Sedmiletá válka v Evropě – čtenářský deník (výpisky)

 

Kniha: Sedmiletá válka v Evropě

Autor: František Stellner

Přidal(a): Artem Cherednychenko

 

Rozbor díla: Sedmiletá válka v Evropě

Dílo „Sedmiletá válka v Evropě“ od českého historika Františka Stellnera je odbornou historickou monografií, která se řadí do literatury faktu. Nejedná se o beletristické dílo, ale o podrobnou analýzu jednoho z nejvýznamnějších vojenských konfliktů 18. století. Autor, specialista na dějiny raného novověku a mezinárodních vztahů, přistupuje k tématu s vědeckou precizností.

Literární druh a žánr

• Literární druh: Epika (v kontextu literatury faktu)
• Žánr: Naučná literatura, historická monografie

 
Kompozice a jazyk

Kniha je strukturována chronologicky a tematicky. Je rozdělena do osmi hlavních kapitol, které sledují události od diplomatických příprav přes jednotlivé fáze války až po uzavření mírových smluv. Každá kapitola je dále členěna na menší podkapitoly, což usnadňuje orientaci v komplexním tématu. Jazyk díla je věcný, odborný a přesný, jak je pro historickou práci typické. Autor se vyhýbá beletristickým prvkům a soustředí se na faktografický popis a analýzu událostí, strategií a diplomatických jednání.

Hlavní myšlenka

Hlavní myšlenkou díla je poskytnout komplexní a detailní obraz sedmileté války v jejím evropském kontextu. Stellner se zaměřuje nejen na vojenské operace, ale také na diplomatické pozadí, politické motivace jednotlivých aktérů a dlouhodobé důsledky konfliktu. Cílem je ukázat, jak tato válka přetvořila mocenskou mapu Evropy, potvrdila vzestup Pruska jako nové velmoci a zároveň odhalila slabiny starých monarchií, jako byla Francie a Rakousko.

Bibliografické údaje: Praha, Libri, 2000
 

I. VELMOCI A MOCNOSTI

• Věk rozumu a osvěty

Sedmiletá válka se odehrávala v období známém jako Věk rozumu a osvěty, kde byly myšlenky osvícenství rozšířený v Evropě. Válka měla dalekosáhlé důsledky na evropskou politiku a mocenské struktury.

• Válečné umění

Sedmiletá válka byla poznamenána novými strategiemi a taktikami, včetně lepší organizace armád, logistiky a modernějších vojenských technologií.

• Británie a Hannoversko

Británie hrála klíčovou roli ve válce a měla široké impérium, včetně kolonií v Severní Americe, Asii a Africe. Hannoverský král, Jiří II., byl také britským králem, což přineslo Hannoversko do spojenectví s Británií.

• Francie

Francie byla jednou z hlavních účastníků sedmileté války a měla silnou vojenskou tradici. Francouzský král Ludvík XV. se snažil rozšířit francouzské impérium v Severní Americe a Indie.

• Rakousko

Rakousko bylo další důležitou silou, s cílem posílit své postavení ve střední Evropě. Marie Terezie byla panovnice Rakouska a vedla diplomatické snahy o získání podpory proti Prusku.

• Římsko-německá říše a Polsko

Římsko-německá říše byla rozdrobená a nejednotná, ale některé státy se zúčastnily války na straně Rakouska. Polsko bylo v té době rozděleno a bylo vystaveno vnějším tlakům.

• Prusko

Pruský král Fridrich II., známý jako Fridrich Veliký, hrál klíčovou roli v konfliktu. Prusko bojovalo o udržení svého postavení v Evropě a proti koalici proti němu.

• Rusko

Ruská carevna Alžběta Petrovna a později carevna Kateřina II. vedly Rusko do války s cílem rozšířit svou moc východním směrem.
 

II. DIPLOMATICKÁ REVOLUCE

• Krize v koloniích

Sedmiletá válka zahrnovala i konflikty v koloniích, zejména v Severní Americe (tzv. Francouzsko-indiánská válka).

• Kounic

Václav Antonín Kounic byl český šlechtic, diplomat a státník ve službách habsburské monarchie. Jako státní kancléř Marie Terezie byl hlavním strůjcem tzv. diplomatické revoluce. Jeho cílem nebylo udržet spojenectví s Pruskem, ale naopak vytvořit silnou protipruskou koalici, což se mu podařilo spojením tradičních rivalů – Rakouska a Francie. Jeho diplomatické úsilí zásadně změnilo evropské aliance před válkou a bylo namířeno přímo proti pruskému králi Fridrichu II.

• Britové zostřují napětí

Británie se snažila posílit svou globální dominanci a v Evropě se angažovala v boji proti Francii a jejím spojencům.

