Jméno: Sturm und Drang (Bouře a vzdor)
Zařazení: Literární pojem
Přidal(a): David Hampl
Pojem Sturm und Drang, který je do českého jazyka někdy překládáno jako Bouře a vzdor, označuje literární hnutí, které vzniklo v Německu v době preromantismu, tedy ve druhé polovině osmnáctého století. Toto hnutí vzniklo jako reakce na osvícenský racionalismus a snažilo se vnést do umění více emocionality a představivosti. K jeho nejvýznamnějším představitelům patřil především Johann Wolfgang Goethe.
Základní znaky
Hnutí lze dobově zasadit mezi roky 1770 až 1789. Mezi základní znaky tohoto hnutí patří zejména to, že se snaží vymanit z přesných pravidel, která navazovala na francouzskou klasicistní poetiku, a poukázat na určité negativní aspekty osvícenství. Na rozdíl od tehdejších trendů, které preferovaly rozum, Sturm und Drang prosazovalo, tak jak bylo typické pro celý preromantismus, návrat k emocím. Vzorem pro autory ovlivněné tímto hnutím byl především William Shakespeare. Zároveň představovalo hnutí národní obnovy, jeho autoři se zabývali národní historií i lidovou poezií. Častým tématem byl střet silného jedince se společností, důraz na cit a fantazii a také důležitost osobní svobody.
Název hnutí souvisí se stejnojmennou divadelní hrou Friedricha Maximiliana Klingera a je obtížně přeložitelný, neboť oba pojmy mají hned několik významů. Sturm může znamenat bouři, ale také útok. Drang lze přeložit nejen jako vzdor, ale rovněž jako touha, pud či nápor. Představitelé se vymezovali nejen proti konvencím literárním, ale rovněž obecně společenským. Hnutí se projevilo především v literatuře, kdy nejčastějším literárním druhem, který autoři využívali, bylo především drama. V malé míře najdeme prvky Sturm und Drang také v hudbě.
Významní představitelé
Nejvýznamnějším představitelem byl Johann Wolfgang Goethe. Znaky hnutí najdeme v jeho třech literárních dílech, dramatu Götz z Berlichingen, románu Utrpení mladého Werthera a básnické skladbě Urfaust neboli Prafaust, která byla ranou verzí pozdějšího vrcholného díla s názvem Faust. Goethe se pomocí tří hlavních hrdinů snažil vyjádřit vnitřní pocity a vlastní vnímaní společnosti, a také, podle zásad Sturm und Drang, nastínit a vyzdvihnout jedinečnost těchto individuálních bytostí. Druhým významným představitelem byl Friedrich Schiller, do jeho díla ovlivněného tímto hnutím, patří především drama s názvem Loupežníci, ve kterém se setkáváme s vyhrocenou morální polarizací, patetickými promluvami, expresivní gesty, intrikami i šokujícími zvraty. Schiller v tomto díle zároveň vytvořil nový typ hrdiny v podobě Karla Moora, šlechetného rebela, kterého rodinné a společenské okolnosti přivedou na dráhu zločinu. S podobnou postavou se poté setkáváme v mnoha dílech z období romantismu. Na začátku své tvorby se ale k hnutí přiklonili i další němečtí autoři, například Friedrich Maximilian Klinger, Jakob Michael Reinhold Lenz či Gottfried August Bürger.
