Příběh, který se neměl nikdy odehrát – vypravování

Proč nejde kopírovat? 💾 Stáhnout materiálVIP členstvíNahlásit chybu/nízkou kvalitu

sloh

 

Jméno práce: Příběh, který se neměl nikdy odehrát

Slohový útvar: Vypravování

Přidal(a): Chytilová

 

OSNOVA

  • ÚVOD
    • 1. Seznámení
  • STAŤ
    • 2. Můj život
    • 3. Začátek hry
    • 4. Osudný úkol
  • ZÁVĚR
    • 5. Moje pocity a zkušenost

 

Příběh, který se neměl nikdy odehrát

Veronika seděla před počítačem. Už dvě hodiny. Stále nevěřícně hleděla na monitor, na kterém se odvíjel příběh, jehož byla hlavní hrdinkou. Nedobrovolnou.

Kdo mohl tehdy tušit, že ji jeden z jejích kamarádů nahrává? Kdo mohl tušit, že video umístí na sociální síť? A kdo mohl tušit, že ho tolik lidí bude sdílet? Co bude dál? Kdy to všechno skončí? A skončí to někdy?

Tak takové otázky jsem měla přesně před rokem v tento den. Sedím na židli v mém pokoji a před sebou mám notebook, má pochmurnou barvu jako ten osudný den, o kterém vám teď řeknu.

Bylo 10. srpna a já jsem za sebou měla úspěšnou maturitu a byla jsem přijata na vysokou školu v Olomouci, konkrétně obor Fyzioterapie. Byla jsem šťastná. To čeho jsem se obávala, jsem zvládla!

A večer mě čekala Pavlínina party. Na party jsem dorazila zároveň s mým kámošem Radkem. Prohodili jsme jen pár slov a už zvoním, po pár sekundách se otevírají dveře, jdeme dovnitř. Typická party, hodně kamarádů a pak kolečko těch nejlepších přátel.

Sedla jsem si vedle Radka a Pavlíny. Dál tam byl Petr, šéf naší pětičlenné party, a modelka Markéta. „Tak co si zahrajeme?“ namítl Petr v podnapilém stavu. Nebyl, ale jediný. „Dobře, co třeba flašku?“ řekl Radek. Nikdo nebyl proti, tak se toho Petr chopil. Flaška je uprostřed a roztočila se, točí se a padlo to na mě. Petr mi dává úkol, a jelikož alkohol nechybí, začíná to gradovat hned od začátku. „Verunko mám pro tebe spešl úkol. Triko dolů!“ Spustí se lavina povzbuzování. „Pojď Verčo!“ Ač nerada jsou to moji kámoši. „Fajn, triko je dole. Jedem dál.“ A jak jinak to po pár dalších úkolech mohlo, dopadlo, než parta kámošů jen ve spodním prádle.

Osudový úkol. Pavlína se zákeřně usmívá. „Tvým úkolem je vzít Radka za ruku, pěkně si tady s ním stoupnout doprostřed, ať všichni vidíme a políbit ho.“ Ano s alkoholem v krvi se to dá, ale popravdě se mi Radek líbil, což mě drželo zpátky. Stála jsem v kruhu vedle něj, najednou Radek prohlásil: „Takže?“ Bylo ticho. Radek mě najednou popadl za pas a přitáhl si mě co nejblíž k sobě a začal mě líbat. Ani jeden z nás se nedokázal odtrhnout. Markéta využila momentu a celé to nahrála. „Už stačí vy hrdličky!“ vyhrkla Pavlína. Odtáhla jsem se od Radka. Potom jsme si všichni už jen povídali a odebrali se domů.

Spalo se mi vážně skvěle do té doby, než mě probudí telefonát od Radka. Těžce otevírám oči. „Co je?“ říkám rozespale. „Viděla jsi to video?“ Poslouchám dál. „Pošlu ti odkaz, koukni se a zítra to probereme.“ a pak se rozloučil. Zamračila jsem se na světlo z telefonu a šla spát. Je sobota ráno. Jdu za Radkem se slzami v očích. „Co s tím budeme dělat? To byla určitě Markéta.“ Všichni jsme ji dobře znali, dokumentovala snad každý okamžik. Byla to ona.

Na ten okamžik, kdy jsem viděla několik stovek komentářů pod tímto videem a tolik sdílení nezapomenu už nikdy. Dostalo mě to. Kdybych tenkrát neměla Radka, který mě povzbuzoval, tak bych to sama nezvládla. Proto vám z vlastní zkušenosti říkám, vybírejte si pečlivě své přátele a hlavně pozor na sociální sítě. Nezdá se to, ale mnohdy nějaká situace udělá za života peklo. Markétě jsem nakonec odpustila, i když se nám nikdy neomluvila.

 

Hodnocení: 2 = chvalitebně