Johann Gottfried von Herder (1744 – 1803) byl významný německý filozof, teolog a spisovatel, který zásadně ovlivnil evropské myšlení osmnáctého století. Považuje se za jednoho z hlavních iniciátorů hnutí Sturm und Drang a duchovního otce myšlenky národního obrození. Ve svém díle zdůrazňoval význam jazyka, národní kultury a lidové slovesnosti pro přirozený vývoj lidstva. Jeho myšlenky o organickém vývoji dějin a jedinečnosti každého národa inspirovaly emancipační snahy mnoha menších evropských etnik. Byl také blízkým přítelem a mentorem mladého Goetha, čímž pomáhal formovat německou klasiku i nastupující romantismus.
Životní cesta
- Narodil se ve východopruském Mohrungenu do velmi chudé rodiny, ze které se dokázal vymanit pouze díky své mimořádné píli a talentu.
- Studoval teologii a filozofii v Královci pod vedením Immanuela Kanta, který na něj měl zpočátku velký vliv, ačkoliv se později jejich názory rozešly.
- Během studií se setkal s Johannem Georgem Hamannem, jenž ho přivedl k hlubokému zájmu o jazyk a poezii.
- Po studiích působil jako učitel a kazatel v Rize, kde napsal svá první významná díla kritizující soudobou estetiku a vyzývající k návratu k přirozenosti a citovosti.
- Zásadním momentem jeho života byla cesta do Francie a následné osudové setkání s Goethem ve Štrasburku v roce 1770, které navždy změnilo německou literaturu.
- Ve Štrasburku prodělal operaci očí a během rekonvalescence formuloval své klíčové teze o lidové poezii, gotice a národním duchu.
- Zbytek života strávil ve Výmaru, kam byl povolán na přímluvu Goetha jako generální superintendent, a věnoval se církevním povinnostem, reformám školství i rozsáhlé publikační činnosti.
- Přestože se postupně odcizil weimarským klasicismem preferovaným ideálům a dostával se do konfliktů s okolím, vytvořil zde své vrcholné filozoficko-historické spisy.
- Zemřel ve Výmaru, kde zanechal odkaz, jenž formoval nastupující romantismus i národní obrození.
Literární a filozofický styl
- Jeho styl je charakteristický silnou emocionálností, metaforičností a důrazem na prožitek.
- Ostře se vymezoval proti chladnému a suchému racionalismu, který byl typický pro období osvícenství.
- Psal esejistickým, často fragmentárním způsobem, který odmítal přísnou systematičnost.
- Ve svých textech organicky mísil filozofii, teologii, literární kritiku a historii do jednoho celku.
- Upřednostňoval dynamický a živý výklad před strnulým a systematickým tříděním poznatků.
Významná díla
Filozofické a historické spisy
- Pojednání o původu řeči (1772) – Filozofický spis, ve kterém autor tvrdí, že řeč není dar od Boha, ale specificky lidský výtvor vzniklý z potřeby vyjádřit emoce a myšlenky.
- Také jedna filozofie dějin pro vzdělávání lidstva (1774) – Historicko-filozofické dílo kritizující osvícenský optimismus a zdůrazňující jedinečnou hodnotu a smysl každé historické epochy.
- Myšlenky k filozofii dějin lidstva (1784) – Autorovo životní dílo, ve kterém předkládá koncepci humanity jako cíle lidských dějin a analyzuje vývoj civilizací v závislosti na přírodních podmínkách.
Sborníky a literární teorie
- O německém rázu a umění (1773) – Sborník statí, který se stal manifestem hnutí Sturm und Drang, kde autor vyzdvihuje Shakespeara a lidovou píseň jako vzory pravého a nefalšovaného umění.
- Hlasy národů v písních (1778) – Rozsáhlá sbírka lidové poezie různých národů, která měla dokázat, že poezie je mateřským jazykem lidstva a nezkaleným odrazem národního ducha.
Literární kontext a odkaz
- Tento autor je ústřední postavou přechodu mezi osvícenstvím a romantismem, přičemž je primárně řazen k hnutí Sturm und Drang (Bouře a vzdor).
- Toto hnutí vzniklo v Německu v 70. letech 18. století jako prudká reakce na strnulý racionalismus a klasicismus, přičemž kladlo důraz na cit, vášeň, individualitu a tvůrčí svobodu génia.
- Poskytl tomuto hnutí teoretický základ svými úvahami o duchu národa (Volksgeist) a tvrzením, že pravá kultura vyrůstá z lidových kořenů, nikoliv z napodobování antiky či francouzských vzorů.
- Jeho myšlenky o tom, že jazyk určuje myšlení a že každý národ má právo na vlastní kulturní vývoj, se staly základním kamenem nejen německého klasicismu a romantismu.
- Zásadním způsobem ovlivnil probouzející se národní vědomí slovanských národů v rámci národního obrození.
- Odmítal lineární pokrok osvícenství a místo toho viděl dějiny jako organický proces.
Související autoři
Sturm und Drang a výmarští klasikové
Johann Wolfgang von Goethe
- Byl Herderovým blízkým přítelem a žákem, se kterým se osudově setkal ve Štrasburku.
- Společně formovali hnutí Sturm und Drang a později i výmarský klasicismus.
Friedrich Schiller
- Významný představitel hnutí Sturm und Drang a výmarského klasicismu.
- Sdílel s Herderem zájem o filozofii dějin a estetiku, ačkoliv měli na některé otázky odlišné názory.
Johann Georg Hamann
- Herderův učitel a přítel z dob studií v Královci.
- Přivedl Herdera k hlubokému zájmu o jazyk, poezii a iracionalismus, čímž položil základy jeho pozdějšího myšlení.
Citáty
O poezii a jazyku
Poezie je mateřským jazykem lidstva.
Časté otázky k autorovi
Co je to Sturm und Drang?
Sturm und Drang (Bouře a vzdor) bylo německé literární hnutí v 70. letech 18. století, které zdůrazňovalo cit, vášeň, individualitu a tvůrčí svobodu jako reakci na chladný racionalismus osvícenství.
Jaký byl Herderův vztah ke Goethovi?
Herder byl Goethovým blízkým přítelem a mentorem. Jejich setkání ve Štrasburku v roce 1770 bylo osudové a zásadně ovlivnilo Goethovu tvorbu i celou německou literaturu.
Co znamená pojem Volksgeist?
Volksgeist, neboli duch národa, je Herderův koncept, podle kterého má každý národ svou jedinečnou kulturu, jazyk a identitu, která se přirozeně vyvíjí a odráží se především v lidové slovesnosti.
