Kniha: Odyssea
Autor: Homér
Přidal(a): Barcheeba
Homér:
- antický básník – „slepý pěvec“ → vnitřní zrak = pravý zrak
- mluví o sobě jako o „starém slepci“, starý = moudrý, slepý = pravdivý
- asi 7. – 8. století př. n. l. – archaické období
- je mu připisováno sepsání epických básní Ilias a Odyssea
Odyssea:
- starořecký epos, 24 zpěvů
- navazuje na Ilias
- prostor: cesta od Tróji na ostrov Ithaka
- čas: časová linie je románová → propletení dějových linií, promyšlená kompozice (do té doby nevídané), děj se odehrává během 40 dnů, ale prostřednictvím vyprávění se vrací zpět k Odysseovu desetileté putování. Čas však nehraje velkou roli – Odysseus se po dvaceti letech domů vrátil stejně krásný a silný a mladý, jako odjížděl. Pénelopé se snaží čas zastavit – ve dne šije šat, v noci páře, čímž získává čas pro Odysseův návrat.
- jazyk: často se vyskytuje přímá řeč, opakování formulí (rozumný Télemachos, bohyně jiskrná, zora růžovoprstá, Odysseus mnohými strastmi zkoušený,…), přirovnání, verše, daktilský hexametr
- dvě dějové linie: Odysseus se vrací domů, Télemachos se vydává pátrat po otci. Obě linie jsou paralelní, oběma hrdinům se ve stejnou chvíli dějí stejné věci ale na jiném místě – oba putují, oba hodují u králů, oba vypráví, oba se koupají, oba se ve stejnou chvíli vracejí na Ithaku, oba jdou k pastýři. Po spojení dějových linií se mění ráz příběhu – už se neputuje, teď se válčí proti ženichům.
- dva příběhy – vyprávění o Odysseovi (který se zároveň stává vypravěčem, ale také je mu vyprávěno) a příběh Télemacha. Odysseus už má veškeré dobrodružství za sebou, teď se pouze vrací domů. Télemachos svůj příběh teprve hledá, dospívá.
- prorocké futurum = už od začátku víme jak to dopadne (proroctví, slib bohyně Athény, že ženichové budou potrestáni, až se Odysseus vrátí), zajímá nás průběh, ne konec
- „Odysseovy lsti“ – lži, které ale nejsou daleko od pravdy. V přestrojení za chudáka vypráví Odysseus svůj příběh podle pravdy, ale s jinými jmény a názvy míst.
- věci jsou popisovány podle svého původy – když se na scéně objeví nový člověk, musí nejdříve vysvětlit odkud pochází (původ = arche)
- jednotlivé osudy jsou ovládány bohy – jak se bozi rozhodnou, tak se stane. Bohyně Athéna doprovází Odyssea i Télemacha a mění jim podle potřeby podobu. Postavy nejednají ze své vlastní vůle.
- V průběhu se stále opakují dvě činnosti: jí se a vypráví se. Vždy se nejdříve jí, aby se poté mohlo vyprávět, což nás definitně zasytí.
- Hostiny: božská hostina, obětní, vyprávěcí, záhubní (poseldní večeře), pokrevní (rituální – „když spolu povečeříme, jsme si rovni“, pojíst = spojit se), metamorfózní (snědí a promění se), podsvětní (Odysseus vchází do podsvětí, pouto živí-mrtví)
- Odysseus: polobůh, hrdina – přestál osud, který by žádný jiný člověk nepřestál. Syn Laerta a Antikele, král ithacký. Nad ostatními vítězí svými lstmi i bojeschopností. Je proslulý pro vynález trojského koně – přelstil Trojany.
- Obsah: Odysseus si na cestě domů z Trojské války rozhněvá boha moří Poseidona a ten se rozhodne znemožnit mu návrat. Odysseus zažívá na své cestě různá dobrodružství a útrapy – bojuje se zuřivou saní Skyllou, jen o vlásek se dostane ze spárů vodního víru, který vytváří mořská obluda Charybda, přelstí kouzelnici Kirké a dokonce i navštíví podsvětí. Nakonec díky pomoci své patronky bohyně Athénypo 10 letech bloudění šťastně dorazí domů, ale svůj dům nachází v obležení nápadníků jeho ženy Pénelopy, která mu i přes dlouhé odloučení zůstala věrná. Odysseus se jí dá poznat při zvláštní zkoušce, kterou si královna vymyslí, aby odradila dotěrné muže. Pouze on jediný totiž dokáže napnout svůj starý luk. Spolu se svým synem Télemachem, jenž ho již dlouho hledal (na své Odysseus cestě navštívil i krále Meneláa, manžela krásné Heleny), nápadníky pozabíjí a ujímá se vlády.
Ukázka:
I vzbudil se Odysseus jasný ze
spánku ne milé půdě své otčiny, aniž ji poznal,
neboť byl předlouho vzdálen. Vždyť Athéna, Diova dcera,
rozlila hustou mlhu kol něho, aby mu všechno
řekla a učinila ho neznámým, aby ho nikdo
nepoznal z občanů v městě, ni z přátel, ni manželka dříve,
než by se úplně pomstil všem ženichům za jejich zpupnost.
Proto se vladaři všechno teď jevilo docela jinak:
pěšiny běžící v dálku i záliv k přistání vhodný,
rovněž u strmé skály a stromoví rostoucí bujně.
Vyskočil rychle a stanul a pohlédl na rodnou zemi,
potom však bědovat začal a pádně se rukama shora
udeřil do obou stehen a promlouval v žalostném nářku:
„Běda, k jakým to lidem jsem opět do země přišel?…“
Odysseus se právě probudil po strastiplné cestě opět na rodné Ithace, ale nepoznává ji, protože mu bohyně Athéna zahalila zrak a jeho samotného proměnila v chudáka, aby ho nikdo nepoznal a nezmařil tak plány na pomstu proti nápadníkům, kteří mu rozkrádají majetek. Na této ukázce je dobře vidět, jak moc mají bohové postavy ve svých rukou a mohou jimi hýbat jako s loutkami.
Zároveň stojí za povšimnutí Odysseova reakce, když zjistil, že je zase na cizím ostrově. Po mnoha špatných zkušenostech ze svého putování se bojí toho, co ho asi na novém ostrově čeká. Netouží ale po žádném dobrodružství. Jediné, co chce, je navrátit se konečně domů ke své ženě a svému synovi a nastolit znovu pořádek. Athéna ale zná lidskou hloupost a ukvapenost, a tak mu raději zahalila zrak, aby náhodou svůj velkolepý návrat nepokazil unáhlenými reakcemi.
