Kniha: Křest svatého Vladimíra
Autor: Karel Havlíček Borovský
Přidal(a): Baruska
Satirická básnická skladba, sepsána na námět z Nestorova letopisu (ruská historická práce z 12. Stol.), ostře kritizuje absolutistický stát a církev. Epika,
1. Místo a doba dějě: rusko
2. námět dějová linie – car Vladimír má boha Peruna za svého sluhu; chce jeho zahřměním ušetřit na slavnostní dělostřelbě při oslavě svého svátku, Perun odmítá sloužit, proto zatčen vojenským soudem a odsouzen k smrti; potíže pak nepřestávají – hledání novéo boha aby udržel lid v poslušnost.
3. hlavní postavy –
car Vladimír – namyšlený, krutý, hloupý, utlačuje lidi
bůh Perun – neškodný služebník poddaný vládnoucímu režimu
4. hlavní myšlenka díla – vyjádření odporu proti násilí vůbec, autor nechtěl věrně zachytit události, ale aktualizoval námět -> kritika a zesměšnění carské vlády (tím i rakouského absolutismu) a církve, kariérismus, zištnost hlavní opory státu, soudců, vojska,
5. umělecké a kompoziční prostředky –
kompoziční postup: chronologický, retrospektivní
Autor vtipně líčí situaci v Rusku. Vyjadřuje Perunovy city a nešetří ostrými výrazy.
- období českého realismu
- kritika absolutismu v Rusku a katolické církve (zpochybňuje světskou i církevní moc)
- obsahuje mnoho symbolů, narážek a podobenství
- zobrazuje zde lidskou snahu popřít, že by existovala nějaká moc s větší silou, než mají oni
satirická „legenda“, velmi oblíbená, zlidověla
groteska: využití jevů vzájemně se vylučujících + nadsázka -> komika, karikatura
komika situační i jazyková, narážky, sarkasmus, parodie
jednoduché verše podobné lidové slovesnosti (písni), pravidelný rým, písňový rytmus,
makaronismy – střídání českých a latinských veršů v jezuitském marši
lidový jazyk, hovorové výrazy i vulgarismy
jednota obsahu a formy
Autor se drží rýmů ABAB (popř. ABXB) vyjma devátého zpěvu (Jezovitský marš), kde je striktně použit rým AABB.
Zpěv první – Perun a Vladimír
- car Vladimír chce, aby mu bůh Perun zahřměl na svátek
- pošle drába, aby mu to vyřídil (a že si nakonec vypijí s Perunem čokoládu)
- dráb se ptá dcery Peruna, kde je její otec, ona říká, že si zašívá „katě“
- Perun si stěžuje na malý plat, těžkou práci (při poslední blýskavici si propálil celou nohavici), kašle na carovu čokoládu, nebude hřmět na jeho svátek (car-necar, svátek-nesvátek – co z toho má?)
- dráb to vyřídil carovi
- car poslal pro Peruna policajty (ale až druhý den, aby si nezkazili oslavu svátku) a zahřměli si kanóny
- všichni pojedli a popili
Zpěv druhý – Hospodářství
- Perun říká, že není lehké být bohem – ráno vstane, musí rosou do snídaně kropit, měsíček zavřít do chlívku, potom v slunci topit
- každý něco chce – ten chce zdraví, ta chce děti, ten nemá co jísti, jeden sedlák prosí o déšť, druhý zase o sucho (ať mu uschne seno), ten chce zimu, ten zas teplo, ten výhru v loterii
- sám se nechce žádný starat, za všechno se modlí, jako by měl každý boha jen pro své pohodlí
- jeden si dokonce zdraví sám zkazil, pak ho má Perun hojit…
- nakonec ale začne litovat, že carovi nevyhověl a že bude mít problémy
Zpěv třetí – Vojenský soud
- policajti mají dobrou práci – musí si jich člověk vážit; koho policajt chce, toho si chytne
- ani bůh se před nimi neubrání (3 policajti ho vlečou do vězení – Perun prosí, ať jdou přes humna a ne přes město, aby neměl veřejnou ostudu)
- Juristé neměli na boha zákony, protože civilní soud nepočítal se souzením boha, a tak jej car poslal k vojenskému soudu, protože ten nesoudí podle zákonů, ale podle oka
- Perun je odsouzený: za urážku Jejího Veličenstva; vzpouru; nemravné řeči; „neposlušenství“ – k provazu dle práva, milost se mu dává k utopení v Dněpru a pro výstrahu bude vlečen ulicemi na koňském ocase; spolu s ním sedí v díře žurnalista, který psal proti víře a dostane stejný trest jako bůh (=> nesmyslnost)
Zpěv čtvrtý – Testament Perunův
- Peruna přivázali za nohy na ocas kobyle, vlekli jej blátem, kamením – a za ním toho novináře, všechny louže po Kyjevě jimi vysmýčili
- utopili je, bez zpovědi (poslední pomazání jim bylo dáno blátem)
- království boží – to vše pomine, lidé si udělají nové bohy, jen caři a samovláda potrvají věčně jak juchtový boty (tehdy nošené holínky z nepříliš kvalitní kůže)
- kdo ctí cara, může něčím býti, kdo ho nechválí, bude věčně jenom vodu píti
Zpěv pátý – Bezbožnost v Rusích
- lidé neměli boha, církev ovdověla
- nikdy nikdo nic takového nezažil
- svět je pořád stejný, lidé ho nezmění (staří lidé umírali, děti se rodily, hodní lidé pracovali a ochlastové pili; ten kdo kradl, kradl; mladí lidé pospíchali, staří šli pomalu; šenkýři vodu do piva míchali; šlechta pracovala hubou, sedláci rukama; atd.)
