Labyrint světa a ráj srdce – rozbor díla k maturitě (2)

 

Kniha: Labyrint světa a ráj srdce

Autor: Jan Amos Komenský

Přidal(a): Rooger

 

 

 

 

Největší spisovatel pobělohorské emigrace a poslední biskup jednoty bratrské. Pravděpodobně se narodil v roce 1592 v Nivnici u Uherského Brodu na jihovýchodní Moravě. Pocházel z českobratrské rodiny a jeho otec byl z obce Komny /odtud Komenský/. Jan Amos studoval v Německu V Hiedelbergu a při studiích si všímal rozmachu vědy jiných národů. Rozhodl se vytvořit českou národní vědu, aby i jeho vlast v tomto oboru pokročila. Jeho plány ale přerušila bělohorská bitva. Až do dospělosti užíval jméno Segéš. Po smrti rodičů byl mladý Komenský ponechán sám sobě, poručníci se o něj nestarali.

Roku 1628 odcestoval do Lešna, které bylo azylem pro členy jednoty bratrské. Jeho naději na návrat do Čech ukončil vestfálský mír, který připouštěl pouze katolictví. V roce 1656 Komenský z Lešna odešel a usadil se u přátel v Amsterodamu. Byl slavný a uznávaný. Ve Švédsku v Holandsku i v Uhrách, procházely školy reformou podle jeho zásad, a dokonce představitelé Harvardské univerzity v Americe chtěli poznat učení Komenského a pozvali ho na návštěvu.

Do náboženských i filozofických spisů Komenského jsou vepsány jeho osobní i společenské rozpory a boj víry s rozumem. Komenský se snaží nalézt pevné životní jistoty a snaží se spojit umění s vědou a víru s naukou. Jan Amos Komenský zemřel 15. 11. 1670. I přesto, že zažil odloučení od vlasti, ztrátu svých žen a utrpení třicetileté války, nepřestal ani ve stáří věřit v lepší budoucnost. Je pohřben v Naardenu – jeho památník je pod ochranou České republiky.

Labyrint světa a ráj srdce napsal po neúspěchu stavovského povstání, kdy byl Komenský nucen opustit Fulnek a skrývat se na různých místech v Čechách a na Moravě, protože odmítal přijmout katolictví. Po roce ukrývání mu na mor umřela žena a jeho dvě děti, které zůstali ve Fulneku. V díle zobrazuje deziluzi a z poznání marnosti celého světa.

Labyrint světa a ráj srdce je alegorický příběh napsaný formou prózy. Svým zaměřením je to filozofický, náboženský a také autobiografický spis, který je napsán v ich-formě. Vypravěčem je hlavní hrdina – poutník. Ten přichází do středověkého města a zkoumá ho. V tom mu pomáhají Všezvěd Všudybud (alegorie lidské zvídavosti) a Mámil Mámení (zosobnění zvyku přijímat cizí názory bez uvažování).

Poutník (pravděpodobně sám Komenský) od nich dostává brýle, přes které by měl vidět pouze to dobré. Poutníkovi jsou ale brýle nasazeny špatně, a proto vidí chamtivost a neupřímnost lidí, podvod, faleš bídu a smrt. Takhle prochází město, které je rozděleno na šest ulic.

Poutník vchází do města bránou, u které sedí stařec a rozdává tabulky s životním úkolem. Hlavnímu hrdinovi dá lístek, na němž je napsáno:“ Dívej se a zpytuj! “ Poutník se vydal na tzv. ryňk (náměstí), kde se scházejí všichni lidé. Mezi nimi pobíhá Smrt a svými šípy se strefuje do lidí, kteří si ale ty šípy vyrábějí sami a když jsou šípy hotové, smrt si je vezme a zastřelí jimi výrobce. Dále přišel na místo, kde se lidé chtěli ženit a vdávat. Vzájemně se prohlíželi a ti, kdo se měli vzít, se vážili na vahách, zdali jsou stejně těžcí. Pak se šel podívat na stav řemeslníků. Bylo zde spoustu síní, dílen, výhní a krámů. Poutník viděl mnohé zacházet s ohněm, viděl horníky pod zemí a ty, co pracovali se dřívím a kamením. Asi nejvíce pak zajímala poutníka plavba a moře. Zdálo se mu, že loď je ležatým vozem, hřbetem naznak. Zažil na lodi bouři i bezvětří, přepadla ho mořská nemoc. Loď se potopila, ale poutník se zachránil. Dále se poutník se svými průvodci dostává do města Univerzitního. Zkoušelo se tam, kdo má jak plný měšec, jakou hlavu, zadek a jakou kůži přináší. Tak se tam studovalo. Kdo chtěl něčím být, musel být nejdříve pánem, aby si vedení koupil (to Komenský kritizoval). Poutník potkal různé studenty. Někteří do sebe učenost cpali, aby tloustli, jiní ji hned vypouštěli, jiní byli od ní bledí a jiní umírali. Taky se poutník dozvěděl, že je dobré mít knihovnu, i když se nepoužívá, protože takový člověk je považován za učence. Spatřil, jak vonné byliny jeden zpracovává a druzí mu to kazí pomejemi atd. Nedbali na to, že vědění, má-li nést užitek, musí být původní. Poté přišli mezi lékaře a viděli, jak provádí pitvu.Přišel i do různých chrámů mezi Židy, i do chrámu katolického. Došli i mezi pukmistry, vladaře, soudce a krále, ale ti většinou neměli uši, aby poddané slyšeli, nebo neměli oči, aby viděli nepořádek na světě, a mnozí neměli ani srdce. Nikde ale nenachází štěstí ani uplatnění. Ani na hradě Štěstěny, ani na hradě Moudrosti, který je celý z papíru, se mu nelíbí, a proto opouští své průvodce a navrací se zpět do svého srdce. Až ve spojení s Bohem a Kristem nalézá křesťan svou hlubinu bezpečnosti. Sám Kristus mu řekne, jak se chovat k ostatním lidem, čemu věřit a čemu ne a z čeho se těšit. V poslední kapitole poutník spatřuje slávu Boží a je přijat za člena rodiny Božích lidí. Je dokonale usmířen, kniha končí modlitbou: Gloria in excelsis Deo et in terra Pax hominibus bonae Voluntatis. (Sláva na výsostech Bohu a na zemi pokoj lidem dobré vůle.)

Komenský zde vyjadřuje ostrou kritiku společenských nedostatků, církve, realistický obraz doby a smýšlení lidí – např stav vrchnostní kritizuje za zneužívání práva a bezpráví, kritizuje neomezenou moc knížat, úředníků a byrokracie, stav vojenský za nesmyslné vraždění. Naproti tomu  vyzdvihuje střídmost, pokoru a spravedlnost.

Dílo můžeme pomyslně rozdělit na dvě části. První část Labyrint světa je více epičtější a je více poutavější pro čtenáře. Druhá část Ráj srdce je více o rozmýšlení poutníka, o tom jak poutník poznává pravé křesťanství.

Komenský používá češtinu dle Bible kralické. Text je složitý ke čtení pro dnešní čtenáře, protože se stavba věty hodně odlišuje od dnešního formování věty. Používá latinské názvy, přechodníky, filozofickou, lékařskou a právní terminologii. Nejčastěji užívá alegorii, například soudci Takchcimíť, Zlatomil, Nedbal, Darobel, prokurátoři Křivosud, darmotlach, komisař Přehleda, svědci Kleveta, Lež.





Další podobné materiály na webu: