Jméno práce: Štěstí v neštěstí
Slohový útvar: Vyprávění
Přidal(a): KíťaCZ
Štěstí v neštěstí
Začínal víkend a v televizi hlásili krásné počasí. „Mohly bychom jet do Prahy na výlet,“ napadlo moji kamarádku Terezu. Řekla jsem: „To je skvělý nápad.“ Nakonec jsme se shodli na tom, že se podíváme na památky. „Když už tam budeme, mohli bychom si něco koupit v obchodním centru,“ řekla jsem. Plán výletu byl hotový.
V sobotu ráno jsme nastoupily na autobus, protože ani jedna z nás neměla k dispozici auto. Autobus byl krásně vybaven. Celou cestu jsme si povídaly a poslouchaly hudbu, aby nám cesta rychleji uběhla. V Praze jsme viděly všechno, co jsme chtěly a nakoupily i něco hezkého.
Už se stmívalo, když dorazil autobus. „Jsem unavená,“ řekla Tereza. „Neboj já taky,“ odpověděla jsem jí. Autobus už jel dobrou půl hodinu. Tereza usnula a mně už se také pomalu chtělo. Když najednou kola u autobusu zaskřípěla a autobus do něčeho narazil. Víc si nepamatuji. Omdlela jsem.
Probrala jsem se až v nemocnici. Kde už byla moje rodina. „Co se stalo?“ zeptala jsem se. Máma mi odpověděla: „ Řidič se snažil vyhnout autu, které jelo v protisměru, a narazil do stromu.“ Zjistila jsem, že mám pouze otřes mozku. Tereza na tom byla hůř. Měla dvě zlomeniny. V nemocnici jsem strávila ještě týden. Po čtrnácti dnech jsem mohla jít navštívit Terezu. „Jak se daří?“ zeptala jsem se. „Až na obě zlomené nohy celkem dobře,“ řekla. Nakonec jsme se z toho obě dostaly, ale bohužel dva lidi z autobusu neměli to štěstí jako my. Životy jim tam vyhasly.
Dnes můžu opravdu říci, že nade mnou stál anděl strážný. Jedinou památkou po té nehodě je jizva na mém rtu.
Hodnocení: 1 = výborně
