Kniha: Povídky malostranské
Autor ukázky: Jan Neruda
Přidal(a): Chudy
Úryvek:
„Neříkali mu vždycky tak, až po jisté příhodě, ale ta byla tak divná, že přišla i do novin. Vlastně se jmenoval pan Heribert a křestním jménem svým nějak zcela neobyčejně, jenže už nevím jak. Pan Heribert byl lékařem, totiž abych pravdu mluvil, on byl skutečně promován na doktora medicinae (2), ale neléčil pranikoho a pranic. Sám by se byl musil přiznat, že od doby, kdy co student navštěvoval kliniky, neměl ani jediného nemocného pod rukama. A byl by se snad i ochotně k tomu přiznal, jen kdyby byl vůbec s někým mluvil. Ale byl to člověk prazvláštní. Doktor Heribert byl synem doktora Heriberta, velmi oblíbeného to druhdy (1) lékaře malostranského.“
——- ——- ——-
„Jediný, kdo těžce nesl smrt páně radovu (3) a hluboce nepříjemného dojmu nijak se zbavit nemohl (3), byl sládek pan Kejřík, posud mládenec, a jak již praveno, nejlepší a nejdůvěrnější
nebožtíkův přítel. Bylať (1) mu mladá vdova již včera zřejmě vyjádřila své očekávání, že se jí teď patřičně odmění za to, že mu už za živobytí svého manžela byla – tak věrna. Když k němu soused Ostrohradský po prvé (1) dnes pronesl své: „Přec (1) měl dobré jádro (5)!“, odvětil pan Kejřík smutně: „Ba neměl, sic (1) by byl vydržel dýl (4).“ A pak Ostrohradskému více už ani neodpovídal.“
Charakteristika textu:
- spisovná ČJ, delší věty a souvětí
Jazykové prostředky (legenda – označeno v textu)
- (1) knižní výrazy
- (2) cizí výrazy
- (3) inverze (zastaralé skloňování, slovosled)
- (4) obecná čj
- (5) metafory
