Podzimní ráno – líčení

Proč nejde kopírovat? 💾 Stáhnout materiálVIP členstvíNahlásit chybu/nízkou kvalitu

sloh

 

Jméno práce: Podzimní ráno

Slohový útvar: Líčení

Přidal(a): KíťaCZ

 

 

Podzimní ráno

Slyším kuňkat žáby – to budík mě budí. Probouzím se, ale ještě ležím ve vyhřáté posteli. To je pro mě totiž ten nejlepší pocit z rána. Představuji si, jak pořád ležím v posteli a sním. Po chvilce vstanu z postele celá rozlámána a kouknu se ven z okna. Na něj bubnují kapky vody. Je chmurné počasí – prší. Pouliční lampy svítí. Je stále tma. Působí to dojmem jakoby, byla stále noc a já měla ještě v klidu snít v posteli. Ulice jsou stále téměř prázdné. Jen občas je slyšet klapot něčích bot. Tomuto člověku musí začínat denní povinnosti dříve než mně.

Pořád stále omámená se došoupu do koupelny. Nic a nikoho nevnímám. Rozsvěcím, ale okamžitě zavírám oči. To světlo je nesnesitelné. Chvíli čekám, až si oči zvyknou. Poté provedu svou denní očistnou rutinu, jako je umytí obličeje a zubů. Vracím se do pokoje obléknout, ale jsem nerozhodná. Nevím co si obléct a pomyslím si, jak by bylo jednoduché rozhodování, kdybych nosila uniformu do školy. Nakonec si něco obleču. Otevřu dveře a v tom do mě udeří silný vítr. Překvapuje mě jeho mráz, který s sebou přináší.

Otevírám deštník, protože ještě nepřestalo pršet. Kapky se ozývají každým dopadem na deštník jako lehké ťukání prstů o stůl. Vítr si pohrává s mými vlasy, které různě poletují okolo mého obličeje. Procházím ulicí a všímám si, že lidé už pomalu vylézají ze svých domovů. Mnoho z nich je ospalých tak jako já. Ani z počasí nemůžeme načerpat energii. Všichni jsou omámeni a nikdo si nikoho nevšímá. Každý si jde svou cestou. Auta začínají zaplňovat silnice. Pomalu začíná každodenní život města.

 

Hodnocení: 1 = výborně