Jméno práce: Když otevřu knihu
Slohový útvar: Úvaha
Přidal(a): Deeee
Když otevřu knihu
Já osobně otevírám knihy už od mala. Proto bych vám ráda vylíčila můj posun v průběhu let.
Úplně moje první kniha se jmenovala „Martinka velká kniha příběhů“. Pamatuji si ji dodnes. Byl to můj nejoblíbenější pohádkový příběh. Jednotlivé příběhy jsem hltala plnými doušky a připadaly mi velmi reálné, přestože si tam Martinka povídala se zvířátky. Je pravda, že tento titul jsem dostala ke svým čtvrtým narozeninám jako dárek od mojí maminky, která ke knihám mě vedla od dětství. Odmala mi totiž jednotlivé tituly předčítala a já jsem se pokaždé těšila na jednotlivé příběhy, i když jsem je znala zpaměti. Pro další pokračování jsem si chodila do městské knihovny a přesně od tohoto momentu jsem se stala věrnou čtenářkou.
Od této doby se mi v rukách vystřídalo nespočet titulů. A jejich vyjmenování by trvalo dlouho. Ale hlavně bych vám chtěla naznačit můj způsob výběru titulů, kdysi a dnes. Je pravda, že dětské oddělení je velmi odlišné od dospělého, jak vzhledově, tak i výběrem. Ale to přece nic nemění na tom, jak moc mě v té době jednotlivé tituly zaujaly. Od školky jsem četla nebo spíše si prohlížela obrázkové knížky. Potom, co jsem se naučila sama číst, začala jsem si půjčovat většinou fantasy. Postupně jsem si začala půjčovat nejrůznější žánry, které mi paní knihovnice doporučila. A musím uznat, že vkus měla vytříbený.
V patnácti jsem byla nucena přejít z dětského oddělení do oddělení pro dospělé. A v tuto dobu jsem začala číst knihy převážně s válečnou tématikou, protože mě hodně zajímala první a druhá světová válka. A s nástupem do prvního ročníku střední školy jsme dostali seznam maturitní četby a hned jsem měla z čeho vybírat.
Myslím si, že každý z nás má svůj příběh, jak se dostal ke knížkám. Můj příběh znáte, teď abyste se zamysleli nad tím svým.
Hodnocení: neuvedeno
