Jméno: Publius Ovidius Naso
Zařazení: Spisovatelé
Přidal(a): Caterine
PUBLIUS OVIDIUS NASO (43 př. n. l. – 17. / 18. stol. n. l.)
Publius Ovidius Naso byl římský básník, spisovatel a mytograf, díky svému stylu velice populární autor již ve své době. Je řazen k nejnadanějším autorům světové literatury.
ŽIVOT
Publius Ovidius Naso se narodil v Sulmoně, pocházel z bohatého rodu, který patřil k jezdeckému stavu. V mladém věku byl poslán do Říma, aby tam studoval právo a rétoriku, jak si přál jeho otec. Již tehdy se začal projevovat spíše jako básník. Po ukončení studie odjel do Řecka, po návratu pracoval na úřadě, velice brzy se ale vzdal veřejné práce a věnoval se pouze literatuře.
Oženil se s ženou, která byla příbuzná prvního císaře římské říše Augusta, ten ale toku 8 vydal rozkaz, aby Ovidius opustil Řím a usídlil se v Rumunsku. To nesl velice těžce a prosil
o udělení milosti a návratu zpět nebo poslání do příznivějšího místa. Prosil o to ne jen v dopisech, ale také ve svých básních. Prosby však nebyly vyslyšeny a nebylo mu dokonce splněno ani přání, aby byl pohřben v Římě.
Dodnes nikdo neví, proč byl do vyhnanství poslán. Uvažuje se o možnosti, že se jednalo o skandál, který v tu dobu vypukl kolem Augustovy vnučky Julie. Jisté je jen to, že se nejednalo o politický čin, ale že situace měla souvislost s Augustovou rodinou. Udává se, že svými knihami Ars Amatoria narušil výchovu mládeže. To mohla být záminka, ale ne důvod, protože knihy byly v té době vydány již 7 let.
Až do smrti úpěnlivě toužil po přátelích a své rodině v Římě. Svůj stesk a žal ukázal v prosebných listech a básnických Žalozpěvech. To vše bylo marné, do Říma se už nikdy nepodíval.
Ve svých posledních verších píše, že jeho dílo nezničí ani oheň a meč, ani hněv Jovišův. Ujišťuje čtenáře, že jeho jméno bude nesmrtelné a že jeho básně budou číst všechny následující generace.
DÍLO
Jeho poezie byla naplněna neobyčejnou svěžestí a fantazií. Jeho styl se vyznačoval lehkostí a plynulostí, a odkrýval neobyčejné nadání. Jeho texty byly velmi čtivé, proto dosáhl velké popularity již za svého života. Zjemnil a vylepšil daktylský styl hexametr a pentametr.
MÉDEA – jedna z jeho prvotin, tragická báseň, která se nedochovala
HEROIDES – Listy Heroin, fiktivní dopisy, které píší žen herojské doby svým manželům
a milencům, a dvojice dopisů mezi mužem a ženou, kromě básnířky Sapfó jsou všechny dopisující si postavy mytologické
AMORUM LIBRI – pět knih, 49 erotických elegií, které popisují Ovidiův milostný život s Corrinou, o které se ale nic neví
ARS AMATORIA – Umění milovat, tři knihy, ve kterých dává rady mládeži, jak získat a udržet lásku, vrchol jeho erotické poezie
METAMORPHOSES – Proměny, jeho hlavní dílo, které čerpá z řeckých a římských bájí
a pověstí, skládá se z patnácti knih, epická báseň psaná v hexametrech, mýty popisující různé proměny podoby, dílo začíná na začátku světa a končí proměnou Caesara v kometu
FASTI – Kalendář, šest knih v elegickém distichu, probírá římské svátky a popisuje obřady s nimi spojené, vysvětluje jejich původ a říká, jaké pověsti se k nim vážou, popsal 6 měsíců, po té byl poslán do vyhnanství a dílo nedokončil
TRISTIA – Žalozpěvy, psáno ve vyhnanství, celkem pět knih, ve kterých popisuje svůj stesk
a žal, a prosí o změnu
EPISTUALE EX PONTO – psáno ve vyhnanství, celkem čtyři knihy, mají podobný obsah jako Tristia, zoufalá touha po tom vrátit se do Říma ke své rodině
ZAJÍMAVOSTI
- po jeho odchodu do vyhnanství byly jeho knihy staženy z knihoven po celé říši, pořád ale zůstaly v divadlech a řečníci je předčítali lidu
