Kniha: Podivuhodný příběh Dr. Jekylla a pana Hyda
Autor: Robert Louis Stevenson
Přidal(a): Agnes
Podivný případ doktora Jekylla a pana Hyda. Praha, Mladá fronta 1958.
Autor: Robert Louis Stevenson byl skotský prozaik a básník. Žil v 2. polovině 19. století. Hodně cestoval (Francie, Amerika, Tichomoří), v některých svých dílech se inspiroval prostředím i místními příběhy. Mezi jeho další díla patří například Ostrov pokladů, Únos, Balady a další. Podivný případ prý napsal podle snu, který se mu zdál, když se léčil pomocí opia.
Název: Advokát Utterson vypráví o tom, co se stalo jeho příteli doktoru Jekyllovi, a co má tento slušný muž společného se zlým panem Hydem.
Obecná charakteristika: novela s hororovými prvky, anglický realismus
Tematika: Střet dobré a špatné stránky jednoho člověka, který se je pokusil oddělit chemickou cestou. Nakonec vítězí zlá část jeho osobnosti.
Děj: Vypravěčem příběhu je postarší advokát Utterson, přítel doktora Jekylla. Jeho známý, pan Enfield, mu jednou vyprávěl, jak se setkal s podivným pánem, ze kterého přímo čišelo zlo, jak z jeho výrazu, tak z jeho chování. Když spěchal ulicí, srazil se s děvčátkem a surově ho pošlapal. Enfield to viděl a byl jeho chováním zděšený. Zjistil, že se jmenuje Hyde. Utterson Hyda také zná, figuroval totiž na podivné závěti Jekylla. Doktor tam píše, že kdyby byl 3 měsíce nezvěstný, veškerý svůj majetek odkazuje panu Hydovi. To se Uttersonovi zdá podivné. Přeptá se tedy Jekylla, jestli je s jeho závětí vše v pořádku. Doktor ho ujistí, že je.
Za rok Hyde brutálně zavraždí člena parlamentu Carewa. Nedaří se ho však dopadnout, vrah jakoby se propadl do země. Zanedlouho se přítel Uttersona Lanyon pohádá s Jekyllem tak moc, že z toho předčasně zestárne a zemře. Ještě před smrtí předá Uttersonovi dopis, ten ho ale smí otevřít, až Jekyll zemře.
Advokátovi s Enfieldem se to celé nezdá, a tak jdou navštívit Jekylla do jeho příbytku. Doktorův sluha Poole se domnívá, že jeho pán leží mrtev ve své kanceláři, a tak vyrazí dveře, aby se o tom ujistili. Našli tam ale jenom mrtvého pana Hyda držícího v bezvládné ruce ampulku s jedem. Na stole leží Jekyllův dopis na rozloučenou. Utterson si nejprve přečte psaní od Lanyona. Ten v něm popisuje, jak k němu jednou přišel Hyde, vzal si od něj nějakou chemikálii a před jeho očima se proměnil v Jekylla. Lanyon to psychicky neunesl a zakrátko zemřel.
Ve svém dopise Jekyll vysvětluje, že vynalezl způsob, jak v sobě oddělit dobrou a špatnou část jeho osobnosti. Po požití určité chemikálie se přeměňoval na zlého Hyda, v jehož těle si užíval noční toulky a nevázaný život. Nemusel se bát, že by ho někdo odsuzoval, protože v ošklivém panu Hydovi by nikdo nehledal mírumilovného doktora Jekylla. Ale jak se přeměňoval stále častěji, Hyde začínal získávat převahu. Jeho tělo se začalo přeměňovat samovolně a doktor nakonec musel brát přípravek proto, aby se znovu stal hodným Jekyllem. Za nějaký čas mu došly látky, ze kterých přípravek vyráběl, zůstal tedy uvězněn v Hydově těle. Rozhodl se svět uchránit před krutým chováním své zlé části a spáchal sebevraždu.
Jazykové prostředky: Dílo je psané spisovnou češtinou. Téměř nepoužívá hovorové prvky, protože většina postav patří do bohaté vědecké vrstvy, mluví tedy spisovně. Autor se snaží co nejpřesněji popsat myšlenky a nálady postav. V závěru knížky jsou vloženy dopisy psané kurzívou, doktor Jekyll v nich vysvětluje, co se vlastně stalo.
Kompozice: Kniha je členěna do kapitol. Ze začátku děj plyne pomalu, jsou poůisovány myšlenky postarších mužů. Děje se několik podivných událostí a nikdo neví, co to znamená. V závěru knihy děj nabírá rychlost a akci a vše se vysvětlí až v poslední kapitole.
Můj názor: Ze začátku dost zdlouhavé, ale pak se děj rozjede a vysvětlení je šokující a děsivé. Překvapilo mě, jak se z klidného až suchého vyprávění vyklubal strašidelný a moderní příběh. Autor se pokouší vysvětlit, že v každém člověku se skrývá dobrá i špatná stránka. Ty se vzájemně doplňují, někdy může jedna převládnout. Není však dobré je oddělit úplně – pak to má katastrofální účinky. Asi také varuje před možnostmi vědeckého pokroku.
Inspirace: Dílo bylo několikrát zfilmováno, poprvé v roce 1912. Dodnes se hraje i v divadlech.
