Křest svatého Vladimíra – rozbor díla (3)

 

Kniha: Křest svatého Vladimíra

Autor: Karel Havlíček Borovský

Přidal(a): Baruska

 

 

 

 


Satirická básnická skladba, sepsána na námět z Nestorova letopisu (ruská historická práce z 12. Stol.), ostře kritizuje absolutistický stát a církev. Epika,
1. Místo a doba dějě: rusko

2. námět dějová linie – car Vladimír má boha Peruna za svého sluhu; chce jeho zahřměním ušetřit na slavnostní dělostřelbě při oslavě svého svátku, Perun odmítá sloužit, proto zatčen vojenským soudem a odsouzen k smrti; potíže pak nepřestávají – hledání novéo boha aby udržel lid v poslušnost.

3. hlavní postavy –

car Vladimír – namyšlený, krutý, hloupý, utlačuje lidi
bůh Perun – neškodný služebník poddaný vládnoucímu režimu

4. hlavní myšlenka díla – vyjádření odporu proti násilí vůbec, autor nechtěl věrně zachytit události, ale aktualizoval námět -> kritika a zesměšnění carské vlády (tím i rakouského absolutismu) a církve, kariérismus, zištnost hlavní opory státu, soudců, vojska,

5. umělecké a kompoziční prostředky –

kompoziční postup: chronologický, retrospektivní
Autor vtipně líčí situaci v Rusku. Vyjadřuje Perunovy city a nešetří ostrými výrazy.

  • období českého realismu
  • kritika absolutismu v Rusku a katolické církve (zpochybňuje světskou i církevní moc)
  • obsahuje mnoho symbolů, narážek a podobenství
  • zobrazuje zde lidskou snahu popřít, že by existovala nějaká moc s větší silou, než mají oni

satirická „legenda“, velmi oblíbená, zlidověla

groteska: využití jevů vzájemně se vylučujících + nadsázka -> komika, karikatura

komika situační i jazyková, narážky, sarkasmus, parodie

jednoduché verše podobné lidové slovesnosti (písni), pravidelný rým, písňový rytmus,

makaronismy – střídání českých a latinských veršů v jezuitském marši

lidový jazyk, hovorové výrazy i vulgarismy

jednota obsahu a formy

Autor se drží rýmů ABAB (popř. ABXB) vyjma devátého zpěvu (Jezovitský marš), kde je striktně použit rým AABB.

 

 

Zpěv první – Perun a Vladimír

  • car Vladimír chce, aby mu bůh Perun zahřměl na svátek
  • pošle drába, aby mu to vyřídil (a že si nakonec vypijí s Perunem čokoládu)
  • dráb se ptá dcery Peruna, kde je její otec, ona říká, že si zašívá “katě”
  • Perun si stěžuje na malý plat, těžkou práci (při poslední blýskavici si propálil celou nohavici), kašle na carovu čokoládu, nebude hřmět na jeho svátek (car-necar, svátek-nesvátek – co z toho má?)
  • dráb to vyřídil carovi
  • car poslal pro Peruna policajty (ale až druhý den, aby si nezkazili oslavu svátku) a zahřměli si kanóny
  • všichni pojedli a popili

Zpěv druhý – Hospodářství

  • Perun říká, že není lehké být bohem – ráno vstane, musí rosou do snídaně kropit, měsíček zavřít do chlívku, potom v slunci topit
  • každý něco chce – ten chce zdraví, ta chce děti, ten nemá co jísti, jeden sedlák prosí o déšť, druhý zase o sucho (ať mu uschne seno), ten chce zimu, ten zas teplo, ten výhru v loterii
  • sám se nechce žádný starat, za všechno se modlí, jako by měl každý boha jen pro své pohodlí
  • jeden si dokonce zdraví sám zkazil, pak ho má Perun hojit…
  • nakonec ale začne litovat, že carovi nevyhověl a že bude mít problémy

Zpěv třetí – Vojenský soud

  • policajti mají dobrou práci – musí si jich člověk vážit; koho policajt chce, toho si chytne
  • ani bůh se před nimi neubrání (3 policajti ho vlečou do vězení – Perun prosí, ať jdou přes humna a ne přes město, aby neměl veřejnou ostudu)
  • Juristé neměli na boha zákony, protože civilní soud nepočítal se souzením boha, a tak jej car poslal k vojenskému soudu, protože ten nesoudí podle zákonů, ale podle oka
  • Perun je odsouzený: za urážku Jejího Veličenstva; vzpouru; nemravné řeči; “neposlušenství” – k provazu dle práva, milost se mu dává k utopení v Dněpru a pro výstrahu bude vlečen ulicemi na koňském ocase; spolu s ním sedí v díře žurnalista, který psal proti víře a dostane stejný trest jako bůh (=> nesmyslnost)

 

Zpěv čtvrtý – Testament Perunův

  • Peruna přivázali za nohy na ocas kobyle, vlekli jej blátem, kamením – a za ním toho novináře, všechny louže po Kyjevě jimi vysmýčili
  • utopili je, bez zpovědi (poslední pomazání jim bylo dáno blátem)
  • království boží – to vše pomine, lidé si udělají nové bohy, jen caři a samovláda potrvají věčně jak juchtový boty (tehdy nošené holínky z nepříliš kvalitní kůže)
  • kdo ctí cara, může něčím býti, kdo ho nechválí, bude věčně jenom vodu píti

Zpěv pátý – Bezbožnost v Rusích

  • lidé neměli boha, církev ovdověla
  • nikdy nikdo nic takového nezažil
  • svět je pořád stejný, lidé ho nezmění (staří lidé umírali, děti se rodily, hodní lidé pracovali a ochlastové pili; ten kdo kradl, kradl; mladí lidé pospíchali, staří šli pomalu; šenkýři vodu do piva míchali; šlechta pracovala hubou, sedláci rukama; atd.)
  • jen církev, ta se zastavila – kněží neměli peníze, lidé přestali dávat desátky, přestali chodit na mše, přestali se modlit (když bůh není, tak proč?)

