Povídky – Ernest Hemingway – rozbor díla

 

Kniha: Povídky

Autor: Ernest Hemingway

Přidal(a): Ivet

 

 

Ernest Hemingway patří mezi významné spisovatele minulého století. Není přitom jen výraznou spisovatelskou osobností americké, ale rovněž světové literatury. Přestože se narodil v Chicagu, hodně cestoval a například v Paříži pracoval jako reportér. Kromě Evropy však navštívil také Afriku, přičemž cestování a touha po dobrodružství zásadním způsobem ovlivnila jeho tvorbu a literární inspiraci.

 

Nebyla to totiž jen občanská válka ve Španělsku, ale také například doba druhé světové války strávená na Kubě, které se snad nejvíce promítly v jeho tvorbě. Hemingway se sice dožil na tehdejší dobu relativně vysokého věku, nicméně nezemřel přirozenou smrtí a  svůj život ukončil sebevraždou.

 

Ernest Hemingway se proslavil především díky své prozaické tvorbě, avšak například jeho dílo Pátá kolona dokládá i jeho dramatickou tvorbu. Je autorem celé řady světově proslulých románů, které si i v dnešní době nacházejí své příznivce a nadšené čtenáře. K nejznámějším patří Komu zvoní hrana („Nikdy se neptej, komu zvoní hrana. Zvoní Tobě!“, dále Sbohem armádo!, Fiesta a Přes řeku do stínu stromů. Zřejmě nejznámějším dílem Hemingwaye je krátká novela Stařec a moře. Známé jsou ale i spisovatelovy povídky – například Zelené pahorky africké, Muži bez žen, Vítěz nezískává nic či vzpomínková kniha Pohyblivý svátek.

 

Soubor Hemingwayových povídek označených příznačně Povídky obsahuje samotným autorem sestavené krátké příběhy. Povídky poprvé vyšly v roce 1938, a to společně se hrou Pátá kolona, přičemž původní název tedy byl Pátá kolona a prvních devětačtyřicet povídek. Hemingway v nich nechtěl na čtenáře zapůsobit dějem, ale naopak usiloval o duševní zásah, tedy že měly zasáhnout duši čtenáře a poukázat na skutečnosti, které k onomu duševnímu zásahu dali podnět.

 

Hemingwayovy Povídky obsahují celou řadu zajímavých příběhů, které mají svůj vlastní děj, byť o to autor primárně neusiloval.

 

K nejlepším povídkám pak podle mého patřily tyto povídky:

Hlavní město světa

  • Paco pracuje jako číšník v madridském hotelu, kde se často ubytovávají toreadoři. Paco touží stát se jedním z nich, bezmezně je obdivuje a přeje si, aby se naučil toreadorskému umění. Pacův kamarád ovšem Paca upozorňuje, že toreador je velmi nebezpečné povolání. Paco mu nevěří, a proto jeho kamarád připevní dva nože na židli, což má představovat rozzuřeného býka. Při hře na toreadory pak jeden z nožů Paca zasáhne a Paco umírá.

Rváč

  • Je povídkou, která naopak děj příliš nemá. Nicka zbil řidič nákladního auta. Následně Nick potkal neznámého muže, který o sobě tvrdil, že je blázen. Blázen se najednou na Nicka naštve a chce ho zbít. Přichází ovšem černoch, který Nicka zachrání, neboť blázna udeří do hlavy. Nick je vděčný a černoch mu povídá, že onen  blázen si v minulosti vzal ženu, o níž si všichni v okolí mysleli, že je jeho sestra. Když ho nakonec žena opustila, zbláznil se z toho.

Můj táta

  • Poněkud zvláštní je povídka Můj táta, která zachycuje život otce, o němž vypráví jeho syn. Synův otec hodně sportoval, byl žokejem a dodržoval zdravou životosprávu. Nejprve žil v Miláně, avšak později se přestěhoval do Paříže. Když přestal synův otec závodit jako žokej, začal přibírat na váze, a proto si koupil nového koně – Gilforda. Znovu začal závodit a opět zhubl. Při jednom z dostihů ovšem spadl z koně a zabil se. Koně Gilforda museli nakonec zastřelit, neboť měl poraněné jedno z kopyt.

Kanár pro jednu slečnu

  • Americká madam cestuje vlakem a veze kanárka pro svou dceru. Jednotlivým cestujícím vypráví o své dceři, která se v minulosti zamilovala do tajuplného Švýcara, avšak matka jí přinutila na něho zapomenout. Tato povídka je podle mého názoru nejméně zajímavá, nicméně skvělý jazyk a styl vyprávění kompenzují nedostatek děje.





Další podobné materiály na webu: