Téma práce: To jsem já
Slohový útvar: Popis
Přidal(a): Havli.Veronika
Když se nad tím zamyslím, tak je pro mě poměrně těžké popsat sebe, ačkoliv se to může zdát lehké. Na úvod bych se představila. Jmenuji se XXXX. Bydlím v panelovém domě ve městě Praha. Narodila jsem se XXXX. Je mi tedy 16 let.
A jak vypadám? Řekla bych, že na holku jsem docela vysoká a mám hubenější postavu. Moje vlasy mají blonďatou barvu, ale za poslední roky mi to strašně ztmavnulo. Takže to vypadá, že mám až mírně světle hnědé vlasy. Takový mix bych tomu říkala. Dále mám modré oči, které jsem zdědila po mamce, úzký nos a středně velké rty. Moje uši nejsou nejmenší, ale zase ne úplně největší, takže si nemám na co stěžovat.
Mám mladšího bratra. Je mu devět let. Občas se s ním na něčem nepohodnu, takže to doma vypadá, jako kdyby tam byla dravá zvěř, co si jde po krku. Ale my to nemyslíme až tak zle, jenom blbneme, teda aspoň já.
Teď bych popsala svoje vlastnosti. Na lidi, které mám ráda, jsem milá, hodná a zkrátka když něco potřebují, snažím se jim pomoct. No a pak je ta druhá skupinka. Když je na mě někdo hnusný, tak na něho přece nebudu úplně milá. Nebo jako záleží u koho, je to takové individuální. Občas se řídím pravidlem „Jak ty na mě, tak já na tebe.“ Myslím si, že jsem upřímná. Ale ne tehdy, kdy vím, že by to toho člověka mohlo ranit.
Mezi mé koníčky patří hlavně malování. Ráda si také zajdu ven na čerstvý vzduch. V zimě mě baví lyžování, ale moc mi to nejde, snad se to ještě naučím. Když už je řeč o zimních sportech, mám ráda lední bruslení. Bohužel poslední období zimy nebylo moc mrazivé, a tak to na rybníku nešlo. Ale před panelákem máme obchodní centrum a před ním každou zimu postaví ledovou plochu. Dřív jsem hrávala na klavír, ale postupem času mě to přestalo bavit.
A taková jsem já. Něco bych na sobě změnila, ale něco zase ne. Když si to uvědomím, tak bych to potom už nebyla já. Je dobré být v něčem jiný než ostatní. Jak by ten svět vypadal? Vždyť bychom byli všichni stejní.
Hodnocení: 1 = výborně