Zpěv šestý – Audience

  • u cara se sešli – popi, diákoni, zvoníci, kostelníci, biskupové, hrobaři, muzikanti, ministranti; vzdychali, naříkali, že hynou a když jim vzal car boha, ať jim opatří nového (ať se prý mohou sedláci modlit za cara!?) -car si to prý rozmyslí

Zpěv sedmý – Ministerská rada

  • každý ministr má jiný návrh, a to podle funkce, kterou zastává
  • návrhy: ministerstvo vnitřních věcí (ohlásí konkurs v novinách); ministerstvo financí (navrhuje, že zlato a stříbro z chrámů půjde podle potřeby do mincovny); ministerstvo staveb (z klášterů udělat zatím kasárny – pro cara); ministerstvo práv (požaduje, aby bylo v novinách, že nový bůh se zavazuje, že každou křivou přísahu bude trestat hromem); ministerstvo osvěty (že se to má nechat vdově – přitom si ministr myslel, že to sám povede na její jméno); ministerstvo vojenství (ať je bohem nějaký generál, který bude pouštět hrůzu na sedláky a který přivede kněžstvo s vojskem k jednomu komandu; ministerstvo policejní (svůj návrh podal písemně v zavřeném paklíku)

Zpěv osmý – Kamarila

  • carova kamarila – ženy, milenky (měl jich hodně) – nátlak na cara
  • bylo hodně kandidátů a protekce – to dostal car lekci za to, že utopil boha
  • car si stěžoval Matesovi (ten mu zouval boty), Mates běžel do novin (s botami pod paží) – car vzkázal, že má vyjít konkurs v novinách
  • druhý den se to vědělo všude

 

Zpěv devátý – Jezovitský marš

  • autor vtipně doplňuje známé církevní písně a hymny
  • Vatikán pošle Jezovity do Kyjeva – chtějí si užívat, jíst, spát s děvčaty (= kritika církve)
  • nedávej nikomu nic, všem ber

Zpěv desátý – Konkurs

  • sešli se kandidáti, jeden druhého haní
  • papež z Říma říká, že římská církev je mezi všemi ta “nejcirkvovatější”
  • druhý říká, že řecká církev je mezi všemi “nejcirkvovatější”
  • rabín říká, že židovská církev je mezi všemi “nejcirkvovatější”
  • i ostatní sekty přišly konkurovat
  • dohazovačům obchody kvetly – říká se jim od té doby “boží metly”

JAZYKOVÝ PLÁN:

Karel Havlíček Borovský

  • český novinář, spisovatel a politik
  • narodil se v Borové u Přibyslavi v rodině kupce
  • studoval v Německém Brodě a Praze
  • po gymnáziu se po vzoru svého strýce nechal zapsat do kněžského semináře
  • byl vyloučen ze semináře (pro nedostatečný prospěch), Borovský byl rád
  • studuje sám, především českou literaturu, jazyky a literaturu slovanských národů
  • seznámil se s P.J.Šafaříkem; na jeho doporučení odjíždí do Ruska (Moskvy) jako vychovatel
  • jako vychovatel působil v rodině moskevského šlechtice, kde studoval ruskou literaturu
  • měl neustále spory s J. K. Tylem; kritizoval jeho povídku “Poslední Čech”
  • v roce 1846 převzal redakci Pražských novin a přílohu Česká včela
  • založil Národní noviny
  • v roce 1849 byl soudně vyšetřován
  • po zastavení Národních novin začal v roce 1850 vydávat v Kutné Hoře týdeník Slovan
  • za novinářskou činnost 1851 – 55 vyhoštěn do Brixenu, kde psal satirické skladby
  • zemřel na tuberkulózu; jeho pohřeb se stal protirakouskou demonstrací
  • na jeho rakev položila B.Němcová vavřínový věnec propletený trním

POCITY Z RUSKA:

  • zpočátku byl okouzlen, ale byl zklamán ruským absolutismem
  • roku 1844 se vrátil z Ruska
  • začal překládat Gogola

POBYT V BRIXENU:

  • roku 1851 příjezd
  • hmotně nestrádal
  • když se po čtyřech letech směl vrátit do Prahy, byla jeho manželka Julie již pochována (umřela na tuberkulózu)

DÍLO:

epigramy “Církvi, Královi, Vlasti, Múzám, Světu”
dojmy z Ruska “Obrazy z Rusi”
satirické skladby “Tyrolské elegie, Král Lávra, Křest svatého Vladimíra”





Další podobné materiály na webu: