uspořádány v určitém čase a prostoru. Čas je považován za jednu ze základních kategorií uspořádání literárního díla. V epice se většinou objevují dva různé časy, čas reálný neboli čas, který v literárním díle skutečně uplyne. Pokud se dílo odehrává v širším časovém úseku, jsou posuny v čase řešeny skokově, neboť není možné vylíčit děj, který se odehrává několik let podrobně den po dni. Autoři se tak zaměřují pouze na stěžejní, důležité události. Druhý čas je časem literárním neboli časem vypravěče, jedná se o způsob, jakým je podáno vyprávění z pozice vypravěče. Zatímco v tradiční literatuře je čas reálný delší než čas literární, v psychologických či filosofických prózách tomu může být naopak.

 

Epika a kompozice

Epická díla mohou mít různou kompozici neboli různé uspořádání děje a tematických složek. V případě chronologické kompozice se děj vyvíjí podle přirozené časové posloupnosti tak, jak události šly za sebou, tedy od mládí ke stáří, od minulosti k současnosti. Tato kompozice je využívána například v pohádkách či kronikách. Pokud má dílo retrospektivní kompozici, autor na začátku naznačí výsledek děje a teprve poté se čtenář dozví, co a jak se odehrálo. Tato kompozice je typická především pro detektivní literaturu. Paralelní kompozice je typická pro moderní literaturu, kdy se v díle souběžně seznamujeme s několika dějovými liniemi, které se postupně propojují. Velmi často bývá využívána v historických románech s více postavami. V případě rámcové kompozice se jednotlivé příběhy odvíjejí od úvodní zastřešující situace, příkladem jsou například Pohádky tisíce a jedné noci či Dekameron.