Publius Ovidius Naso (43 př. n. l. – 17 n. l.) byl římský básník, spisovatel a mytograf, který se díky svému nezaměnitelnému stylu stal velice populárním autorem již ve své době. Je řazen k nejnadanějším autorům světové literatury a k hlavním představitelům zlatého věku římské poezie.
Život
- Narodil se ve městě Sulmona do bohatého rodu, který patřil k privilegovanému jezdeckému stavu.
- V mladém věku byl poslán do Říma, aby tam podle přání svého otce studoval právo a rétoriku.
- Již během studií se začal projevovat spíše jako básník a po návratu ze studijní cesty po Řecku se brzy vzdal veřejné úřednické práce, aby se mohl věnovat výhradně literaturě.
- Oženil se s ženou, která byla příbuznou prvního římského císaře Augusta.
- V roce 8 n. l. vydal císař Augustus nečekaný rozkaz, aby Ovidius opustil Řím a odešel do vyhnanství do města Tomis (na území dnešního Rumunska).
- Vyhnanství nesl velice těžce, v dopisech i básních neustále prosil o udělení milosti, návrat zpět nebo alespoň o přesun na příznivější místo.
- Jeho prosby nebyly nikdy vyslyšeny a nebylo mu splněno ani poslední přání, aby byl po smrti pohřben v milovaném Římě.
- Důvod jeho vyhnanství dodnes není zcela objasněn; spekuluje se o skandálu kolem Augustovy vnučky Julie nebo o tom, že jeho knihy Umění milovat narušily výchovu mládeže, což však mohla být jen záminka, jelikož dílo vyšlo již 7 let před jeho vyhoštěním.
- Až do své smrti úpěnlivě toužil po přátelích a rodině, svůj stesk a žal přetavil do prosebných listů a básnických Žalozpěvů.
- Ve svých posledních verších vyjádřil přesvědčení, že jeho dílo nezničí oheň, meč ani hněv bohů a že jeho jméno zůstane nesmrtelné pro všechny následující generace.
Styl a inspirace
- Jeho poezie byla naplněna neobyčejnou svěžestí, fantazií a hravostí.
- Styl se vyznačoval lehkostí a plynulostí, čímž odkrýval jeho neobyčejné literární nadání.
- Texty byly velmi čtivé a přístupné, což mu zajistilo obrovskou popularitu již za jeho života.
- Významně zjemnil a vylepšil tradiční antická metra, především daktylský hexametr a elegické distichon (spojení hexametru a pentametru).
- Často čerpal z řecké a římské mytologie, kterou dokázal podat poutavým a psychologicky propracovaným způsobem.
Dílo
Milostná a erotická poezie
- Amores / Lásky (16 př. n. l.) – Pět knih obsahujících 49 erotických elegií, které popisují Ovidiův milostný život s fiktivní dívkou Corinnou, o které se historicky nic neví.
- Heroides / Listy heroin (15 př. n. l.) – Fiktivní dopisy, které píší ženy herojské doby svým manželům a milencům. Obsahuje i dvojice dopisů mezi mužem a ženou. Kromě básnířky Sapfó jsou všechny dopisující si postavy mytologické.
- Ars Amatoria / Umění milovat (2 n. l.) – Tři knihy představující absolutní vrchol jeho erotické poezie. Dává v nich rady mládeži, jak získat a udržet si lásku.
Mytologická a epická tvorba
- Metamorphoses / Proměny (8 n. l.) – Jeho hlavní dílo čerpající z řeckých a římských bájí a pověstí. Skládá se z patnácti knih a je psáno v hexametrech. Popisuje mýty o různých proměnách podoby, začíná stvořením světa a končí proměnou Caesara v kometu.
- Fasti / Kalendář (8 n. l.) – Šest knih psaných v elegickém distichu. Probírá římské svátky, popisuje s nimi spojené obřady, vysvětluje jejich původ a říká, jaké pověsti se k nim vážou. Popsal pouze prvních 6 měsíců, poté byl poslán do vyhnanství a dílo nedokončil.
- Médea (neznámý rok) – Jedna z jeho prvotin, tragická báseň, která se bohužel do dnešních dnů nedochovala.
Poezie z vyhnanství
- Tristia / Žalozpěvy (12 n. l.) – Celkem pět knih psaných ve vyhnanství, ve kterých popisuje svůj stesk, žal a prosí o změnu svého údělu.
- Epistulae ex Ponto / Listy od Pontu (16 n. l.) – Čtyři knihy psané ve vyhnanství, které mají podobný obsah jako Tristia. Vyjadřují zoufalou touhu po návratu do Říma k rodině.
Zajímavosti ze života a díla
- Po jeho nuceném odchodu do vyhnanství byly jeho knihy na příkaz císaře staženy z veřejných knihoven po celé římské říši.
- I přes tento přísný zákaz jeho díla nezmizela – nadále zůstala populární v divadlech, kde je řečníci a herci předčítali prostému lidu.
- Ovidius si byl vědom své velikosti a v závěru Proměn prorokoval svou vlastní literární nesmrtelnost, což se do puntíku vyplnilo.
Související autoři
Zlatý věk římské literatury
Publius Vergilius Maro
- Autor slavného eposu Aeneis, patřil k nejvýznamnějším římským básníkům Augustovy doby.
- Jeho tvorba představuje klasický vrchol římské epiky.
Quintus Horatius Flaccus
- Významný římský lyrik a satirik, současník Ovidia a Vergilia.
- Proslavil se svými Ódami a Listy, které definovaly římskou lyriku.
Gaius Valerius Catullus
- Představitel neóteriků, který Ovidia výrazně ovlivnil svou milostnou poezií.
- Známý svými vášnivými básněmi věnovanými milence Lesbii.
Citáty
Závěr Proměn
A tak už dokončil jsem dílo, jež nezničí ani hněv Jovišův, ani oheň, ani meč, ani hlodající čas.
Mé jméno bude nesmrtelné a mé básně budou číst všechny následující generace.
Časté otázky k autorovi
Proč byl Ovidius poslán do vyhnanství?
Přesný důvod není znám. Sám Ovidius uvádí, že šlo o ‚báseň a omyl‘ (carmen et error). Básní bylo pravděpodobně Umění milovat, omylem mohl být nějaký dvorský skandál spojený s Augustovou vnučkou Julií.
Vrátil se někdy Ovidius z vyhnanství zpět do Říma?
Ne, i přes jeho neustálé prosby v dopisech a básních mu císař Augustus ani jeho nástupce Tiberius návrat nikdy nepovolili. Zemřel ve vyhnanství ve městě Tomis.
Jaké je nejvýznamnější Ovidiovo dílo?
Za jeho mistrovské dílo jsou považovány Proměny (Metamorphoses), rozsáhlá epická báseň o patnácti knihách, která zpracovává přes 250 řeckých a římských mýtů.
