Téma práce: První den na střední škole
Slohový útvar: Reportáž
Přidal(a): libazhe
Dnes je 2. září a naše reportáž začíná na autobusové zastávce, kde se potkávám se svou staronovou spolužačkou Lucií. Obloha je zatažená a fouká studený vítr, z kterého až naskakuje husina. Po cestě do Kutné Hory diskutujeme o tom, jak bude pasování probíhat.
Z autobusového nádraží nás čeká k nové škole skoro dvou kilometrová cesta, kterou budeme od dnešního dne absolvovat každý všední den tam a zpátky. Jdeme pomalu a já obdivuji krásné stavby, které míjíme. Když už jsme asi 5 minut od školy, kochám se krásným výhledem u chrámu sv. Barbory a zaslechnu vedle sebe: „Počkej, tohle si musím vyfotit.“ „Myslíš, Lucko, že se nám tento výhled někdy omrzí?“ odpovím.
Před školou smrdí výfukové plyny ze zácpy aut, které sem sváží pro mě naprosto neznámé tváře. Vcházíme do vestibulu školy, kde narážíme na hloučky stejně zmatených lidí, jako jsme my. Starší student převlečený v kostýmu nás pošle temnou chodbou do studovny, kde si sedám do pohodlného křesla. Panuje zde nervózní atmosféra. Dávám se do řeči s některými lidmi v místnosti. Všichni jsou slavnostně oblečení a vypadají mile.
Přichází mezi nás učitelka, která spustí: „Dobrý den, vítám vás na Gymnáziu Jiřího Ortena. Jmenuji se Martina Suková a jsem vaše třídní učitelka.“ Vyvádí nás zpátky na chodbu, kterou jsme sem přišli. Seřazuje nás po dvojicích podle abecedy za jinou třídou a my už jen čekáme, až se naše třída dostane na řadu. Tématem letošního pasování je „Star Dance, když GJO tančí.“ Z krátké nervózní konverzace, kterou jsem vedl s Ellou stojící vedle mě, vyplynulo, že nechceme nastoupit před celou školu s písní Macarena, která hraje v popředí, protože ji ani jeden neumíme. Čím blíže jsme podiu, tím větší nervozita na mě začala doléhat. A jsme na řadě.
Vcházíme na podium v rozlehlé místnosti plné studentů a učitelů. Oslepuje nás ostré bílé světlo z reflektorů a z reproduktorů se začne ozývat tolik nechtěná Macarena. Snažím se opakovat taneční kreace po starších studentech, kteří jsou s námi na podiu, ale příliš mi to nejde. Tato chvíle se pro mě stává stejně nezapomenutelným zážitkem jako pro celé publikum. Když konečně hudba přestane hrát, můžeme se odebrat pod podium za svými novými spolužáky. Zde již panuje uvolněná atmosféra a užíváme si taneční vystoupení ostatních spolužáků. Na závěr nám ředitel školy popřeje hodně štěstí do nového školního roku a ohlásí ředitelská volna, která vyvolají hlasitý potlesk z řad studentů.
Po skončení pasování předáváme naší třídní učitelce vysvědčení z devátého ročníku a odcházíme plní dojmů z prvního dne v nové škole do deště. Tímto dnem začíná nová etapa našich životů a jsem si jistý, že zažijeme spoustu legrace a dalších zážitků v novém kolektivu.
Hodnocení: 1 = výborně
