Jméno: Román o bloudovi
Zařazení: Literární pojem
Přidal(a): David Hampl
Román o bloudovi je jedním z typů románů, které se zabývají osobností člověka, na rozdíl od iniciačního románu či románu ztráty iluzí, ale člověk v tomto typu románu vlastně neprochází žádným vývojem, pouze bloumá světem a stav jeho mysli zůstává nezměněn.
Základní znaky románu o bloudovi
Slovem bloud se v literární teorii označuje typ člověka, který je neinformovaný o skutečném stavu věcí a ve své podstatě je tak naivní. Většinou takovýto člověk přichází buď jakoby z jiné doby, či nějakého vzdáleného místa a stává se svědkem nových událostí. Tyto události ale většinou nechápe či si je interpretuje svým vlastním způsobem a takto bloumá reálným světem kolem sebe, svým okolím většinou nepochopen. Existují typy románů, ve kterých je takovýto bloud v závěru díla ze své naivity „vyléčen“, ale toto vyléčení pro něj často má tragické důsledky.
Významné romány o bloudovi a jejich autoři
Jedním ze známých románů o bloudovi, ve kterém bloud jakoby přichází z jiné doby, je dílo Miguela Cervantese y Saavedry Důmyslný rytíř Don Quijote de la Mancha, který vlastně představuje dobu rytířů, která ale ve skutečnosti již neexistuje. Základní dějovou linií románu je vyprávění o příhodách a nehodách hlavního hrdiny, který se ve své pomatenosti z četby rytířských románů vydává vstříc svému dobrodružnému osudu v přesvědčení, že musí zachránit svět, spasit společnost a získat srdce vyvolené dívky Dulciney. Na cestě Don Quijote s jeho sluhou Sancho Panzou zažívají různá dobrodružství, která se však od Quijotových představ výrazně liší, a jeho okolí tak poznává, že jeho mysl není zdravá, na vině je jeho bujná fantazie pomatená četbou románů. Když se pak vrátí zpět domů ze svých výprav a uvědomí si, že se mu rozum navrátil, umírá. Když se totiž „probudil“ ze své pomatenosti, uvědomil si, že jeho skutky byly marné, a žalem zemřel.
Příkladem dalšího románu o bloudovi, ve kterém bloud neboli kníže Myškin, přichází z jiného prostředí, je román Idiot Fjodora Michajloviče Dostojevského. Kníže Myškin trpí epilepsií a vrací se do Petrohradu po dlouhém léčení ve Švýcarsku, jeho okolí zpočátku jeho chování nechápe a označuje ho za „idiota“. Díky své milé a dobrácké povaze se ale Myškin brzy stává pro své okolí velmi důležitým, jeho psychický stav se ale životem v nemorální společnosti zhoršuje.
