Jméno práce: Spor o univerzália
Slohový útvar: Úvaha
Přidal(a): Markét
Spor o univerzálie
Také jinak řečeno spor o obecné pojmy. Jde o spor o poměru mezi podstatou a jevem, mezi obecným a jednotlivým. Podstatou sporu je, zda jsou obecné pojmy reálné, zda skutečně existují, nebo jsou-li to jen pojmy, které reálně neexistují. Dohadují se zde dvě strany, a to realisté a nominalisté. Jednou z nejzákladnějších otázek tohoto sporu je, zda rody a druhy existují svébytně nebo pouze v intelektu, pakliže existují, zda jsou tělesné/netělesné a zda existují odděleně od smyslových věcí nebo jen ve smyslových věcech a na nich. Tento spor měl svůj počátek již u starověkých filozofů a v menší míře se řeší i dnes.
Jde o to, že realisté tvrdí, že obecné pojmy existují, že jsou na konkrétních věcech nezávislé, jsou věcné, reálně existují ještě dříve, než jsou obsaženy v jednotlivých věcech. Dále říkají, že univerzália tvoří samotný základ a podstatu všech jsoucen čili jednotlivých věcí. Také tvrdí, že univerzália existují objektivně, samy o sobě a předcházejí existenci jednotlivin. Krajní realisté říkají, že obecniny jsou před věcmi, a také že existence jednotlivých jsoucen je od nich odvozena. Umírnění realisté říkají, že obecniny jsou ve věcech a tvoří podstatu věcí.
Kdežto nominalisté říkají, reálně, objektivně existují pouze jednotlivé předměty a jevy se svými individuálními vlastnostmi. Pro ně je existence pojmů vázána na existenci věcí. Podle nich je nejdůležitější a primární existence jednotlivých věcí a k nim se druží příslušné obecné pojmy, pouze jako jejich pojmenování. Prohlašují univerzálie pouze za jazykové nástroje, jimiž se lidé snaží utřídit svět. Univerzália jako obecné pojmy však vůbec neexistují, je to pouze lidská rozumová abstrakce. U nich jsou obecné pojmy pouze vymyšlená jména, označení, jimiž shrnujeme podobné jednotliviny podle společných znaků. Pro ně je pojem jen jméno a výsledek činnosti lidského myšlení. Jejich základní tezí byla věta ,, věci existují před obecnými pojmy’’ a věta ,, obecné pojmy jsou pouhá jména’’.
S kompromisním řešením přišel Pierre Abaelard, který říkal ,, univerzália jsou ve věcech’’. Říká, že samy pojmy nemohou být jednotlivými jsoucny (nebyly by pak obecnými), ale přestane-li pojem platit, existuje věc sama. Také tvrdí, že pojmy existují v našem intelektu. Podle něj je nesprávné tvrdit, že jenom jednotlivé je skutečné a podstatné, a že obecné pojmy jsou pouhá jména a naopak. Proto přišel s tímto řešením: Obecnému pojmu odpovídá v jednotlivých věcech reálná stejnost podstaty.
Velice zjednodušeně se dá říct, že v tomto sporu jde o to, zda byly dříve věci nebo pojmy.
Hodnocení: 1 = výborně
