Jméno: Přímá řeč
Zařazení: Gramatika a pravopis
Přidal(a): Kristýna Hodonská, Káťa M.
O co se jedná?
- Jedná se o literární figuru, která nám naznačuje, co v dílech kdo říká nebo co si myslí (doslova interpretuje). Poznat z ní můžeme i tón, v jakém je přímá řeč napsána.
- Většinou se jedná o zápis dialogů a monologů.
Základní pravidla
- Vždy je ohraničena uvozovkami („“), které začínají dole (mají tvar čísla 9) a končí nahoře (podobou čísla 6)
- Jedná o samostatnou větu, proto musí vždy začínat velkým písmenem
- Může být uvedena uvozovací větou, která nám přibližuje, kdo mluví a má informační charakter
Vztah přímé řeči a uvozovací věty:
- Uvozovací věta za přímou řečí
- příklad: „Jak se máš?“ zeptala se.
- v tomto případě píšeme malé písmeno na začátku uvozovací věty
- pokud přímá řeč nekončí vykřičníkem ani otazníkem a navazuje na ni uvozovací věta, na konci přímé řeči píšeme čárku: „Dlouho mlčela,“ řekla mi Klára.
- Uvozovací věta před přímou řečí
- Dědeček mě poprosil: „Barunko, podej mi brýle.“
- v tomto případě na konci uvozovací věty píšeme dvojtečku a následuje přímá řeč v uvozovkách
- Přímá řeč rozdělená uvozovací větou
- „Jak se to vezme“, řekl zamyšleně Jirka, „možná to tak bude lepší.“
- uvozovací větu od přímé řeči oddělíme čárkami a obě části přímé řeči musí být uvedeny uvozovkami
Druhy přímé řeči:
- Přímá řeč vlastní
- přímá řeč, která je uvedena/rozdělena/zakončena uvozovací větou
- Nevlastní přímá řeč
- Lenka odešla, pojď, půjdeme sami.
- umělecká forma (nejčastěji se používá v uměleckých textech)
- nejednoznačnost řeči vypravěče a řeči postav
Příklady správného zápisu přímé řeči:
- „Mám radost,“ řekl mi. (Přímá řeč je v uvozovkách, po ukončení čárkou se píše malé písmeno.
- Řekl mi: „Mám radost.“ (Nejprve dvojtečka, poté uvozovky a ukončení věty).
- Řekl mi: „Mám radost!“ (Píšeme první vykřičník, až poté ukončujeme uvozovky, stejné pravidlo platí i pro ukončení otazníkem).
- „Mám radost,“ řekl mi „foťák vypadá skvěle!“ (První uvozená věta končí čárkou, za kterou vložíme uvozovací větu řekl mi a pokračujeme novými uvozovkami končící vykřičníkem).
- „Mám radost,“ vykřikl a dodal „Můžu si fotit cokoliv chci?“ (Není zde možno do druhé věty použít malé písmeno, jelikož se jedná o odlišný význam věty).
- Při rozloučení na mě ještě vesele zavolal: „Mám takovou radost, že snad ani neusnu!“ A vydal se radostnou chůzí domů. „Jsem tak šťastný,“ prozpěvoval si. (Jedná se o značený vnitřní monolog).
Alternativy přímé řeči:
- Polopřímá řeč
- Ano, takhle by to šlo, pomyslela si poté, co ustlala postel.
- přechod mezi vlastní přímou řečí a nepřímou řečí
- používá se zejména v literatuře, slouží k oživení textu
- vyjadřuje vnitřní monolog postav
- osoba mluvčího promlouvá ve 3. osobě
- nepoužívají se uvozovky
- Nepřímá řeč
- Vyjadřuje, co řekl někdo jiný, bez toho aniž bychom použili citaci
- Lenka řekla, že se prý nemusíme bát.
