Kniha: Višňový sad
Autor: Anton Pavlovič Čechov
Přidal(a): Ivet
Anton Pavlovič Čechov se narodil v Taganrogu a po studiu medicíny se skutečně několik let aktivně lékařství věnoval. Šest let bojoval s tuberkulózou, které nakonec podlehl v Německu. Hodně cestoval jak po evropských zemích, tak i po Rusku.
Přestože se Čechov nedožil příliš vysokého věku, zařadil se do skupiny světově uznávaných a respektovaných ruských spisovatelů. Vynikl jednak jako autor dnes již všeobecně známých lyrických dramat (Strýček Váňa, Višňový sad, Racek, Tři sestry) a jednak psychologických novel (Dáma s psíčkem, Pavilón č.6, Černý mnich, Souboj, Step). Psal také celovečerní hry (Ivanov, Platonov), takzvané jednoaktovky (Jubileum, Svatba, Medvěd) a své oblíbené krátké příběhy (short stories – Tlustý a hubený, Chameleón, Román s basou).
Svým dramatem Višňový sad ukončil Čechov prakticky svou dramatickou tvorbu. Jedná se tedy o ruské drama z přelomu 19. a 20. století, mající čtyři jednání. Děj se odehrává na venkovském sídle v Rusku.
Příběh začíná příjezdem aristokratky Ljubov Andrejevny Raněvské na její venkovské sídlo v Rusku. Poté, co jí zemřel syn, odešla z venkovského sídla do Paříže. V době, kdy v Rusku nepobývala, starala se o její statek nevlastní dcera Varja. Protože jí však došly peníze, zdá se, že jediným možným řešením je prodej pozemků pro stavbu bytů. Takové řešení ostatně doporučuje i nápadník Varje, a sice kupce Lopachin. Raněvská ovšem k prodeji nedá souhlas, neboť si je vědoma, že prodejem pozemků by musel být vykácen i její višňový sad, který je rodovou tradicí.
Protože ovšem Raněvská ani Varja neseženou dostatek peněz na záchranu statku, nezbývá nic jiného, než statek nakonec skutečně prodat. V dražbě získává statek Varjin nápadník Lopachin, který nechává okamžitě známý višňový sad zničit. Zničení višňového sadu je ovšem určitým symbolem nových pořádků, neboť višňový sad se zde nacházel velmi dlouho, takže jeho zničení znamená konec starých časů.
Varja se s Lopachinem rozchází a aristokratka Raněvská se vrací zpět do Paříže. Jedině Anča, která je vlastní dcerou Raněvské, spolu se svým přítelem stále věří tomu, že pravda vyjde najevo a že zlý a vypočítavý Lopachin nebude na statku dlouho.
Čechov ve svém dramatu Višňový sad výborně vystihl zanikající aristokratickou společnost. Hra je plná symbolů, které fakticky předznamenávají i naplňují společenskou změnu. Toto lyrické drama obsahuje mnoho spíše jednoduchých vět, kdy čtenář musí sám odkrývat, co tyto věty vlastně vypovídají o jednotlivých postavách. Najdeme zde hodně oslovení, dialogů, vnitřních monologů a zastaralých výrazů.
Čechov ve Višňovém sadu skvěle vykresluje typické postavy v rámci jejich střetávání s minulostí a přítomností, zároveň však na motivu dražby sadu ukazuje, že se lidé musejí umět rozhodnout. Raněvská a její bratr Gajev mají hlavní slovo v rozhodování, proti nim stojí aktivně jednající Lopachin, usilující především o rychlé zbohatnutí a získání společenského postavení. Naproti nim stojí naivní Anča a věčný student Trofimov, kteří v životě ještě ničeho nedosáhli, jsou naivní, avšak plni nadšení a odhodlání.
Kromě hlavních postav vystupuje ve Višňovém sadu celá řada dalších postav, které Čechov výborně vykresluje. Smutná je především postava komorníka Firse, který je starý a nemocný. Dům, který měl být na jaře zbořen, zavřou i s ním, protože si myslí, že Firs byl již dávno předtím z důvodu své nemoci a svého stáří odvezen do nemocnice. Na Firse, zavřeného v domě, tak čeká skutečně již jen smrt.
Čechov vychvalováním krás višňového sadu ve skutečnosti vychvaloval krásu Ruska. Celé Rusko totiž vnímal jako krásný sad.
