Jméno práce: Poslední zvonění
Slohový útvar: Fejeton
Přidal(a): vector
Poslední zvonění
Přišel den, na který čekají všechny děti navštěvující školu. Den, na který se žáci těšili nekonečných deset měsíců. Den, kdy skončí brzké vstávání, neustálé učení, psaní zápisů, testů a úkolů.
Žáci tiše sedí a v duchu odpočítávají každou sekundu. Hypnotizují hodiny, jako by jejich pohled mohl popohnat sekundovou ručičku. V tento den se čas ve škole vleče snad nejdéle. Každá další minuta trvá celou věčnost. Srdce jim hlasitě buší. Myšlenkami jsou kdekoliv, jen ne ve škole. Myslí na klidné a bezstarostné usínání bez výčitek z toho, že se málo připravili na písemku. Na volné dny a všechny párty, které mají v plánu navštívit. Paní učitelka už taky mele z posledního. Neustálé opravování písemek a vykládání látky každý rok pořád dokola by vyčerpalo každého. Možná si právě v tento den vzpomene na to, jak se cítila ona, když ještě byla na opačné straně. Když ještě neseděla za katedrou, ale ve školních lavicích se svými spolužáky. Jak byla natěšená na prázdniny. Přijde mi, jakoby učitelé občas zapomněli na to, že i oni byli někdy studenti. Hlavně když zkouší, dávají přepadové písemky nebo zadávají spoustu úkolů, které žákům předmět ještě více protiví. Copak už zapomněli, jak se cítili v této situaci oni? A nebo si to moc dobře pamatují a chtějí, aby i ostatní zažívali stejná muka jako oni? Paní učitelka volá naše jména, abychom si vyzvedli naše propustky do dalšího roku. S každým dalším jménem jsme blíž a blíž konci.
A konečně zazní ten osvobozující zvuk. Zvuk, který ukončuje naše trápení v tomto školním roce. Poslední zvonění. ,, Přeji vám hezké prázdniny,“ řekne paní učitelka a třídou zazní hlasitý výdech úlevy. Začínají skvělé a všemi milované prázdniny!
Hodnocení: 1 = výborně