- jen církev, ta se zastavila – kněží neměli peníze, lidé přestali dávat desátky, přestali chodit na mše, přestali se modlit (když bůh není, tak proč?)
Zpěv šestý – Audience
- u cara se sešli – popi, diákoni, zvoníci, kostelníci, biskupové, hrobaři, muzikanti, ministranti; vzdychali, naříkali, že hynou a když jim vzal car boha, ať jim opatří nového (ať se prý mohou sedláci modlit za cara!?) -car si to prý rozmyslí
Zpěv sedmý – Ministerská rada
- každý ministr má jiný návrh, a to podle funkce, kterou zastává
- návrhy: ministerstvo vnitřních věcí (ohlásí konkurs v novinách); ministerstvo financí (navrhuje, že zlato a stříbro z chrámů půjde podle potřeby do mincovny); ministerstvo staveb (z klášterů udělat zatím kasárny – pro cara); ministerstvo práv (požaduje, aby bylo v novinách, že nový bůh se zavazuje, že každou křivou přísahu bude trestat hromem); ministerstvo osvěty (že se to má nechat vdově – přitom si ministr myslel, že to sám povede na její jméno); ministerstvo vojenství (ať je bohem nějaký generál, který bude pouštět hrůzu na sedláky a který přivede kněžstvo s vojskem k jednomu komandu; ministerstvo policejní (svůj návrh podal písemně v zavřeném paklíku)
Zpěv osmý – Kamarila
- carova kamarila – ženy, milenky (měl jich hodně) – nátlak na cara
- bylo hodně kandidátů a protekce – to dostal car lekci za to, že utopil boha
- car si stěžoval Matesovi (ten mu zouval boty), Mates běžel do novin (s botami pod paží) – car vzkázal, že má vyjít konkurs v novinách
- druhý den se to vědělo všude
Zpěv devátý – Jezovitský marš
- autor vtipně doplňuje známé církevní písně a hymny
- Vatikán pošle Jezovity do Kyjeva – chtějí si užívat, jíst, spát s děvčaty (= kritika církve)
- nedávej nikomu nic, všem ber
Zpěv desátý – Konkurs
- sešli se kandidáti, jeden druhého haní
- papež z Říma říká, že římská církev je mezi všemi ta „nejcirkvovatější“
- druhý říká, že řecká církev je mezi všemi „nejcirkvovatější“
- rabín říká, že židovská církev je mezi všemi „nejcirkvovatější“
- i ostatní sekty přišly konkurovat
- dohazovačům obchody kvetly – říká se jim od té doby „boží metly“
JAZYKOVÝ PLÁN:
Karel Havlíček Borovský
- český novinář, spisovatel a politik
- narodil se v Borové u Přibyslavi v rodině kupce
- studoval v Německém Brodě a Praze
- po gymnáziu se po vzoru svého strýce nechal zapsat do kněžského semináře
- byl vyloučen ze semináře (pro nedostatečný prospěch), Borovský byl rád
- studuje sám, především českou literaturu, jazyky a literaturu slovanských národů
- seznámil se s P.J.Šafaříkem; na jeho doporučení odjíždí do Ruska (Moskvy) jako vychovatel
- jako vychovatel působil v rodině moskevského šlechtice, kde studoval ruskou literaturu
- měl neustále spory s J. K. Tylem; kritizoval jeho povídku „Poslední Čech“
- v roce 1846 převzal redakci Pražských novin a přílohu Česká včela
- založil Národní noviny
- v roce 1849 byl soudně vyšetřován
- po zastavení Národních novin začal v roce 1850 vydávat v Kutné Hoře týdeník Slovan
- za novinářskou činnost 1851 – 55 vyhoštěn do Brixenu, kde psal satirické skladby
- zemřel na tuberkulózu; jeho pohřeb se stal protirakouskou demonstrací
- na jeho rakev položila B.Němcová vavřínový věnec propletený trním
POCITY Z RUSKA:
- zpočátku byl okouzlen, ale byl zklamán ruským absolutismem
- roku 1844 se vrátil z Ruska
- začal překládat Gogola
POBYT V BRIXENU:
- roku 1851 příjezd
- hmotně nestrádal
- když se po čtyřech letech směl vrátit do Prahy, byla jeho manželka Julie již pochována (umřela na tuberkulózu)
DÍLO:
epigramy „Církvi, Královi, Vlasti, Múzám, Světu“
dojmy z Ruska „Obrazy z Rusi“
satirické skladby „Tyrolské elegie, Král Lávra, Křest svatého Vladimíra“