• Na petrohradském dvoře

Ruská politika byla důležitým faktorem, zejména pod vedením carevny Alžběty Petrovny.

• Schůzka v Babiole

Tato schůzka zahrnovala významné evropské mocnosti a sloužila k diskuzi o diplomacii a možných spojenectvích.

• Britsko-ruská subsidiární smlouva

Vzájemná dohoda mezi Británií a Ruskem sloužila k posílení jejich spojenectví v rámci sedmileté války.

• Westminsterská konvence

Tato dohoda mezi Británií a Pruskem měla za cíl koordinovat své vojenské akce v boji proti francouzsko-rakouské koalici.

• Konec starého systému

Sedmiletá válka a následné diplomatické aktivity představovaly konec starých mocenských struktur v Evropě.

• „Nová“ Bestuževova politika

Bestužev, ruský diplomat, inicioval politiku, která měla posílit ruský vliv v evropských záležitostech.

• Válka v zámoří

Sedmiletá válka měla značný vliv na koloniální konflikty, zejména v Severní Americe a Indii.

• Pruský úder

(1756) Pruský král Fridrich II. provedl úspěšný vojenský tah, kterým získal výhody na bojišti.
 

III. PRVNÍ BOJE A DOTVOŘENÍ KOALICÍ (1756)

• Saská operace

Fridrich II. Pruský provedl invazi do Saska, což bylo jedním z prvních vojenských akcí sedmileté války.

• Bitva u Lovosic

Klíčová bitva v průběhu Saské operace, kde se pruská armáda střetla s rakouským vojskem. Ačkoliv bitva skončila taktickou remízou, strategicky byla pruským úspěchem, protože Rakušanům zabránila v pomoci obleženým Sasům v Pirně.

• Tabor u Pirny

Další klíčová bitva v rámci saské operace, která přispěla k pruskému úspěchu v počáteční fázi války.

• Reakce na válku ve střední Evropě

Po prvních vojenských akcích začaly další evropské mocnosti reagovat na situaci ve střední Evropě. Diplomaté evropských mocností pracovali na formování spojenectví a koordinaci vojenských operací proti Prusku.

• Říše proti agresorovi

Několik evropských mocností se spojilo proti Prusku, které bylo vnímáno jako agresor v konfliktu.

• Ruští maršálové:

Ruská vojska, pod vedením generálů Apraksina a Buturlina, se zapojila do konfliktu na straně koalice.

• Přípravy na válku

Mnoho evropských mocností začalo intenzivně připravovat své armády na válečné operace.

• Švédové opět v sedlech

Švédsko, které bylo v minulosti významnou evropskou mocností, začalo znovu zvyšovat svůj vojenský význam.

• Druhá Versailleská smlouva

Tato smlouva, podepsaná 1. května 1757, byla ofenzivní aliancí mezi Francií a Rakouskem namířenou proti Prusku. Francie se zavázala k aktivní vojenské a finanční podpoře Rakouska v boji o Slezsko.
 

IV. NEJVĚTŠÍ BITVY (1757)

• Tažení v Čechách

Bitva u Prahy (6. května 1757): Klíčová bitva tažení v Čechách, kde pruský král Fridrich II. dosáhl Pyrrhova vítězství nad rakouskými silami pod velením Karla Alexandra Lotrinského. Přestože Prusové zvítězili, utrpěli těžké ztráty a rakouská armáda se stáhla do Prahy, kterou Prusové následně oblehli.

• Daunův triumf u Kolína

Bitva u Kolína (18. června 1757)

Rakouský generál Daun dosáhl vítězství nad pruskými silami, což mělo za následek ztrátu strategické pozice Pruska v Čechách.

• Neslavný pruský ústup

Po porážce u Kolína se Prusové stáhli a upadli do strategických obtíží.

• První boje na vestfálské frontě

Bitva u Hastenbecku (26. července 1757) Francouzsko-imperiální vojsko porazilo britské síly pod velením vévody z Cumberlandu, což vedlo k francouzské kontrole nad severním Německem.

W. Pitt a příměří z Kloster Zevenu (8. září 1757) Příměří bylo uzavřeno velitelem hannoverské armády, vévodou z Cumberlandu, s Francouzi, a to proti vůli britského státníka Williama Pitta a britské vlády, která ho později odmítla ratifikovat.

• Rusové pochodují na západ – V této fázi války se Prusové ocitli na ústupu před spojenými silami Rakouska, Ruska a Francie.
• Boje ve Slezsku, Sasku a Pomořansku

Bitva u Rossbachu (5. listopadu 1757) Klíčová bitva, ve které pruský král Fridrich II. dosáhl drtivého vítězství nad spojenými silami francouzské a říšské armády. Rakouské jednotky se této bitvy neúčastnily.

