Jméno: Nathaniel Hawthorn
Zařazení: Spisovatelé
Přidal(a): David Hampl
Práce amerického spisovatele byla založena na historii jeho puritánských předků a Nové Anglie, ale má univerzální význam.
Život
Nathaniel Hawthorne se narodil v Salemu ve státě Massachusetts, 4. července 1804, do šesté generace jeho rodiny Salemů. Zemřel 19. května 1864 v Plymouthu. Mezi jeho předky patřili puritánští magnáti, soudci a námořníci. Hathornovi (Nathaniel přidal „w“ ke jménu) byli zapojeni do náboženského pronásledování s jejich prvním americkým předchůdcem, Williamem, a John Hathorne byl jeden z tří soudců procesů s čarodějnicemi ze Salemu v 17. století. Sám spisovatel měl ohledně svých předků a svého rodiště smíšené pocity. Se Salemem měl ale hluboké a nerozbitné vazby, i když své fyzické a kulturní prostředí považoval za chladné.
Nathanielův otec, kapitán na moři, zemřel v roce 1808, zanechal svou ženu a tři děti závislé na příbuzných. Jediný syn Nathaniel strávil své první roky v Salemu a v Maine. Zranění nohy imobilizovalo chlapce na značné období, během něhož si vyvinul výjimečnou chuť ke čtení. Jeho dětství bylo klidné, trochu izolované, ale zdaleka ne nešťastné, zejména proto, že jako hezký a přitažlivý jediný syn byl zbožňován svou matkou a dvěma sestrami.
S pomocí svých prosperujících strýců navštěvoval vysokou školu v Bowdoin, a to v letech 1821 až 1825, kdy promoval. Mezi jeho spolužáky patřil básník Henry Wadsworth Longfellow, Franklin Pierce, budoucí prezident Spojených států, a Horatio Bridže, který měl dotovat vydání Hawthornových Převyprávěných příběhů. Na univerzitě Nathaniel hodně četl.
I když byla škola Bowdoin malá a izolovaná, ve dvacátých letech se jednalo o neobvykle dobrou školu, kde spisovatel nepochybně profitoval při získání formálního vzdělání i přátel. Takoví muži jako Longfellow, Pierce a Bridge mu zůstali po celý život oddaní a každý z nich mu poskytl včasnou pomoc.
Léta 1825 až 1837 strávil v domě své matky. Později na tyto roky vzpomínal jako na období snové izolace a samoty. Zamiloval se do dívky ze sousedství Sophie Peabodyové, kvůli které začal pracovat do Bostonu, aby manželku ekonomicky zabezpečil.
Zemřel ve spánku19. května 1864, když vyrazil s Franklinem Piercem do newhampshireských kopců.
Dílo
Převyprávěné příběhy
Dílo z roku 1837 vyšlo díky finanční spoluúčasti někdejšího spolužáka autora – Horatio Bridže. Většinu příběhu předtím publikoval anonymně v časopisech a dárkových knihách. V předmluvě k dalšímu vydání knihy mluvil o „očividně opačných záležitostech“ těchto příběhů. Navzdory osamělosti, které básník prožíval, nejsou o osamoceném člověku s jeho vlastní myslí a srdce, jedná se ale o velmi nedokonale úspěšné pokusy otevřít styk se světem. V roce 1846 přidal do Převyprávěných příběhů ještě povídku Mechy z Old Manse a roku některé další. Jeho povídky se postupně měnily do kritické laskavosti, a nejlepší z nich se zařadily mezi americkou klasiku. Je možné, že pro ně jako celek platí, že jsou vynikajícím úspěchem ve svém žánru, který se nachází v anglickém jazyce během 19. století. Jasné, půvabné a dobře složené, kombinují staromódní neoklasickou čistotu dikce s latentní a tvrdou složitostí významu. Jsou široce alegorické, ale naplněné imaginativní vášní. Tato kombinace vytvořila velmi odlišné názory na jejich hodnotu, kterou autor sám předvídal.
Blithedaleská romance
Kniha vyšla v roce 1852, když autor odešel pracovat do Bostonu. Stal se součástí komunity Brook Farm, ocitl se také v osadách New England Shaker a později v Greenwich Hospital v Londýně. Smíšené pocity sympatie a skepticismu z Brook Farm zaznamenal právě v této knize.
Šarlatové písmeno
V úvodu tohoto díla z roku 1850 se mstí za to, že byl jako demokrat vyloučen po vítězství Whiga v roce 1848 v prezidentských volbách ze své pozice inspektora v Salem Custom House, kterou zastával od roku 1846. Kniha je považována za stěžejní autorovo dílo a byla velice vřele přijata. Hlavní hrdinkou je mladá žena jménem Hester, kterou její manžel vyslal napřed z Anglie do Nového světa. Naneštěstí se manžel, který měl za manželkou přijet později, beze stopy zmizel. Hester si mezitím udělala dítě s protestantským duchovním. Musela na oděvu nosit vyšité šarlatové písmeno „A“ (adulteress – cizoložnice). Hester začala bydlet na okraji lesa, kde pomáhala lidem. Šarlatové písmeno tak získalo nový význam „A“ jako anděl (angel). Její manžel nezahynul, byl jen na rok zajat Indiány.
Dům se sedmi štíty
Také v tomto díle je patrn hořkost z toho, že musel opustit pozici inspektora v Salem Custom House. Vylíčil zde Whiga jako nepřítele, kterého představuje krutý a pokrytecký soudce Pyncheon.
Tangelwoodské pověsti
Nádherně fantazijní příběhy z roku 1853 vypráví o dětech z řecké mytologie.
