Friedrich Wilhelm Joseph Schelling (1775 – 1854) byl významný německý myslitel, který se stal jednou z klíčových postav německého idealismu a duchovním otcem jedné etapy romantismu. Jeho myšlení tvořilo most mezi osvícenským racionalismem a nastupujícím důrazem na cit, přičemž kladl zásadní důraz na přírodu jako živoucí organismus. Významně ovlivnil dobovou literaturu a estetiku, zejména svým pojetím umění jako nejvyššího projevu lidského ducha a nástroje zjevení absolutna. Přátelil se s předními básníky své doby a jeho filozofie identity inspirovala celou generaci umělců k hledání duše ve světě kolem nás. Přestože je znám především jako filozof, jeho styl psaní má vysoké poetické kvality a využívá bohatou metaforiku.
Život a filozofická dráha
- Narodil se do vzdělané rodiny protestantského pastora ve Württembergu a již v útlém mládí projevoval mimořádné intelektuální nadání, které ho dovedlo k brzkým vysokoškolským studiím.
- Během studia v teologickém semináři v Tübingenu sdílel pokoj s budoucím básníkem Friedrichem Hölderlinem a filozofem Georgem Wilhelmem Friedrichem Hegelem, což zásadně formovalo jeho rané myšlení i celoživotní směřování k propojení filozofie a umění.
- Velmi rychle se stal profesorem v Jeně, tehdejším centru rané romantiky, kde úzce spolupracoval s kruhem kolem bratří Schlegelů.
- V jenském období zažil své absolutně nejplodnější a nejvlivnější období, kdy formuloval svou slavnou naturfilozofii a transcendentální idealismus, čímž si získal obdiv romantických umělců i přírodovědců.
- Jeho osobní život byl silně poznamenán sňatkem s Caroline Schlegelovou, intelektuálně mimořádně nadanou ženou, která byla skutečnou duší jenského kroužku.
- Po předčasné smrti své manželky Caroline a následných ideových sporech s Hegelem se jeho veřejný vliv začal postupně vytrácet a on se stahoval do ústraní.
- Pozdní léta svého života strávil v Mnichově a následně v Berlíně, kde se intenzivně věnoval filozofii mytologie a zjevení ve snaze oponovat tehdy dominujícímu a všudypřítomnému hegelianismu.
- Ačkoliv jeho pozdní univerzitní přednášky navštěvovali významní lidé jako Søren Kierkegaard či Friedrich Engels, jeho sláva již nedosahovala dřívější velikosti.
- Zemřel během pobytu ve Švýcarsku, ale jeho myšlenkový odkaz zůstal trvale živý v dílech romantiků, kteří v něm našli metafyzickou oporu.
Literární a filozofický styl
- Jeho styl psaní je vysoce rétorický, dynamický a plný básnické obraznosti.
- Záměrně překračuje suchý akademický jazyk, čímž se stává přístupným a inspirativním i pro literáty a umělce.
- Často a obratně využívá dialogickou formu, kterou se inspiruje u antických a renesančních vzorů.
- Ve svých textech pracuje s bohatou metaforikou, která mu pomáhá vyjádřit složité vztahy mezi duchem a přírodou.
- Jeho jazyk odráží samotnou podstatu jeho filozofie – snahu o organické propojení racionálního myšlení s uměleckou intuicí.
Významná díla
Filozofické spisy a přednášky
- Ideje k filozofii přírody (1797) – Filozofické dílo zkoumající přírodu jako dynamický a vyvíjející se celek ducha, který směřuje k sebeuvědomí.
- Systém transcendentálního idealismu (1800) – Klíčový spis spojující vědomí a přírodu, kde je umění definováno jako jediný pravý a věčný orgán i dokument filozofie.
- Bruno aneb O božském a přirozeném principu věcí (1802) – Dialogický spis inspirovaný renesancí a platonismem, který poetickým jazykem řeší vztah nekonečna a konečna.
- Filozofie umění (1802) – Soubor přednášek definující umění jako zjevení absolutna, přičemž mytologie je chápána jako nutná podmínka pro každé umění.
- Klára (1810) – Nedokončený fragmentární text s mystickým nádechem, který se formou dialogu zabývá tématem smrti, duše a posmrtného života.
Literární kontext a vliv na romantismus
- Schelling je ústřední postavou německého idealismu, avšak v literárním kontextu je naprosto nepostradatelný pro německý romantismus, konkrétně pro skupinu jenské romantiky.
- Byl filozofickým mluvčím tohoto hnutí, neboť poskytl teoretický rámec pro romantickou touhu po sjednocení subjektu a objektu.
- Zatímco Fichteho filozofie byla příliš zaměřená na Já, Schelling rehabilitoval přírodu jako viditelný duch, což silně rezonovalo s dobovými autory.
- Jeho estetika povýšila uměleckou intuici nad diskurzivní rozum a označila umělce za génia schopného vyjádřit nekonečno, což se stalo základním kamenem romantické literární teorie.
- Bez jeho koncepce identity a organického pojetí světa by německá romantická literatura postrádala svůj hluboký metafyzický základ.
Související autoři
Jenská romantika a německý idealismus
Novalis
- Německý básník a prozaik, představitel raného romantismu.
- Schellingova filozofie přírody pro něj byla zásadní inspirací pro jeho vlastní literární tvorbu.
Friedrich Schlegel
- Literární teoretik, kritik a filozof.
- Spoluzakladatel jenského romantického kroužku, se kterým Schelling úzce spolupracoval.
August Wilhelm Schlegel
- Překladatel, literární historik a kritik.
- Společně s bratrem Friedrichem a Schellingem formoval estetiku rané romantiky.
Friedrich Hölderlin
- Významný německý lyrik.
- Schellingův spolubydlící z tübingenského semináře a blízký přítel, se kterým sdílel vize o propojení filozofie a poezie.
Ludwig Tieck
- Básník, prozaik a dramatik.
- Jeden z hlavních představitelů jenské romantiky, jehož dílo bylo ovlivněno Schellingovým pojetím umění.
Citáty
O vztahu přírody a ducha
Příroda je viditelný duch, duch je neviditelná příroda.
O významu umění
Umění je jediný pravý a věčný orgán i dokument filozofie.
Časté otázky k autorovi
Kdo byl Friedrich Wilhelm Joseph Schelling?
Byl to významný německý filozof, klíčová postava německého idealismu a duchovní otec rané fáze romantismu.
Jaký byl jeho vztah k přírodě?
Přírodu chápal jako živoucí organismus a viditelný duch, čímž vytvořil most mezi osvícenským racionalismem a romantickým důrazem na cit.
Jaká jsou jeho nejvýznamnější díla?
Mezi jeho stěžejní díla patří Systém transcendentálního idealismu, Ideje k filozofii přírody a dialog Bruno.
