Jméno práce: Moje kuriózní brigáda
Slohový útvar: Vypravování navazující na výchozí text
Přidal(a): Lucka
VÝCHOZÍ TEXT:
Loni jsem pomáhala kastelánovi na temném hradě Roštejn. Za bílého dne to vypadalo jako idylka, na hrad proudily davy turistů. Ale jakmile se večer zavřela hlavní brána, to se teprve v adjunktských pokojích začaly dít věci.
…Bylo už později večer, a tak jsme šly s mou kamarádkou Katkou, se kterou jsme se staraly o chod hradu spolu s kastelánem, zavřít hlavní bránu. Postupovaly jsme jako obvykle, ale všimly jsme si, že se na hrad žene silná bouře jakou jsme zde ještě nezažily. Rychle jsme se utíkaly schovat do svých pokojů. Doufaly jsme, že tuto letní bouři zaspíme a ráno se probudíme do dalšího slunečného dne, jak tady bylo zvykem. Tento hladký průběh nás bohužel nečekal.
„Prásk!” rozlehla se hlasitá rána na chodbě. Já i Katka jsme vyskočily z postelí a šly jsme se podívat, co se stalo. Vykoukly jsme ze dveří. „Slyšela jsi to taky?” zeptala jsem se. Katka nato hned zděšeně vykřikla: „Podívej!” Hned jsem upřela zrak na dvoukřídlé okno, které otevřel vítr, jenž byl tak silný, že převrhl dřevěnou truhličku, která byla položena na komodě pod oknem.
Když jsme uklidily tu spoušť, Katka vzala truhličku do rukou, všimla si, že pádem se na ní poškodil zámek a nahlédla dovnitř. V tu chvíli zhasla všechna světla a nás polil studený pot. „Utíkejme za kastelánem,” řekla jsem „ten bude vědět, co se to stalo.”
Doslova jsme doběhly, kastelán se na nás nevěřícně díval a zeptal se: „Co se to tu děje? Proč nesvítí světlo?” „Chtěly jsme se zeptat na to samé” odvětila jsem. „Vítr shodil tuto truhličku a rozbil se její zámek.” řekla Katka a podala mu ji. „Tak to máme problém,” řekl „do této truhly si podle pověsti ukládala hradní paní smutné vzpomínky a ten, kdo ji otevře, už nikdy neuvidí světlo.” Stály jsme s Katkou jako sochy a bály se cokoli udělat. Na radu kastelána jsme všichni zůstali spolu v jednom pokoji a snažili se přečkat noc vypravováním veselých historek za doprovodu hromů a blesků.
Už vycházelo slunce a my byli šťastní, že jsme ve zdraví noc přežili a konečně vidíme světlo. Šla jsem se podívat k oknu a viděla obrovský strom, který spadl a poškodil elektrické vedení. Kastelán spráskl ruce a řekl: „ Žádná zlá pověst, jen vypadly pojistky.” Všichni jsme se začali smát, že naše obavy byly zbytečné.
Hodnocení: 1 = výborně
