Jméno: Klaus Mann
Zařazení: Spisovatelé
Přidal(a): Tcz4
Syn slavného německého spisovatele Thomase Manna, byl německým spisovatelem 20. století. Jeho literární dílo, které odrazí tragickou epopej moderního člověka, bylo ovlivněno tématy exilu, politického útlaku a hledání identity. Známý pro svůj protifašistický postoj a otevřený přístup k otázkám sexuality a narkotik, Klaus Mann představuje jednu z nejzajímavějších literárních postav své doby. Jeho nejznámější díla, jako román „Mephisto“ a autobiografické „Obratník Raka“, jsou považována za klíčová v kontextu německé literatury exilu. Klaus Mann byl také společenským komentátorem a esejistou, jehož práce často reflektovala a politické problémy jeho doby.
Život (1906–1949)
Klaus Mann se narodil jako šesté dítě do rodiny Thomase Manna a jeho ženy Katii v Mnichově, Německo. Jeho dětství bylo poznamenáno uměleckým prostředím, které představovalo domov jednoho z nejvýznamnějších německých spisovatelů. Již ve velmi mladém věku začal Klaus projevovat literární talent a zájem o divadlo, což vedlo k jeho ranému literárnímu rozvoji.
V době vzestupu nacismu v Německu se Klaus Mann stává aktivním kritikem tohoto režimu. V roce 1933 byl nucen emigrovat, nejprve do Francie, poté do Nizozemska a nakonec do Spojených států amerických. Jeho exil byl prožíván velmi bolestivě, což se projevuje iv jeho literární tvorbě. Během tohoto se Mann stal závislým na drogách a alkoholu, což později zůstane jak jeho osobní život, tak tvorba.
Jeho politické a sociální postoje byly vždy výrazně protinacistické, což vyústilo i v jeho angažmá v americké armádě během druhé světové války. Po válce se snažil znovu navázat na svou literární tvorbu, ale již nedosáhl dřívějšího uznání. Trpěl depresí a pocitem izolace, které nakonec vyústily v jeho sebevraždu v Cannes v roce 1949.
Dílo
- Mefisto (1936) : Tento román, často považovaný za Mannovo nejznámější dílo, vypráví příběh herce Hendrika Höfgena, který se pro slávu a úspěch spřáhne s nacistickým režimem. Román je vhodný režim za kritiku umělců, kteří se podřizují totalitním umělcům, a zároveň je to alegorie na skutečné osudy některých německých umělců během nacismu.
- Obratník Raka (1939) : Tato autobiografická kniha popisuje Mannovy zkušenosti s exilovým životem, jeho cestování po Evropě a Americe a jeho boj s vnitřními démony a závislostmi. Dílo odhaluje Mannovy intimní pocity a zkušenosti s osaměním, deziluzí a hledáním vlastní identity.
- Symfonie Pathétique (1935) : Tento román je fiktivním vyprávěním o životě slavného ruského skladatele Petra Iljiče Čajkovského. Mann v něm zobrazuje Čajkovského jako umělce, který je rozpolcen mezi svou veřejnou osobou a soukromým životem, což odráží i Mannovy vlastní osobní a umělecké konflikty.
- Der Vulkan (1943, „Sopka“) : Román vypráví o skupině německých uprchlíků během druhé světové války, přičemž se jedná především o jejich různorodé osudy a zkušenosti. Tato kniha je čekala za hluboký pohled na život v exilu a na tragédii lidí, museli opustit svou vlast kvůli politickému pronásledování.
Klaus Mannovy práce, přestože byly za jeho života často přehlíženy či kontroverzně přijímány, dnes představují důležitou část literárního dědictví a nabízejí hluboký pohled do duše člověka, který byl svědkem a obětí jednoho z nejtemnějších období moderní historie.