• Pruské neúspěchy ve Slezsku

Prusko čelilo neúspěchům ve Slezsku, kde byla několik měst, dobyto rakouskými a ruskými jednotkami.

• Bitva u Leuthenu (5. prosince 1757)

Další vítězství Fridricha II. nad rakouskými silami, což dočasně obrátilo vývoj války ve prospěch Pruska.

• Obrat ve prospěch Pruska

Vítězství v bitvě u Leuthenu umožnilo Prusků udržet Slezsko a znovu získat strategickou iniciativu.
 

V. TAŽENÍ V LETECH 1758-1759

• Rusové ve Východním Prusku

Ruské vojsko vpadlo do Východního Pruska a vedlo boje proti pruským silám.

• Úspěchy Ferdinanda Brunšvického

Ferdinand, vévoda z Brunšvicka, dosáhl úspěchů vedením pruských sil.

• Obléhání Olomouce (1758)

Pruská vojska pod velením Fridricha II. neúspěšně obléhala Olomouc. Obléhání skončilo pruským nezdarem po zničení zásobovacího konvoje rakouskými silami v bitvě u Domašova.

• Operace rakouských spojenců

Rakouské spojence podporovaly operace, které měly oslabit pruskou pozici ve střední Evropě.

• Bitva u Zorndorfu (25. srpna 1758)

Jedna z nejkrvavějších bitev války mezi pruskými a ruskými silami. Ačkoliv výsledek byl nerozhodný s obrovskými ztrátami na obou stranách, je bitva považována za strategické pruské vítězství, protože ruská armáda se následně stáhla z pruského území.

• Švédové opět u Fehrbellinu

Švédové provedli operace u Fehrbellinu v Německu.

• Bitva u Hochkirchu (14. října 1758)

Rakouská armáda dosáhla vítězství nad pruskými silami.

• Bilance roku 1758

Rok 1758 byl vyvážený s úspěchy a neúspěchy na obou stranách konfliktu.

• Příprava nového tažení

Strany konfliktu se připravovaly na další tažení, přičemž strategické plány se utvářely na základě zkušeností z předešlých bojů.

• Nový ruský velitel

Změny v ruském velení měly vliv na strategii a průběh války. (hrabě P. S. Saltykov)

• Francouzské síly iniciovaly ofenzivu v některých částech fronty.
• Pruský generál Wedell utrpěl porážku od ruských a rakouských sil.
• Bitva u Kunersdorfu (12. srpna 1759)

Pruská armáda pod vedením Fridricha II. utrpěla katastrofální porážku od rusko-rakouských sil.

• „Zázrak Braniborského domu“

Tento termín označuje neočekávanou záchranu Pruska před jistou porážkou. První „zázrak“ nastal po bitvě u Kunersdorfu, kdy vítězná rusko-rakouská armáda nepostupovala na Berlín. Definitivní „zázrak“ však přišel na začátku roku 1762, kdy zemřela ruská carevna Alžběta Petrovna. Její nástupce, Petr III., obdivovatel Fridricha II., okamžitě ukončil válku s Pruskem a zachránil ho tak před kolapsem.

• Francouzské síly připravovaly invazi do Britských ostrovů.
• Bitva u Maxenu (20. listopadu 1759)

Pruská armáda pod vedením Fridricha II. utrpěla další porážku, tentokrát od rakouských sil.

VI. O BYTÍ A NEBYTÍ PRUSKA (1760-1761)

• Spory mezi spojenci

Během války se objevovaly rozpory mezi členy koalice, což mělo vliv na koordinaci vojenských akcí.

• Zajetí generála Fouquého (1760)

Pruský generál Fouqué byl zajat, což oslabilo pruskou pozici v konfliktu.

• Další pruské neúspěchy

Prusko čelilo dalším vojenským neúspěchům, což vedlo ke ztrátám území a prestiže.

• Bitva u Lehnice (15. srpna 1760)

Pruská armáda pod vedením Fridricha II. dosáhla vítězství nad rakouskými silami.

• Pomořanské bojiště

Boje na pomořanském bojišti ovlivňovaly průběh války v této oblasti.

• Hrabě Buturlin

Ruský hrabě Buturlin hrál významnou roli v taženích a bojích ve střední Evropě.

• Obsazení Berlína (1760)

Rakouské a ruské síly obsadily hlavní město Pruska, což byla ponižující událost pro Fridricha II.

• Obléhání Weselu a bitva u Torgau

Bitva u Torgau byla jednou z největších střetnutí války, kde se střetly pruské a rakouské síly.

Kounicovy úvahy o míru:

Diplomat Kounic přemýšlel o možnosti uzavření míru a ukončení konfliktu.

• Nový britský král

Nástup nového britského krále Jiřího III. měl vliv na politiku a podporu války.

• Ofenziva Ferdinanda Brunšvického (1761)

Ferdinand Brunšvický inicioval ofenzivu v západní části fronty.

• Strany konfliktu připravovaly nové operační plány na následující rok.
• Boje ve Slezsku měly významný dopad na vývoj války.
• Tábor u Bunzelwitzu (1761)

Pruské vojsko pod vedením Fridricha II. se zde úspěšně bránilo v masivním opevněném táboře proti spojeným rusko-rakouským armádám. Spojenci se neodvážili na tábor zaútočit a nakonec se kvůli problémům se zásobováním stáhli.

• Dobytí Kolbergu (1761)

Po dlouhém obléhání byla strategicky důležitá pruská pevnost Kolberg v Pomořansku dobyta ruskými vojsky. Tato ztráta znamenala pro Prusko vážnou ránu na konci roku 1761.
 

VII. POSLEDNÍ BOJOVÉ AKCE (1762)

• Pokus o mírový kongres

Snahy o ukončení války vedly k pokusům o mírový kongres, který by vyjednal podmínky pro ukončení konfliktu.

• Válka na Pyrenejském poloostrově

Boje probíhaly také na Pyrenejském poloostrově, ovlivňující konflikt a geopolitické rovnováhy.

Portugalská fronta:

Boje v Portugalsku ovlivňovaly válku a konflikt na Pyrenejském poloostrově.

• Carevna zemřela, ať žije mír!

Smrt carevny Alžběty Petrovny vedla k nástupu cara Petra III., který byl nakloněn k ukončení války.

• Už ani libru pruskému králi

Británie poskytovala finanční prostředky Pruskému králi, což mu umožnilo udržet svoji armádu a pokračovat v boji, ale s tím přestaly.

• Poslední boje

Poslední vojenské akce probíhaly ve snaze ovlivnit konečné podmínky míru.

Z nepřátel spojenci

• Některé země, které byly původně ve válce na různých stranách, se spojily ve snaze dosáhnout mírové dohody.
• Poslední vojenské operace se soustředily na oblasti Slezska a Kladsko.
• Španělské snahy o získání Gibraltar a Menorky skončily neúspěchem.
• Poslední bitva

Poslední bitva sedmileté války byla vybojována před dosažením mírové dohody.
 

VIII. MÍROVÉ SMLOUVY A BILANCE (1756–1763)

• Pařížský mír (10. února 1763)

Mírová smlouva mezi Velkou Británií, Francií a Španělskem byla podepsána v Paříži. Tato smlouva ukončila koloniální aspekt sedmileté války a měnila politické hranice v Severní Americe ve prospěch Británie.

• Hubertusburský mír (15. února 1763)

Mírová smlouva mezi Pruskem a Rakouskem byla podepsána v Hubertusburgu. Tato smlouva ukončila boje ve střední Evropě.

• Smutná bilance

Sedmiletá válka měla za následek obrovské lidské ztráty, ekonomické obtíže a významné politické změny. Zanechala po sobě smutnou bilanci na obou stranách konfliktu.

• Poražení

Několik evropských mocností, včetně Francie, Španělska a Rakouska, se ocitlo poraženo v konfliktu. Sedmiletá válka znamenala pro ně ztráty na území i politický vliv.

• Vítězové

Pruské království, pod vedením Fridricha II., vzešlo jako jedna z hlavních vítězných stran sedmileté války. Velká Británie získala kontrolu nad některými koloniemi.

• Viníci

Viníci konfliktu byli mnozí – od komplikovaných diplomatických vztahů před válkou po spory o koloniální území v Severní Americe.

• Ztroskotání protipruské koalice

Navzdory počátečním neúspěchům a izolaci Pruska v rámci evropské koalice se Fridrich II. podařilo udržet svou moc a získat strategické výhody na konci války.

• Slovo na závěr

Sedmiletá válka zásadně ovlivnila evropskou politiku, změnila mocenské rovnováhy a přispěla k formování budoucích konfliktů. Je považována za jednu z předehr konfliktů, které vedly k pozdější Velké francouzské revoluci a Napoleonovým válečným tažením.
 

Komentář

Co se týče hodnocení samotné knihy, nemůžu k tomu moc říct. Osobně si myslím, že naučná literatura nemůže být hodnocena z literární stránky. Však knížka je hezky zpracována a uspořádána. Text je jednoduchý a srozumitelný a není tam moc zbytečných informace. Celkově autor velmi stručně a přehledné popisuje velmi složitou a velkou událost 18. století. Ohledně sedmileté války lze říci, že ona byla jedním z klíčových momentů v evropských dějinách, který ovlivnil geopolitické, ekonomické a sociální události v následujících desetiletích. Její důsledky byly komplexní a dotkly se mnoha věcí v evropské společnosti a politice.