Křest svatého Vladimíra – rozbor díla (6)

 

  Kniha: Křest svatého Vladimíra

  Autor: Karel Havlíček Borovský

  Přidal(a): Aneta Břízová

 

 

 

Druh: Lyricko-epický

Žánr: Satira

Téma: Kritika společnosti a jejich nedostatků (vlády, policie…), nadřazenost, náboženství, moc (car x
bůh), utlačování (prostého lidu)

Prostředí: carské Rusko

 

Charakteristické prvky:

– veršované dílo (,,Už ho vedou svázaného, všechno ve mně hrká! Dva ho
táhnou za ramena, jeden vzadu strká.“)
– rychlý spád děje (snadné a rychlé odstranění boha)
– nespisovné výrazy („Že jsem stvořil staré báby“)
– cizí výrazy (flügel-adjutant)
– prolínání ich-formy (přímá řeč) s er-formou (vyprávění děje)
– vulgarismy („Cár necár, svátek nesvátek, že mi všechno rovno, ne a ne a
nebudu hřmít, co z toho mám? Hovno!“)
– citoslovce (,,Ó vy šelmy!“)
– důraz – opakování slov (,,ne a ne a nebudu“)
– víra v Boha (,,Pomodli se Otčenáš za ubohou duši.“)
– častý výskyt latinských veršů (,,Ta Deum laudamus-v Kyjově je rámus.“)

 

Ukázka z knihy: Zpěv IV.

Peruna přivázali za nohy na ocas kobyle, vlekli ho blátem a kamením
– za ním vlekli novináře
– Carští katané s nimi vysmejčili všechny louže v Kyjevě
– Peruna i novináře utopili v řece
– zemřeli bez zpovědi, jen pomazáni blátem
Přivázali ho za nohy na ocas kobyle,
blátem, kamením ho vlekli, přežalostná chvíle!

Za ním toho novináře, ouvej, ouvej, ach, ach,
šmejkal po břiše nelidsky na ocase valach.

Tak je ti carští katané ukrutně mučili,
všechny louže po Kyjevě s nimi vysmejčili.

Když jsou je přivlekli k řece celé plné bláta,
kati je tam utopili jak slepá štěňata.

Umřeli jsou bez zpovědi jako luteráni,
jenom poslední jim dali blátem pomazání.

 

Rozbor ukázky:

– veršovaný text (,,Tak je ti carští katané ukrutně mučili,
všechny louže po Kyjevě s nimi vysmejčili.“)
– nespisovné výrazy (šmejkal)
– citoslovce (,,Ouvej, ouvej, ach, ach“)
– náboženský podtext (,,Umřeli jsou bez zpovědi jako luteráni“)
– er- forma (vyprávění děje)
– přirovnání (,,Kati je tam utopili jak slepá štěňata.“)
– důraz na děj/činnost (ukrutně mučili)
– dobové výrazy /stará čeština (vysmejčili)
– Úryvek popisuje cestu boha Peruna na jeho ,,popraviště“. Za své názory za ním
vlečou i novináře, kterého čeká stejný osud jako boha Peruna – smrt. Po vlečení
bahnem a kamením po městě Kyjevě jsou utopeni v řece bez šance zpovědi.  

 

Obsah díla:

Dílo je rozděleno na X. zpěvů
Car Vladimír má svátek a chce, aby mu bůh Perun místo kanonády zahřměl. Perun to ale odmítne, a tak ho car Vladimír nechá zavřít. Když je Perun uvězněn, zjistí se, že na něj není žádný zákon, který by mi ublížil, a tak je poslán před vojenský soud, který ho odsuzuje k utopení v Dněpru. Peruna přivážou ke koňskému ocasu, vláčí ho ulicemi a nakonec ho utopí. Rusko je najednou bez boha, ale nic se nemění. Lidé se rodí a umírají, pole rostou, jen církev už nemá význam. Nikdo už nedával desátky, nemodlil se, a proto se celá ruská církev schází u cara Vladimíra, kde po něm chtějí nového boha, jinak hrozí ruské církvi zánik. Ministři ani dvorní kamarila se neshodují na novém bohu, a proto nechává carův rádce Mates vypsat v novinách konkurs na nového boha. V Rusku se na konkurs schází všechny víry a také sekty.
(Skladba zůstala nedokončena nebo se závěrečná část nedochovala.)

 

Postavy:

Perun – slovanský bůh válek, blesků a hromů
– byl odsouzen k smrti poté, co odmítl uposlechnout rozkazy cara Vladimíra
– po jeho smrti se ztrácí víra a církev v carském Rusku začíná upadat
– zařizoval pořádek v zemi (staral se o ní – pole, lesy…)
– jednal spravedlivě ale mnohdy ukvapeně – nedbal na důsledky (jeho odpor k caru)

 

Car – krutý, samolibý, namyšlený vládce Ruska
– musí být vždy po jeho, jinak následuje ztrestání (Perun a jeho smrt)
– nechal utopit boha Peruna za to, že mu nevyhověl v jeho požadavku (hřmění na
svátek)
– neschopný panovník (neumí si rozumně poradit se situací v Rusku po zabití Peruna)

 

Autor:

Karel Havlíček Borovský (31.10.1821 Borová u Přibyslavi – 29.07.1856 Praha)
český novinář, spisovatel a politik
– studoval v Německém Brodě a v Praze
– po gymnáziu se po vzoru svého strýce nechal zapsat do kněžského semináře, ze kterého byl
následně vyloučen (nedostatečný prospěch)
– seznámil se s P.J.Šafaříkem, na jehož doporučení odjíždí do Moskvy jako vychovatel
– jako vychovatel působil v rodině moskevského šlechtice, kde studoval ruskou literaturu
– měl neustále spory s J. K. Tylem (např. kritizoval jeho povídku Poslední Čech)
– v roce 1846 převzal redakci Pražských novin a přílohu Česká včela
– založil Národní noviny
– v roce 1849 byl soudně vyšetřován
– za novinářskou činnost 1851 – 55 byl vyhoštěn do Brixenu, kde psal satirické skladby
– zemřel na tuberkulózu – jeho pohřeb se stal protirakouskou demonstrací

 

Díla:

Obrazy z Rus, Tyrolské elegie, Král Lávra, Křest svatého Vladimíra, Epigramy…

 

Kontext:

Křest sv. Vladimíra se řadí stále mezi vyhledávaná díla české literatury. Zejména je to pro
své téma – nadřazenost a utlačování, které se vyskytuje i v dnešní době.
K. H. Borovský ve svém díle jasně ale chytře kritizuje dobovou společnost (1848 –
neúspěšná revoluce) – její povýšení nad ostatní lidi a její moc dělat vše, po čem se jí zlíbí,
protože jí to projde. Nebojí se ve svém díle používat vulgární výrazy (nejspíše pro lepší a
upřímnější vystihnutí situace).
Na rozdíl od romantismu jdou autoři v době realismu rovnou k jádru věci a
neidealizují si společnost (svět) i ve svých dílech (jako např. Božena Němcová). Důrazně
upozorňují na nedostatky i přes skutečnost, že za své názory mohou být potrestáni.
Dílo i přes dobu, ve které bylo psáno, bylo kladně přijato a stalo se inspirací pro další
spisovatele.





Další podobné materiály na webu: